Poděkovat někdy není snadné obzvláště nepříteli. Ale touto písní umí v komentáři poděkovat i ten poslední, od koho by se to nečekalo. Tak je dobrá srdečná a přátelsky otevřená.
Karle Kryle, my ti děkujeme....kdo jiný by tuto píseň složil a zpíval to nikdo neumí. Jsi v našich srdcích do konce života.
Fotografie ve vysokém rozlišení - prohlížejte ve zvětšení klik do foto F11
Obelisková hrobka – první nabatejská hrobka, která je ještě před vstupem do soutěsky, pochází z 1. st. př. n. l.
Soutěska Siq – jediná přístupová cesta do Petry, přírodní stezka ve skalách, která Nabatejcům umožňovala chránit přístup do města. Po straně soutěsky jsou kanály, kterými se přiváděla voda do města z Mojžíšova údolí. Skalní stěny tvoří červený pískovec s tmavým žilkováním, bizarně tvarovaný. Soutěska je dlouhá 1200 metrů, široká od 2 do 5 metrů, skály dosahují výšky až 200 metrů.
Kazneh – nádherná fasáda této stavby se objeví ozářená denním světlem na konci tmavého kaňonu jak zjevení. Je to nabatejská hrobka určená pravděpodobně králi Aretovi III. (84 – 56 př. n. l.). Impozantní fasáda měří 30×43 metry a je zdobena sochami bohů a mytologických postav. Hlavní socha je dodnes předmětem spekulací, zřejmě se však jedná o božstvo, které je asimilací egyptské Isis a nabatejské Al-Uzza. Dnešní název je z arabštiny a znamená „pokladnice“. Dlouho se totiž věřilo, že v tumbě na vrcholu je ukryt „faraónův“ poklad, jehož hledáním byla fasáda velmi poničena.
Fasádní ulice – soustava 40 skalních nabatejských hrobek, v jedné je v prvním patře zádušní kaple.
Ve 3. stol. n. l. se Petra stala hlavním městem římské provincie Palestrina Tertia a během následující byzantské éry byly některé chrámy přestavěny na kostely. Zemětřesení v letech 363 a 551 město z větší části zničila a tak bylo po muslimské invazi v 7. století zapomenuto. Není ani známo, jak Nabatejci zmizeli z historie; zřejmě se asimilovali s příchozími Araby. Ve 12. století nechal v Petře král Baldvin I. vystavět dva křižácké hrady (1116), opuštěné v roce 1189. Poté se Petra znovu propadla do zapomnění, tentokrát na dlouhých 600 let, až do počátku 19. století.
Palác a pevnost Heroda Antipa
na osamělé hoře ve výšce 900 metrů nad Mrtvým mořem je dalším z biblických míst v Jordánsku. Palác, ze všech stran chráněný hlubokými roklemi, byl postaven v letech 37 – 34 př. n. l. a rozbořen byl v roce 72 n. l.
Podle biblické tradice právě zde Herodes Antipa věznil sv. Jana Křtitele, za kterým často jezdil a rozmlouval s ním (Marek 6:20).
Podle všeho bylo Janovo uvěznění spíše politickým činem a jeho věznění nebylo tuhé. Kromě Heroda zde totiž Jan přijímal také své učedníky, kteří mu podávali zprávy o působení Ježíše. Herodova manželka Herodiada velmi nerada sledovala Janovo působení na Herodese a tak využila situace a v den Herodových narozenin dosáhla Janovy smrti. Král Herodes si totiž přál jako dárek, aby mu krásná dcera jeho ženy, Salome, zatančila smyslný tanec „Sedmi šátků“, za což si mohla přát cokoliv.
A tak když Salome dotančila, vyslovila přání, které ji poradila matka, a to hlavu Jana Křtitele. Citováno z Matoušova evangelia: „Král se sice zarmoutil, ale vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří spočívali u stolu, přikázal, aby byla dána a poslal Jana stít ve vězení. A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce“. Salome
Něžná i proradná, krutá i bezradná
Plamen i červánek, ďábel i beránek
Cukr i sůl
U vůně hřebíčku, u rytmu střevíčků
Císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil
Království půl
Salome, noc už je na sklonku
Salome, podobnas úponku
Podobna kytaře pro svého vladaře
Salome, tančíš
Salome, sťali už Křtitele
Salome, usměj se vesele
Točíš se ve víru, ústa jak upíru
Krví ti planou, Salome, la la la
Noci už ubývá, císař se usmívá
Pokojně mohu žít, všeho lze použít
Pro dobrý stát
Možná ho napadlo prastaré říkadlo
Dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
Nemá se štkát
Salome, netanči, nechceš-li
Salome, hosté už odešli
Jenom roj komárů dopíjí z pohárů
Krůpěje vína
Salome, trochu jsi pobledla
Salome, v koutku jsi usedla
Víčka máš šedivá, nikdo se nedívá
Salome, pláčeš? La la la
Biblický Machaerusneboli Machairunt se dnes jmenuje Mukawir. Anebo také Al Mešnek. Jedná se o 700 metrů vysoký kopec, na jehož vrcholu se nalézají zbytky pevnosti, jež patřila Herodu Velikému. Zde jeho syn Herodes Antipas splnil slib daný Salome a nechal jí na podnosu přinést hlavu Jana Křtitele.
Z pevnosti se částečně zachovala vnější zeď a věže, stěny paláce a vodní nádrž. Z vrcholu kopce je nádherný výhled na Mrtvé moře a protější Izrael.
Crac des Chevaliers
Historie hradu začíná kolem roku 1150, kdy stavba hradu z čediče a vápence začala na místě původní pevnosti homských emírů. Křižáci několikrát odolali pokusům o dobytí hradu, především ve druhé polovině 12. století za éry sultánů Nur ad-Dina a Saladina. Do rukou muslimů hrad definitivně padl v roce 1271, kdy se posádka výměnou za volný odchod ze země vzdala vojákům sultána Beybarse. Epocha křižáckých výprav zanechala na Blízkém východě nesmazatelné stopy. Potomci křižáků splynuli s místním obyvatelstvem, množství staveb nese prvky křesťanské i islámské kultury. Syřané si odkazu naší civilizace váží. Křižácké hrady byly spjaty s jednou z nejkrvavějších a nejproblematičtějších etap dějin křesťanství.
Blízký Východ byl před osmi stoletími velmi rušný. Západní křesťané se rozhodli znovu dobýt Svaté město. Jedna z přístupových cest vedla před dnešní Turecko. Pokud jste chtěli použít cestu z Antakye do Bejrutu, museli jste nutně překřížit stezku vedoucí mezi syrskými městy Homs a Tartus. Křižáci pochopili, že kdo bude schopen kontrolovat toto místo, bude mít díky okolnímu horskému terénu v područí celou cestu mezi Tureckem a Svatou zemí. A tak v polovině dvanáctého století začali s výstavbou mohutného hradu. Stavba trvala přes sto let, ale výsledek byl opravdu fascinující. Z čediče a vápence vyrostl hrad schopný pojmout až čtyři tisíce ozbrojenců.
Orient Syrie-Damašek * Omayyad Fotografie ve vysokém rozlišení(F11, klik do foto)
Orient
SÝRIE - kolébka a křižovatka kultur. Země, nad níž střídavě vládli Chetité, Babylóňané, Féničané, Římané. Křižáci, Arabové, Turci, Francouzi. Pestrá mozaika náboženství a vyznání – židé, křesťané, muslimové, alavitové. Přírodní kontrasty zeleného pobřeží Středozemního moře a vyprahlých pustin pouští. Kontrasty starobylých vesniček a moderních měst, vzletných antických areálů i strohých hradů.
Syria byla jednou z nejlidnatějších a nejbohatších římských provincií, jež vznikla po dobytí této země Pompeiem a následném svržení seleukovské vlády v roce 64 př. n. l. Římská resp. byzantská správa zde přetrvala dalších sedm staletí, zhruba až do roku 637, kdy byla Sýrie během islámské expanze opanována Araby.
V provincii bylo umístěno silné římské vojsko, čítající čtyři legie, které měly za úkol střežit neklidné hranice s parthskou říší. Po smrti Nerona se syrské legie postavily v roce 69 na stranu vojevůdce Vespasiana.
Sýrie sehrála významnou roli rovněž v dějinách křesťanství. Svatý Pavel byl obrácen na víru právě při cestě do Damašku, přičemž tento apoštol později v Antiochii založil první organizovanou křesťanskou církev ve starověké Sýrii.
Fotografie ve velkém rozlišení - prohlížejte ve zvětšení (klik do foto)
Damašek je hlavní a největší město Sýrie, leží pod kopci Antilibanonu na řece Barada, v úrodné oáze sevřené pouští a okolními kopci jako v dlani. Město má velmi bohatou historii, která začíná již v pátém tisíciletí před letopočtem. Největšího rozkvětu dosáhlo za vlády Umajjovské dynastie, kdy se stal hlavním městem celé Arabské říše. Z této doby také pochází jedna z nejpozoruhodnějších muslimských staveb vůbec - Velká Umajjovská mešita.
Fotografie ve vysokém rozlišení . Prohlížejte ve zvětšení na celou display (klik do foto - F11)
Petru najdete
za vstupní branou nazývanou siq. Město vzniklo v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí. Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. st. př. n. l. a 1. st. n. l. V této době údolí obsadili Nabatejci. Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby (chrámy, hrobky, amfiteátr) byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l. kdy tu žilo asi kolem 30 000 lidí. Petru opustili poslední lidé po druhém ničivém zemětřesení v 6. st. n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem.
Prvním evropanem (od dob křižáckých výprav), jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.
Snímky jsem vybral z více než 100 fotografií Skalního města, ostatní postupně budou presentovány jinde na stránkách webu.Fotografie ve vysokém rozlišení . Prohlížejte ve zvětšení na celou display (klik do foto).
Po příletu do Damašku v noci jsme hned taxikem přejeli do Ammanu, kde jsme si půjčili auto a přejeli do Aquaby u Rudého moře. Tím jsme byli dost vyřízeni. Od moře jsme přejeli k poušti Wadi Rum a pak dále do Petry.
Ještě před koupáním v Mrtvém moři jsme překročili velký kaňon Al Mujib a také jsme se koupali v lázních Hammamat main, kde tekly horké vodopády.
V Ammanu jsme vrátili auto a zase přejeli do Damašku, tam jsme si půjčili auto znovu a v Syrii navštivili Palmyru, křižácký hrad Crac des Chevaliers a město Hama s velkými vodnimi koly a také jsme si prohlédli Damašek.
Tolik na úvod k publikování více je fotografií na stránkách
Fotografií z cesty je celkem 226 tak se těšte, postupně zpracovávám pro publikování snímky
- Wadi Rum PETRA - Al Mujib - Mechareus - Hammamat Main - Mrtvé moře - Palmyra - Hama Crac des ChevaliersO - Damašek - Damašek-Omayyad - Damašek Saida Zeinab.