Zobrazují se příspěvky se štítkemIRAN. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIRAN. Zobrazit všechny příspěvky

Írán 2008 Ísfahán

Isfahan
Isfahan
Isfahan ukázka práce

Přijeli jsme do Íranu. Íránci postavili nové letiště. Do města je to z něj skoro 40 km daleko. V 5 hodin ráno vypadal Teherán dost neutěšeně. Na pár hodin jsme si schrupli a vyrazili zařizovat věci související s další cestou.
Teherán na první pohled vypadá podle našich měřítek jako ošklivě. Oproti městům jako Tabríz, Isfahán nebo Mašad je to nově postavené město, které působí neuspořádaně, je přeplněné auty, skůtry a lidmi.
Naučili jsme se přecházet ulici - snažíme se o to, aby mezi námi a záplavou najíždějích aut a motorek byl alespoň jeden Íranec. A pak se chováme podle něj.
Pár věcí mě tu dneska zaujalo:
Budují tu teď ve velkém chodníky, hlavně u honosných administrativních budov. lidé, okamžitě začínají využívat položenou dlažbu. Nabaženě šlapou po nově položených dlaždicích, proplétají se mezi dlaždiči, překračují jejich udělátka a vyměřovací struny a dělnící se tváří, jakoby tam žádní překážející chodci nebyli.
vyměnit peníze v bance, to je tedy procedura. :) Obnáší zevrubné prohlížení předané bankovky několika lidmi. Pozvání do zámezí pobočky a usazení do křesel v koutku u stolu úřednice. Několik telefonátů (přímá souvislost s výměnou peněz nepotvrzena). Vyplnění dvou formulářů. 3 podpisy - dva z nich na jeden formulář, hned pod sebe. :) Asi tak za 10, 15 minut je hotovo a odcházíme s paklíkem "chomejní".
ulice tu mají členěné podle sortimentu, který v nich prodávají. Viděli jsme ulici kabelkovou, zářivkovou, botovou, puškovou, umyvadlovou a další. Opravdu, několik set metrů, jeden a ten samý sortiment, jeden krámek vedle druhého. Člověk snadno vidí čím se kdo živí a jak se věci dělají. Nejzajímavější byl člověk roztloukající homoli na kostkový cukr.
Mají tu pojízdné bankomaty. Přijede dodávka, otevře zadní dveře a hle, dva bankomaty. Přistaví se dvoje schůdky, nasměruje se parabola a už se vybírá...
Zdroj: TM.

ÍRÁN vypíná internet a služby mobilních operátorů



Foto Shiraz ÍRÁN 2008

ÍRÁN si 7. prosince připomíná zabití tří studentů při protiamerické demonstraci v roce 1953. Od 90. let je tento den záminkou pro konání proreformních protestů. Omezení internetu a služeb mobilních operátorů je podle světových agentur tradiční strategií, kterou se íránská vláda opozici pokouší bránit v komunikaci.


Teherán otevřeně nepřiznal, že za víkendovými výpadky komunikačních sítí stojí. Íránský poskytovatel internetových služeb ale naznačil, že nejde o technickou závadu, ani o problém z jeho strany. Teherán také zakázal zahraničním médiím od pondělí do středy informovat o pouličním dění v hlavním městě.

Opozice na pondělí oznámila manifestace. Íránské bezpečnostní síly však varovaly, že policie potlačí všechna nepovolená shromáždění mimo univerzity. Zatím není jasné, zda se manifestace budou konat v univerzitních kampusech nebo i v ulicích.

Pokud se protesty uskuteční, půjde o první protivládní akci od 4. listopadu, kdy íránské síly potlačily demonstraci organizovanou při 30. výročí obsazení bývalé americké ambasády v Teheránu. Zdroj: CTK fotodatabaze autora 2008

Co se dělo v Íránu ukazuje video z odkazu. Foto original z cest do Írán Tabríz 2008

Foto original z cest do Írán Tabríz 2008

Demonstrace a bitva v Teheránu Írán. Nové video, pěkně s odstupem se přece jen podařilo natočit. Připravil jsem jej na odkazované stránce, tady by se nevešlo. V Íránu je velmi rušno. Anglický text si přeložte sami, učíte se přece na stránce Dnes anglicky, nebo ne? Vloženo je zde na stránku
Videa: http://hitvidea.blogspot.com pokud jej chcete vidět jděte sem.

To All Dear Friends: I'm an independent person like most of you. I Have NOT MADE ANY OF THE VIDEOS RELATED TO IRAN'S RECENT INCIDENTS. I simply tried to serve by being a means in raising public awareness and helping the noble people of Iran. ANY AND ALL CREDIT IS DUE TO THE ORIGINAL MAKER(S) / RECORDER, whom I would have mentioned had they been known to me. Dorood bar shomaa mardome azeez. I've never been so proud of being IRANIAN...



Moudro pro dnešní den:
Nikdo nemůže nikomu dát nebo vzít štěstí a svobodu. Každý je odpovědný sám za sebe.

Imámovo utrpení

Íránské pohledy kolem večerní bohoslužby

Včera (2008 Irán) jsem udělal svojí první telefonickou rezervaci hotelu v Qomu v perštině. Stačily k tomu dvě slova: „fárda“ – zítra a „do“ – dvě. Můj protějšek znal night a tím jsme to dali dohromady. Trochu mě strašilo, když děda taxikář v Kášánu říkal, že je v Qomu svatá pouť. Do města jsme přijeli v 9 večer. Bylo úplně ucpané lidmi a auty všude davy prodírající se přes sebe. Když jsme se prodrali do hotelu, vítala nás cedule „we have no empty“. Zkrátím to; hoteliér sice rezervaci pochopil, ale pak na něj všichni okolo mluvili a on pak usnul a zapomněl na ni. Když obvolal všechny ostatní hotely ve městě a zjistil, že jsou všechny úplně plné, ubytoval nás ve své direktorské oficíně. Vyrazili jsme do města a teprve v ten moment jsme pochopili, kam jsme se to vlastně dostali.

Duchovní
Qom je druhé nejsvětější město v Íránu (po Mashadu, kde je hrobka imáma Rézy). Střed města tvoří rozlehlý chrámový komplex, ve kterém je hrobka sestry imáma Rézy. A dnes, shodou okolností, si muslimové připomínají výročí úmrtí (tedy zavraždění; v tomhle světě málokdo významný sejde přirozenou smrtí) 6. imáma a v jeho rámci konají poutě do různých svatých míst, včetně Qomu. Měli jsme to z hotelu k chrámu s hrobkou co by kamenem dohodil. Přešli jsme most a už jsme byli před vchodem; všude okolo davy lidí proudící oběma směry. Chceme dovnitř. Mezi strážci směrujícími poutníky (barevnými oprašovadly na nábytek) se strhla hádka o to, jestli můžeme coby nemuslimové dovnitř. Jeden říkal v žádném případě, druhý říkal ale prosím tě proč ne, vždyť se chtěj jen podívat. Dalo mu to spoustu práce a běhání, ale nakonec nás dovnitř dostal. Řekl kam opravdu nemůžeme (k hrobce samotné a tam kde se lidé modlili), kam jo a zmizel.
Chvíli jsme bloumali sem a tam, koukali se na řady modlících se muslimů a snažili jsme se zahlédnout hrobku. Třpytila se v jasné záři sodíkových výbojek, bohatě zdobená a vykládaná zrcátky. Na jednom z vedlejších nádvoří komplexu se ozývaly náboženské chorály. Šli jsme tam, sedli si a dělali neviditelné. Pak to přišlo. Dav asi 300 lidí obcházel nádvoří a jako v tranzu vykřikoval tryznu za imáma.

V centru davu bylo nějakých 50, 100 lidí, kteří si rytmicky bušili vší silou do hrudí. Jak v extázi skákali do rytmu tryzny a mlátili se do hrudi až to dunělo. Stáli jsme a koukali na to jak omámení. Chlapi pořád dokola vykřikovali tu tryznu, a každou chvilku vystupňovali novou vlnu šíleného bušení si do hrudi, které vždycky trvalo tak půl minuty. Byli přímo před námi a obřad jako by nebral konce. Byla v tom davová psychóza, ale zároveň si nás nikdo nevšímal a necítili jsme se nijak v nebezpečí. Nikdo nám ani nedával najevo, že tam nemáme co dělat. Pak jsme se dozvěděli, že bušení do hrudi znamená symbolické sdílení imámovy bolesti. Šli jsme se kouknout na další nádvoří paláce a cestou jsme bohužel narazili na dalšího velmi snaživého strážce, který nás, coby nemuslimy, vyhodil. Šli jsme se ještě trochu projít. Bylo poměrně pozdě v noci, lidé se ukládali ke spánku všude možně okolo chrámu, na chodnících, na ulici. Spousta z nich měla s sebou malé děti nebo i mimina. Říkal jsem si, že jsme nakonec nemuseli direktora tolik dusit skrz tu jeho kancelář, někdo by nás určitě vzal k sobě na deku.
Íránská dívka
Původně jsme chtěli zůstat v Qomu 2 noci, ale po zkušenosti s hotelem jsme se rozhodli odjet druhý den do Teheránu. Za oficínu, byť poměrně nepohodlnou nám totiž byla naúčtována plná cena (můj herecký výstup předvádějící noční hluk televize z recepce a neustálé dohadování hostů s recepčním pozdě do noci a brzy od rána pomohl jen k bezplatné snídani). Ráno jsme vyrazili znovu k chrámu. Lidí od večera ještě znova přibylo. Chtěli jsme se ještě jednou dostat dovnitř a okouknout věci za denního světla. Bylo to ale ještě obtížnější než večer. Nakonec se nám to asi napočtvrté podařilo. Chovali jsme se podle večerního scénáře (být neviditelní), ale po chvíli sezení a sledování obřadů k nám přišel nějaký pohůnek a že prý račte za mnou. Odvedl nás přes nádvoří do přebohatě vyzdobené místnosti nadepsané „Bureau of Foreign Affairs“. Chvilku jsme nevěděli co se bude dít, ale po chvíli se z toho vyklubalo posezení a rozhovor s mollou (šiítský duchovní s turbanem na hlavě).

Tvrdil, že nám zodpoví jakékoliv otázky a vyptával se nás co jsme zač a jak vidíme Írán. Strávili jsme s ním asi hodinu a nakonec jsem nabyl dojmu, že to byl nacvičený postup jak elegantně uklidit zevlujícího turistu. Když jsme naznačili, že půjdeme, vybavil nás dárky – svěceným cukrem a karamelem, knihou o islámu očima člověka západní kultůry a časopisy pro mladé popisující průběh íránského mírového jaderného programu, konverzi mladé Kanaďanky k islámu a obsahující doporučení kterak vychovávat děti. Poté řekl pohůnkovi ať nás doprovodí k východu. Naštěstí se nám podařilo se mu v davu ztratit, takže jsme na hlavním prostranství před hrobkou mohli ještě nějakou chvíli sledovat různé skupinyprovozující tryznu za zemřelého imáma.

Obřady byly velmi emotivní a i v nezaujatém člověku zanechaly hluboký zážitek. Způsob jakým muslimové uctívají svoje zemřelé náboženské idoly není myslím v Evropě příliš k vidění. Těla zbitá dlaněmi nebo řetězy do ruda, pláč a slzy a extatické vykřikování žalmů si budu asi dlouho pamatovat. Byť bylo v tom všem spousta davové psychózy, předvádění se a manipulace.

Spousta lidí nás od Qomu zrazovala – nic tam není, jen spousta mollů a bubáků v čádorech, co tam budete dělat. Ale my se tam naštěstí ocitli v ten správný čas.
Zdroj: cesta po vzdálené zemi

IRAN bojuje za demokracii a svobodu

Z cesty po Íránu

Original foto IRAN 2008 (prohlížejte ve zvětšení)
A je to tady - ÍRÁN bojuje za demokracii. Kdo jste již četli příběhy z cesty a foto Irán 2008 můžete usoudit, že tato země (obyčejní lidé) ne deprivanti v čele (milice a duchovní) tak nevypadá a lidé chtějí žít svobodně a zbavit se bídy. Viz snímky z posledních článků autora. Pokusím se přidat video, které je už na netu a ukazuje nespokojenost s podvodem při volbách.
Tradiční oděvy žen

Pečení chleba v peci
Protesty netýkají jenom Teheránu, ale také provincií. Lidé jsou prý do noci v ulicích Mašhadu, Isfahánu i Šírázu, což jsou hlavní města provincií Chorásán, Isfahán a Fárs. Většina manifestací je prý poklidná, na mnoha místech jsou lidé zaskočeni nasazením velkého počtu policistů. Lidé prý do večerních hodin provolávají Bůh je veliký, což připomíná situaci z období před islámskou revolucí v roce 1979. Mnozí zahraniční novináři tvrdí, že v Íránu je po protestech patrná změna přístupu úřadů. Jako zázrakem prý začaly dobře fungovat mobilní telefony, jejichž služby byly od voleb i při hlasování blokovány. Funguje prý také internet a rada dohlížitelů o volebních výsledcích začala hovořit jako o prozatímních.


Zdroj: www.ctk.cz

Persie Írán Yazd Qanáty Siesta ve městě

Isfahan řemesla
Dnešek jsme měli vyhrazený na Yazd samotný. V jeho středu je historické centrum z nepálených cihel, které je stále obydleno, je v něm spousta mešit, hotelů, krámků a zákoutí 
Zatím se mi dařilo poměrně úspěšně držet Zdenku od krámků s koberci, ale dnes jsme hned při prohlídce první památky - alexandrovského vězení narazili na první neodolatelnou záležitost. Byl to rytec vyrývající do mosazných karaf, váz a mís různé motivy, kudrlinky, cinkrlátka, ptáčky a jiná zvířata. Zdenka se do jedné karafy tak zahleděla, že o ní mluvila následující půlhodinu, načež jsme znovu zaplatili vstupné a šli jí koupit. Tím jsme se zbavili íránských peněz a bylo potřeba nakoupit další. Ve směnárně byl bídný kurs. V bance o něco lepší, ale neměli jsme pas, což je tam nutný předpoklad pro výměnu.Tak jsme šli zpátky do směnárny. Zavřeno. Tak jsme šli do hotelu pro pas a zpátky do banky. Zavřeno. Byla jedna hodina po poledni. Úředník říká - máme siestu, ve čtyři otevřeme. OK, to nějak přežijeme.
Vyrazili jsme do muzea vody - dlouho už mě zajímalo kde berou ve městě uprostřed pouště vodu. Zvlášť když se zdálo, že s ní nijak nešetří. Funguje, nebo spíš fungovalo to takhle: v nedalekých horách jsou navrtané studny a prameny, některé až 100 m hluboké. Voda z nich se do města přivádí podzemními kanály - Qanáty. Ty vykopávali drobní mužíci s motykami a krumpáči a dělali je právě tak velké aby se jimi byli schopní protáhnout.

Jak s motykami při svíčkách byli schopni držet sklon nevím, vodováhu jsme v muzeu neviděli.  Ve městě se potom kanály větví a vedou do jednotlivých domů. V každém z nich (z těch bohatších) je pak bazének s přítokem a odtokem ke kterému vedou většinou strmé a dlouhé schody. Dnes už se systém nepoužívá. Kanály se musí čistit a na to nejsou lidi. Voda se přivádí z 300 km vzdáleného Isfahánu.

Město bylo opravdu celé odpoledne prakticky vylidněné. Prošli jsme několik historických uliček a mešit a byly čtyři. Banka otevřela, ale speciální oddělení na výměnu peněz (umístěné v samostatném patře) nikoliv. Prý zítra. Naštěstí směnárník otevřel v 5. Konečně jsme vyměnili a šli jsme se najíst. Mají tu výborné jídlo. Byli jsme v hospůdce "all you can eat - and drink - za 7 dolarů za oba. Typické jídlo je tu kebab nebo pečené mleté maso se spoustou zeleniny, kořením a jogurtem. Měli jsme také plněné papriky, pečené lilky, kuře pečené v nějaké kořeněné šťávě a jiné dobroty. V hospodě jsme potkali zajímavého chlapíka. Jmenoval se Diego.

Byl to Argentinec žijící ve Švédsku, doktor živící se svážením nejrůznějších uměleckých věcí z různých koutů světa a jejich prodejem. Výborně jsme si popovídali o životě a o světě a popili něco nealkoholických piv. Zdenka s plným žaludkem byla konečně spokojená, tak jsme ještě rychle proběhli místní bazar. Cestou domů jsem si ještě vyfotil jednu bubáckou babičku. Začala něco povídat, gestikulovat a natahovat k nám ruku. Myslel jsem chvilku, že chce peníze. Ona pak ale z pod hedžábu vytáhla zauzlovaný šátek, rozmotala uzlík ve kterém byly schované malé bonbóny a každému nám dala. Bylo to dojemné, Zdenka uronila slzičku. Pak už nás čekal jen hotel a příprava na zítřejší cestu do Isfashánu - prý vrchol každé cesty do Íránu.

ÍRÁN Tabríz - Kandovan Lidské termitiště fotografie a vyprávění z cesty

Bydlení jako homole v Kandovan
Oslíčci naložení břemeny
Samé kamení a ovce
Kandovan


Druhý den ráno jsme měli hned po rozednění domluveného taxíka do vesničky Kandovan. Je to městečko vytesané v pískovcových skalách asi 60 km od Tabrízu. Je to zmenšenina velmi podobných míst v turecké Kapadokii. Erozí tam ve skalách vznikly špičaté homole, ve kterých si lidi vykutali malinké domky. Homole postupně vybavili dveřmi a okny a ti náročnější si k nim přistavili další zděné místnosti. Vesnička je nalepená na úpatí prudkého svahu. Mezi domky a homolemi se vinou úzké kamenné chodníčky po kterých místní honí svoje osly a ovce. Osli a ovce také zařídí, že je chůze po hladkých kulatých kamenech docela dobrodružství. Místní to všechno hravě zvládali v pantoflích, já byl docela rád za pohory. S autem tam toho člověk moc nepořídí, takže osel je v Kandovanu zásadní prostředek pro přepravu osob a nákladu. Místní nebyli nijak přívětiví. Většinou nás ignorovali. Fotit se nechtěli a když už, tak se k nám ochotně stavěli zády. Ale chápu je. Spousta lidí se na ně jezdí dívat jak do skanzenu. Pro jednou je brodění se oslími a ovčími bobky zábava, ale oni to mají neustále. Všude běhala spousta malých dětí a ve vsi byla i škola. Měli jsme radost, že tahle vesnice má na rozdíl od jiných které jsme viděli o budoucnost postaráno.
Z Kandovanu jsme jeli přímo na autobus do Rashtu. Je to nějakých 9 hodin cesty okolo Kaspického moře (a taky před hory jak se ukázalo). Cestou jsme viděli vítání velké rodiny velkou rodinou. Asi 10 lidí z našeho autobusu vystoupilo ve městě, kde na ně čekal houf čekajících bubáků a aut. Nastal rej lidí, všichni se jeden přes druhého velmi bouřlivě vítali, křičeli, líbali se a několika (zřejmě významným) návštěvníkům byly předány umělé pugéty a na krk pověšeny věnce z umělých květin. Ve městě Ardabíl jsme přesedli do pohodlnějšího autobusu a začali sjíždět z náhorní plošiny dolů ke Kaspickému moři. Bylo to úžasné klesání. Sjížděli jsme z prudkého kopce v podstatě celou hodinu. Už byla tma a pršelo, ale bylo vidět jak se pod námi otevírají další a další údolí, kterými se táhne silnice dolů. Museli jsme sjet určitě minimálně 2 výškové km. Když jsem viděl v protisměru supět přetížené náklaďáky, pochyboval jsem, že se kdy dostanou nahoru.

T.M.

Írán Persie Mám to jako nové - vše zabaleno

Přidat popisek
Přidat popisek

Mám to jako nové

Íránci si libují v nových věcech. Mají je rádi tak, že když si nějakou koupí, chtějí jí mít novou co nejdéle. Takže jí ani nevybalují. U Mahsy v pokoji jsme seděli na kancelářské židli s opěradlem zabaleným do igelitu. Viděli jsme řadu aut, která měla sedačky a opěrky hlav zabalené do igelitu. Jedno auto – už bylo nabourané – mělo do igelitu zabalený i nárazník. Auto kterým jsme dnes jeli do Kandovanu – vygárbený Peugeot, který sotva jel, měl do igelitu zabalené sluneční clony. Ležím v hotelu za 40$ a matrace pode mnou šustí - je zabalená do igelitu. Asi jí chtějí mít jako novou i pro ostatní hosty.

PERSIE - ÍRÁN Skutečné příběhy ze vzdálené země - osy zla?







V Íránu jezdí neskutečná kvanta aut a motorek. Na poměr k počtu lidí je to sice stále méně než u nás, ale Íránci to zase doženou tím počtem lidí. Téměř veškerá produkce aut je domácí. Je tu několik značek. Ikonou Íránu je Paykan v několika jeho generacích. V té nejnovější připomíná poslední bolševickou Volhu (čtyřkvaltovou). Místním symbolem statusu je Iran Khodro – něco jako naše Octavia, nebo licenční Peugeot 406, vyráběný dodnes. Ten se dělá v super basic výbavě. Žádné airbagy ani ABS. Pohon má paradoxně na zadní kola. Kromě něj se vyrábí a prodává i 206. Kromě těchhle značek existuje ještě několik dalších, vyrábějící malá vozítka typu Hyundai Getz. Jedno z nich velmi nápadně připomíná Renault 5, tentokrát ale pod místním názvem. Motorky si mohou obyčejní smrtelníci pořizovat jen do objemu 125 ccm. Silnější stroje můžou používat jen policajti. Stopětadvacítky ale v pohodě stačí na odvezení čtyřčlenné rodiny nebo deseti krabic nákladu.
S autobusy je to tu podobné. Jsou tu kvanta starých Mercedesů, které Německo mohly brázdit tak někdy v 60, 70 letech. Tady byly zřejmě licenčně vyráběny donedávna. Dále licenční Volva a Scanie, ty už vypadají velmi moderně.
Benzín mají paradoxně Íránci jakoby na příděl. Mají tu totiž sice kvanta ropy, ale málo zpracovatelských rafinérií. Obyčejný smrtelník dostane tedy na měsíc kvótu 100 litrů. Benzín v rámci kvóty si kupuje za 2 kč litr. Nad kvótu o polovinu dráž (to už je vážné).
Pump je velmi málo, typicky v každém městě jedna nebo dvě, na dálnicích po padesáti kilometrech a stojí před nimi dlouhé fronty. Majitelé všech našich tédéíček, by tu zažívali ráj na zemi. Nafta tu stojí necelých 30 haléřů za litr. Pump kde je k dostání je ještě méně než benzínových.
V nehodovosti jdou Íránci nejhorší na světě. Není divu, jezdí se tu naprosto živelně. Íránec na motorce, byť veze manželku a mezi sebou mají namačkané dvě děti nikdy nepoužije přilbu. Viděli jsme jich pár co jí alespoň měli, i když ji jen vezli na řidítkách (pravda – když začalo pršet, přileb přibylo). Íránec se zpravidla nepásá, zadní sedadla sice pásy mají, ale už nemají spony do kterých by se zapnuly. Íránec rozsvítí až tehdy, kdy opravdu nevidí na cestu. Ve městech je zpravidla veřejné osvětlení, takže se po ulicích v noci prohání spousta naprosto neosvětlených motorek a paykanů.
Při míjení mimo město se Íránci navzájem problikávají dálkovými světly, „aby o sobě věděli“. Neustále na sebe troubí, není to ale ono agresivní troubení v českém pojetí, v podstatě jsme na silnici neviděli lidi se rozčilovat. Červená se trochu dodržuje, až na motorkáře, kteří se (v noci neosvětlení) proplétají skrz proud aut jedoucích na zelenou.
Přecházení ulice je vcelku adrenalin. Proud aut a motorek nikdy nepřestává a chodec musí ukázat svoje odhodlání přejít, jinak se nikdy nikam nedostane. Když člověk dá najevo, že to myslí vážně a pustí se do silnice, auta ho začnou objíždět tu zprava, tu zleva, někdy dokonce přibrzdí a člověk se zpravidla dostane tam kam chce.

Zdroj:T.M

Írán - Persie - Fotografie - Příběhy - Vyprávění o skutečnosti vzdálené země





Pobyt v místní rodině

nám nedává ani chvilku volna. Přes den se snažíme chodit a poznávat město, večer se na nás chodí koukat, nebo jsme voženi k nejrůznějšímu příbuzenstvu. Návštěvy tu vypadají tak, že okolo 9 se někam vyrazí. Předvádí se byt, prohlížejí se fotky, Masha simultánně tlumočí 20 lidem (poor girl). V 10 se začíná vařit. Po 11 se začíná večeřet. Od stolu se nevstává, dokud do nás hostitelé nenacpou všechny typy jídel, které pro nás připravili. Pak se sedí, probírají se ceny, profese, nadává se na vládu, znovu se ukazují fotky, atd. Typicky po druhé hodině se s omluvami odvalíme do auta a jedeme spát.
Protože Mahsa musí přes den aspoň na čas do práce, průvodce nám dělá její maminka, která neumí anglicky. Dorozumívání je vcelku zábava. Ona má svojí představu o tom, co nám chce ukázat, my máme naší představu, co a jak chceme vidět, takže je to občas docela přetahovaná.

V pondělí ráno jsme vyrazili na prohlídku isfahánského náměstí. Je to údajně druhé největší náměstí na světě (větší je jen v Pekingu – Tien-an-men). Jsou na něm dvě velké mešity, královský palác a podloubí obepínající celý obdélník. Náměstí je plné bazarových krámků.
Královský palác (Ali Qapu) nechal postavit na konci 16 století šáh Abbás I. Jeho dominantou je velká terasa s 18 vysokými dřevěnými sloupy, které podepírají krásně zdobený a vykládaný dřevěný strop.

O Imámově mešitě Íránci skromně prohlašují, že je nejkrásnější na světě. Její krása spočívá v bohatosti zdobení dlaždic, které pokrývají téměř veškeré plochy. Byla postavena na začátku 17 století a stavitel nechal udělat při stavbě několik chyb porušujících dokonalou symetrii stavby, aby tak demonstroval svoji omylnost před Alláhem. I když portál mešity je posazen do profilu náměstí, zbytek stavby je našikmo – směrem k Mekce.
Mešita šejka Lutfullaha (tchán šáha Abbáse) byla postavena ve stejné době. Doplňuje imámovu mešitu a v minulosti sloužila pouze ženám.

 Čtěte Více zde!

T.M.

Írán - Persie Íránská kuchyně a pohostinnost - Fotografie - Vyprávění o skutečnosti vzdálené země

Řemeslo má plechové dno
Architektura
Cukrové homole

První den v Teheránu
Přijeli jsme do Íranu. Íránci postavili nové letiště. Do města je to z něj skoro 40 km daleko. V 5 hodin ráno vypadal Teherán dost neutěšeně. Na pár hodin jsme si schrupli a vyrazili zařizovat věci související s další cestou.
Teherán na první pohled vypadá podle našich měřítek ošklivě. Oproti městům jako Tabríz, Isfahán nebo Mašad je to nově postavené město, které působí neuspořádaně, je přeplněné auty, skůtry a lidmi.
Naučili jsme se přecházet ulici - snažíme se o to, aby mezi námi a záplavou najíždějích aut a motorek byl alespoň jeden Íranec. A pak se chováme podle něj.
Pár věcí mě tu dneska zaujalo:
Budují tu teď ve velkém chodníky, hlavně u honosných administrativních budov. lidé, okamžitě začínají využívat položenou dlažbu. Nabaženě šlapou po nově položených dlaždicích, proplétají se mezi dlaždiči, překračují jejich udělátka a vyměřovací struny a dělnící se tváří, jakoby tam žádní překážející chodci nebyli.
Vyměnit peníze v bance, to je tedy procedura. Obnáší zevrubné prohlížení předané bankovky několika lidmi. Pozvání do zámezí pobočky a usazení do křesel v koutku u stolu úřednice. Několik telefonátů (přímá souvislost s výměnou peněz nepotvrzena). Vyplnění dvou formulářů. 3 podpisy - dva z nich na jeden formulář, hned pod sebe. Asi tak za 10, 15 minut je hotovo a odcházíme s paklíkem "chomejní".
Ulice tu mají členěné podle sortimentu, který v nich prodávají. Viděli jsme ulici kabelkovou, zářivkovou, botovou, puškovou, umyvadlovou a další. Opravdu, několik set metrů, jeden a ten samý sortiment, jeden krámek vedle druhého. Člověk snadno vidí čím se kdo živí a jak se věci dělají. Nejzajímavější byl člověk roztloukající homoli na kostkový cukr.
Mají tu pojízdné bankomaty. Přijede dodávka, otevře zadní dveře a hle, dva bankomaty. Přistaví se dvoje schůdky, nasměruje se parabola a už se vybírá...

Zdroj:T.M.

Írán - Persie - Íránská kuchyně a pohostinnost - Fotografie - Příběhy - Vyprávění o skutečnosti vzdálené země

Pec na pečení chleba

Pokračování o cestě po Íránu


Skvělé fotografie - Příběhy - Vyprávění o skutečnosti

Íránská kuchyně je velmi vyhlášená, je rozvíjená tisíce let. Patří mezi zdravější. Íránci jedí hodně ovoce a zeleniny, z masa hlavně jehněčí a kuřecí. Bohužel restaurací s typickou íránskou kuchyní je podstatně méně než stále více se rozmáhajících fastfoodů nabízejících různé hamburgery, smažené kuře ala KFC. Úplně nejčastější jsou malé hospůdky či bistra nabízející různé druhy kebabů.

V Lonely Planet píšou, že pokud chceš ochutnat opravdovou íránskou kuchyni, musíš být pozván do íránské rodiny.
Nejtypičtější snídaní je chleba (placky pečené uvnitř pece na zdech, pec vypadá jako naše pec na pizzu, pekař tam placky zkušeně přilepuje). Dál máslo, feta sýr, med, marmeláda (často mrkvová) a samozřejmě černý čaj.

Pokračujeme - Čtěte více Read More zde  →→ NiniveWebSite

IRAN Persie Kášán - Abyaneh - Upoutávka na cesty po Perské říši.

– tahají oslíky obtěžkané všelijakým nákladem
Kášán

Ocitli jsme se v ospalém městě, kde nikdo nikam nespěchá, siesta trvá déle než jinde, a když je pátek (tzn. neděle), tak na ulici nepotkáte ani myš. Hlavní atrakcí města jsou „historické domy“ – několikapatrové, více či ještě více složité komplexy, které byly postaveny před cca 300 lety. Každý obsahuje uzavřené nádvoří s bazény a fontánkami, spoustou verand, patios a okrasných zahrad. Interiéry i exteriéry jsou velmi bohatě zdobené freskami, malbami, vykládanými okny a vyřezávanými dveřmi. Domy jsou postaveny (jako snad všechno z té doby v Íranu) z nepálených cihel a poslední době jsou díkybohu opravovány, renovovány a zpřístupňovány lidem. Nedaleko těchto domů sloužily i historické lázně – krásně vyzdobené kachlíkové interiéry, spousty bazénků a fontánek, ohřívárna vody, všechno fungující pouze díky samospádu. Velmi zajímavé bylo dostat se na střechu těchhle budov. Střechy tvoří různě vlnité, kopulovité plochy, které přecházejí jedna do druhé. Na kopulích jsou někdy větrací věže a věžičky, kudy zevnitř unikal teplý vzduch. Kopule mají většinou na vrcholu otvor, kterým dovnitř proniká světlo (a člověk kouká, nad kterou místností zrovna je).

Druhý den jsme jeli do Abyaneh – malé a malebné vesničky v horách, asi 2400 m vysoko. Vesnička je postavená z cihel z červené hlíny, všechno je tam tmavě rudé, včetně vzorů na krojích místních babek. Domky jsou nalepeny jeden na druhý, a celá vesnice je na úpatí hory skoro 4000 m vysoké. Impozantní pohled. Byť se místní snaží žít pořád svým životem – tahají oslíky obtěžkané všelijakým nákladem, pěstují a suší nejrůznější ovoce, přesto je vidět že hordy turistů (jak cizinců tak místních) dělají své. Íránci si tam kupují a renovují domky aby měli kam utéct z Teheránu a nikdo zřejmě nekontroluje, co se s domkem při „modernizaci“ děje. Přes víkend a o svátcích se vesnice naplní lidmi, přes týden v ní zůstává jen pár babiček a dědů.

Zdroj: T.M.

IRAN Persie Isfahan - Masha - Upoutávka na cesty po Perské říši. Copak asi dělají naše touhy bývalé lásky a jak je ten život těžký (nebo nádherný) Co vy na to?

Na fotografii je krásná Iránka Masha - foto si zvětšete (klik do foto)


Masha nas vyzvedla na nadrazi, odvezla domu a tam uz nas cekal stul plny jidla.

 Meli jsme: bilou polevku, ktera chutnala trochu jako s kroupami, zeleninou a zavarkou, kolac z ryze se zapecenym kurecim masem, pecene kure v nejake pikantni omacce spolu se zeleninou a hranolkama, hromadu safranove ryze se susenym rybizem, salat (vselijake mozne lupeni), pikantni zeleninovy salat, zeleninovy salat s jablkem a ruzne dalsi dobroty. 

Dve nebo tri hodiny trvalo, nez jsme to vsechno snedli, takze jsme se do mesta dostali, az kdyz se zacalo serit.
Isfahan je znamy hlavne svym obrovskym obdelnikovym namestim. Jeho soucasti jsou dve velke, neuveritelne zdobne mesity a kralovsky palac. Obvod namesti tvori nekolikapatrova stavba s podloubimi, v nichz je mistni bazar.

Isfahan byl v 11. a 16. stoleti hlavnim mestem Perske rise. Z teto doby take pochazi vetsina vyznamnych staveb.
Isfahan je jedno z nejkrásnějších měst v Íránu a jedno z nejkrásnějších měst muslimského světa. Dnešní podobu mu vtiskl šáh Abbás I., který o něm s oblibou říkal, že je „středem světa“, a tento příměr Esfahán nesf-e džáhán používají Peršané dodnes.

Poznámka autora: toto je pouze upoutávka na seriál foto a cestovatelských příběhů, tentokrát pod názvem
- Jaká je opravdu říše zla?
Na fotografii je krásná Iránka Masha - foto si zvětšete (klik do foto)

Zdroj:  cestyapamatky.cz

CO SE TADY NEJVÍC ČTE

Hledáte ten svůj příběh? Je možná tady! Rubriky nebo štítky...

.22LR #O dobrodiních 14.listopadu 2015 ABBA Roxette Karel Kryl Marie Rottrová Adsense Alina Kabajeva Altcatraz AMERIKA Amerika objevena skrz Google Analýza Anglie Anna Kurnikova Anna Netrebko Antonín Dvořák Aquaba Architektura Auto Autobusy BabyBox Be My Baby Bedřich Smetana Bez domova Blatouchy Blogger.com Bloggeři Bolest Bolest hlavy Bonnie Tyler Borůvky Bow Hunting Boys Boys Boys Bradley Breakfast Bubáci Budějovická Bulvární manipulace Cambridge Céline Dion Celtic Woman Centrum Cenzura Cestování Cestovní rady Cestovníci Cipolla CIVILIZACE Claudie Cadinalová Click-bait Coca cola Coffee Copyright Corse (Korsika) Cyklistika Cyril a Metoděj Čaj Čáp bílý Čáp přináší štěstí Čekaná Černá zvěř Černá zvěřina na česneku Čert a myslivec Čerti Česká písnička Česká spořitelna ČESKÉ DĚTI Český Portal Český prezident česneková pomazánka s vejcem Čeští skladatelé hudby Čičmundové Čokoláda Davové emoce a skupinová hloupost Dejvice Demo demokracie Deprivace Děti Dětská moudrost Divoké kachny Dneska by to šlo Dobrý nápad Dobytčí trh Domácí chléb Doprava Dovolená Děti Fotoaparát Dragoon Ride Dům Dýmka Editace a styl psaní EMO Enrique Iglesias Eric Clapton Etika Exekutor v Česku Facebook Fantasie Farmářské trhy filosofie Forum 2000 fotografie Fotografie jsou velmi kvalitní Francie František Koukolík Freedom Fysikální a sociální teplo Google Google +1 Google+ Halo efekt Historie Historie ostrova Korsika Hoax Hog Hunting Holubi Homeless Houby Hradčany Hudba z radosti Hudba-videa Humor Humor a vtipy Chalupa Chile Patagonie Chrámy Christina Aguilera Internet Investiční mince Iracionalita IRAN Írán Isfahan ITALIE fotopříběh Jak mají vypadat správní čerti Jak ochránit děti od cestovního průjmu Jak šetřit zrak Jan Werich Jaro Jeleni Ježíš Kristus Jídlo a zdraví Jižní Amerika Jižní Čechy Kančí maso Kapitální daněk Karel Hašler Karel Klostermann Karel Kryl Karel Schwarzenberg Kariera Karlovo náměstí Karlův most Káva coffee Kde to je? KFC Klik na obrázek a je to pohádkový kocour Kniha Kocouří siesta Kočky Sobě Koledy Komentáře Kominíci Komunita korupce Kostely Koukolík Koupelny Krajina Král komiků Královské město Krásné ženy se svlékají Erotika pro rychlé synapse Krby Krční páteř Krevní tlak Kriminalita Kritické myšlení Krmeliště pro zvěř online Krmítko Kuchyně Kulovnice Lama Lavičky Legendy Les Lidé Lidový folklor Linux Lisabon Londýn Lovecké zbraně Lucky deer Ludvík Hess Ludwig Van Beethoven Lyžařská Škola :: Blogger se učí stát na lyžích Máj Marcus Tullius Cicero Mariah Carey Martina Karel Kryl Masaryk Medicina Mensa Metelescu blescu Metro Mexiko mezinárodní folklorní festival Migrace Mika Waltari Egypťan Sinuhet Milování Milujme svobodu a ztracená duše národa Mládí hledá smysl života Mobilní internet Modrá planeta Země Momentky Morning Cofee Moře Moře :: Chorvatsko :: Krajina Motivace Motúčko Mozek a jeho duše Muškáty Muzikanti Muži My Story Myslivecké menu Myslivecké pověsti Myšlenka a moudro pro tento den Na horách je dobře Na kulaťáku Na téma tchýně Nebezpečné problémy rodiny Náhlá smrt Napište svůj příběh Násilí Negativní poradna Neklamná znamení Nemocnice Netiquette NIC SE TI NEVYROVNÁ Noční toulky Nostalgie Novinový stánek O chamtivosti O nejvyšším dobru a zlu O přátelství O žízni Obrázkové příběhy Obrázky a domov Occamova břitva Odposlechnuto Oheň Omáčka Opera Opičky Osobnost Osvětlení Ovoce Paganini Panorama Peníze Perská kočka Pes přítel domova Pět zásad socialismu Petra Petra Němcová Petula Clark Picassa Piráti Písek Pivo Plaváček Plymutky Podzim Pohádka Poliklinika Pomazánka Pomlázka Poruchy osobnosti Potraviny Práce na počítači Praha Praha - Kampa Pranostika Pražské Jaro Pražské perličky President Obama Prezident Prohlížeč Opera a Geek Procházky Projev prezidenta k 28. říjnu Provence Přátelství Před koncem vrby Překladač Příběhy Přílet do Vancouveru Příroda Příroda a jaro Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přivítání : průvodce blogem Niniveskal Psychopatologie Ptáci Půst Radkin Honzák Radost Rady a tipy Rande Reálný svět bytí Reklama Rekuperace Renata Restaurace Rihanna Risus sardonicus Robbie Williams Rozchod s partnerem Rusalka Rychlá kuchyně ŘECKO Řeka Sama doma San Francisko Sandra Cretu Selský rozum a kritické myšlení Seneca Sinéad O'Connor Single Singles samotáři Skořice Skvělý domov Sladkosti Slepičky Slovinsko hory moře pláže a slunce Slunce Slunce zapadá u křížku Smetiště Smíchov Smysl života - Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Smysl života - Její úsměv a šťastné oči Snídaně Sociální sítě Software upgrade chybová hlášení Socha svobody Sochy South America Sprchování Srdce a kříž Srnec Staroměstské náměstí Stáří Stáří a domov State of New York Stavební akrobacie Steak Stoicismus Stres Střecha isolace Student Agency Svátky Svátky jara Svět vítá nový den Syrie a Jordánsko Škůdník Šťastný jelen Štěstí Šumava a okolí Švédsko ŠVEJK Talk Teen Telefon Tenkrát na západě The End Of The World The Ronettes Tipy a návody Tradice Traktát Tramvaj Translator Trpajzlíci Tučňák Tuskulské hovory U Anděla Uličky pražské Umělci Umění lékaře Únavový syndrom United Kingdom USA Úvaha neurochirurga Už troubějí V tramvaji Václavské náměstí Válka Vánoce Vánoce a svět Vánoce u seníku Vánoční hvězda Vaření večer Večerní Praha Velikonoce Velký salašnický PES a život je taky PES Velký švýcarský salašnický pes VENEZUELA Venkov Vepřové Verše Veteran Videa z domova Vivaldi Vlak Vláknina Vlasta Burian Vlk Vltava Volba českého presidenta 2008 Vše o souhvězdí plejád a mytologie Jízdní řády Vesmíru Vtip tvrdý jako kámen Vysoká Vyšehrad Vytápění Vzhůru ke koním Vzpoura deprivantů Waldemar Matuška WC We Are the World Youtuberka Zahrady Základy stupidologie Zásady Zateplení domova Zážitek Zdraví Země česká Zima Zlatá horečka Zlato Zlo ZOO Zpěváci Hity Videa ZPRAVODAJSTVÍ Google News Zrcadla Zvěř Zvěřinová kuchařka Zvyky Ženy Židovský Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství