Marie PunQua Jungová a příběh houslistky ze sociálních sítí...

Příběh houslistky

 Odposlechnuto v pondělí v posledním nočním vlaku Praha - Ústí n/L.

Nastupuju do vlaku a slyším zvuk houslí. Říkám si, že jsem asi fakt unavená, nicméně když jdu kolem prvního kupé, zvuk zesiluje a v druhém kupé sedí paní a hraje na housle, na sedačce má ještě položenou kytaru. Sedla jsem si do třetího kupé a myslela jsem si, že až se vlak rozjede, tak to paní sbalí, protože vlak přece drncá. Nesbalila, až do Roudnice hrála kouzelně na housle a ty pak vyměnila za kytaru a zpěv.
Tak skvělou cestu jsem ještě nezažila.

Jet v noci vlakem, koukat na noční města a k tomu mít jako živý doprovod krásné tóny houslí a kytary je zkrátka jedinečná kombinace.



Pro INFO:

Marie Jungová, zástupce hudební skupiny Punkva, na vánočních trzích v Praze. Marie "PunQua" se věnuje keltské hudbě řadu let, má za sebou několikanásobnou účast na zahraničních festivalech, koncerty velké i komorní, hrává ve slavném drážďanském irish pubu. Má však ráda i pouliční vystupování - v Praze i kdekoli jinde...

INFO:

Ač nerada, tak sem přidávám tenhle článek. Paní, kterou jsem slyšela ve vlaku je paní Marie, která před pár dny zemřela... je to smutný příběh, který by měl být znám:
https://punqua.wordpress.com/.../marie-zemrela-at-zije.../

Marie zemřela. Ať žije Marie.

Ve čtvrtek, 25. 2. 2016 v ranních hodinách dodýchala Marie Junková. Na Národní třídu chodila hrát na…

PUNQUA.WORDPRESS.COM

No jedu točit opičí porno. To totiž teď hrozně frčí a je to dobrej byznys...mám to jako výnosnej vedlejšák.

No jedu točit opičí porno. To totiž teď hrozně frčí

Před chvilkou - Na pohled celkem seriózní pán, tak pětačtyřicátník, pochoduje na peronu na N. Butovicich a povídá někomu do telefonu: "V pondělí taky nemůžu, to musím vyzvednout kameru a jdu natáčet, takže to mám taky zasekaný...

Druhý na lince:...?

Pán: No jedu točit opičí porno. To totiž teď hrozně frčí a je to dobrej byznys...mám to jako výnosnej vedlejšák.
Zbytek jsem neslyšela, ale myslím, že při pátečním večeru mi to bohatě stačilo.



Zdroj: odposlechnuto, sociální sítě

No a on je ták pěknej a nemá žádnou holku. Jak to víš?

Včera tramvaj číslo 12 mezi zastávkami Malostranská a Malostranské náměstí dvě 12 leté slečny s baťůžky na zádech.

No a kolik mu je?

- 20.

No a tobě je 13, to je v poho.
- 12, 13 až za tři měs..
13. 7 let je ok.
- No a on je ták pěknej a nemá žádnou holku.
Jak to víš?
- Kdyby nějakou měl, tak jí má na fejsu nebo na instagramu.
Jasný no...

Celá tramvaj kromě slečen naprosto v tichosti naslouchala, já a pán s bílým plnovousem okolo šedesátky v absolutním němém úžasu s otevřenými ústy jsme čučeli na to zjevení moudrosti.

Dnes v Dejvicích...ta její prdel, postava, kámo, řikám ti, tu bych si klidně i vzal (baví se o nějaké holce)

Praha Prague

Část rozhovoru dvou kluků (cca kolem 20) dnes v Dejvicích.

1: … ta její prdel, postava, kámo, řikám ti, tu bych si klidně i vzal (baví se o nějaké holce)

2: Hm, tohle je dneska už ale dávno překonaný, hodnotit ženský podle vzhledu. Co z toho pak máš kromě sexu? Kor, když dneska máš „profesionálku“ (původně vyjádřeno expresivnějším výrazem) na každym rohu. 

Dneska se musíš hlavně dívat, jestli je ta holka pracovitá, jestli umí vařit, má vztah k uklízení, přebalování dětí a tak. Nebo dopadneš jako nedávno muj brácha. Místo toho, aby šel se mnou večer na pivo, byl doma a zavařoval okurky.


Na sociální síti Facebook

Slepci a vozíčkář v kině

Prague Praha Hradčany

Sedím takhle v kině a přijde parta 3 chlapů (věk do 30) za doprovodu personálu.

 1 vozíčkář a 2 slepci. V moment kdy nastane v kině absolutní ticho, tak řekne jeden slepec druhému „Martine proč jsme se nechali ukecat na 3D kino taková pitomost“ a usmál se.

 Druhý mu odpověděl „To mi neříkej, to řekni tomu závodníkoj vedle tebe“ V tom vozíčkář zakřičel „Držte huby nebo vstanu a nakopu vám prdele“
 Všichni 3 se začali brutálně smát a slepec mu najednou odpověděl „To bych chtěl vidět ty vole“ a začlo se smát rovnou celé kino. Po filmu mi to nedalo a šel jsem jim pomoc ven z kina.. Prohodil jsem pár slov a ptám se neotřele, co oni zrovna v kině.

Bylo mi odpovězeno, že je ten na vozíku strašně prosil, jak nechce jít sám atd., tak s ním šli s podmínkou, že on s nima pak půjde na vrchol Sněžky, protože tam je krásný výhled…. No hoši to byl můj konec!

Příběhy pražské ulice a pražské perličky.

Pražskou ulicí fascinován

Rozhovor dvou lékařů, kteří kráčeli po chodbě v nemocnici: Ona mi v ordinaci řekla: "Pane doktore, vy jste rozvedenej, tak sám," a já si v duchu povídám, to zrovna babo jedna, kdybys mi tak nabízela dceru.

 A ona to pak vybalila: "Co kdybyste to dal dohromady s mou maminkou, ta je taky sama?"

Ale to víte, už jsem stará a nemožná. Mladý už se o mě nezajímaj, já si nic nepamatuju, všechno mi padá z rukou. Ale jsem šťastná.

Ilustrační obrázek z cesty do práce....

Dnes 6/5/2015 cestou do práce na Budějovický v busu 124.

Já: "Chcete si sednout?"
Paní: "Děkuji. Ráda si sednu. To víte, už mi je 80."
Já: "To vypadáte dobře."

Paní: "Děkuji! Ale to víte, už jsem stará a nemožná. Mladý už se o mě nezajímaj, já si nic nepamatuju, všechno mi padá z rukou.
 Ale jsem šťastná.
Jediný co si ještě přeju je dostat toho Alzheimera."
Já: "Proč proboha?!"

Paní: "No budu vlastně dělat to samé co teď, jen si to nebudu uvědomovat. Budu pořád vysmátá a navíc, mladý se ze mě zcvoknou!"





Zdroj: odposlechnuto

Sleduji co se v Praze kdekoliv šustne a o tom sociální sítě švitoří za čerstva v komunitě přátel. Jejda!

Ilustrační fotografie

Maminka s dvěma sotva tříletými klučíky jde naproti mně po chodníku. Jsou to dvojčátka, mají stejné bundičky a na zádech minibatůžky. Každý se jí drží za ruku, a s otevřenou pusou sledují okolní svět. Klopýtavě prochází kolem dělníků, co opravují silnici. Ti ještě v čistých ranních monterkách a se založenýma rukama stojí u spících strojů, sledují ženské na ulici a pokuřují cigára. Bagr je zapíchlý do země a bagrista zrovna tahá chrchel až z paty.

Chlapečci udiveně: "Hááá, veuký bagu a pááán!"

Bagrista si jich všimne a káravě, přesto však rezignovaně, na ně zakřičí: "Upalujte do školy! A když se nebudete dobře učit, tak hele, dopadnete jako já!" odplivne si na zem a přeloží nohu přes nohu.


Pražského povstání, 16.4.2015

Tys mi ukradl peníze! Vrať mi je!

Kdo je to Andrej Babiš?

Dnes před osmou hodinou ranní stanice metra I.P.Pavlova.

 Ve vestibulu rozdávají noviny hnutí ANO. Asi osmiletý chlapeček (CH), kterého tatínek (T) vyprovází do školy, si jeden výtisk vezme:
T: Prosim tě, co s tím budeš dělat, potáhneš to do školy?
CH: (bez odpovědi, chvíli noviny studuje a pak se zeptá) Andrej Babiš... Kdo je to Andrej Babiš?
T: No to je předseda strany ANO a taky ministr financí.
CH: Co je to ministr financí?
T: To je pán, který se stará o všechny peníze v České republice.
CH: I o moje? 
T: Jo, i o tvoje.
CH: (velice naštvaně a velice nahlas) Tys mi ukradl peníze! Vrať mi je!

Kdesi mezi dětmi v Praze

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ať si moucha....prdne hned!

Citlivějším jedincům se omlouvám, ale tato dětská říkanka mě opravdu zaujala.

 Dnes odpoledne, kousek od zastávky U Kunratického lesa. Skupinka kluků hraje "kámen, nůžky, papír" a pak najednou začnou všichni sborově skandovat: "Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ať si moucha prdne hned! Ať si prdne ještě víc, poletí až na měsíc!"

Ne, biologie ne. Ale třeba politické vnímání! Politik nemůže bejt blbej.

Cestující s knihou...a poslouchá

Jela jsem ve čtvrtek tramvají na Hradčanskou
  a sedla ke dvěma klukům (cca 3. třída a říkejme jim třeba Lojza a Honza). Z rozhovoru bylo jasný, že se bavili o nějakým vzájemným hodnocení ve škole v oblastech jako je krása, inteligence atd..
Honza se divil, že Lojza dal "Pepkovi" v oblasti inteligence 5 bodů -tzn.maximum. Lojza to obhajoval tím, že ten "Pepek" umí jazyky. Což Honzík nebyl schopen pochopit.
Takže:
H: "Jazyky ale nejsou věcí inteligence!"
L: "A co je podle tebe věcí inteligence? Biologie?"
H: "Ne, biologie ne. Ale třeba politické vnímání! Politik nemůže bejt blbej."
L: "Ale může, tady jsi v Česku, tady politik může být kdokoliv!"
Jen jsem v duchu přikyvovala hlavou...

Dnes v tramvaji

V tramvaji právě dnes

Dnes v tramvaji

Maminka povídá svému asi 5(!) letému synovi, kterému se nelíbí, že dnes musel brzo z postele, že „ranní ptáče dál doskáče“.
Synek se chvíli zamyslí a pak povídá: „No to těžko. Pokud by obě ptáčata skákala stejně dlouhou dobu, tak doskáčou stejně, akorát to jedno tam doskáče dřív. Takže zítra vstávám až v deset.“

Den v Praze a šejkova žena v nehtovém studiu

Tihle bubáci jsou z Persie a jsou neškodní foto je IRAN Kashan

Není to vtipné, ale je to zajímavý zážitek : střet se Saudskou Arábií. 21.8. podvečer, sedím na Florenci v nehtovém studiu, abych příteli dokázala, že se o sebe umím starat.  
Najednou přijde do studia rodinka typicky arabského stylu -dcera, matka a muž. Vedle mě usedá slečna zahalená v tom klasickém černém prostěradle a angličtinou vysvětluje vietnamskému personálu, co si chce s nehty nechat udělat, zbytek rodinky odejde. Když mě personál, který nerozumí anglicky (haha a to je studium u hotelu, kde je hromada cizinců) poprosí o překlad, použiju lámanou angličtinou, avšak úspěšně, a personálu vysvětluji, co si dívka žádá. To ještě není ta zábavná část.
  Po odchodu slečny přichází její matka, opět žena v prostěradle, matrona a žena rodu, a velmi nezdvořilým tónem a suverénně si říká o pedikůru svých postarších nohou. To už se ale v salónu utvořila fronta a na paní není čas. Díky bohu už vedle mě sedí slečna znalejší jazyků a překládá madam, že na ni už ten den nezbude čas. 
  To ženu rozlítí do červena a nastane peklo na zemi, začne pokřikovat, co je to za poměry, že její dceru obsloužili hned a ať jí koukají vyhovět, dokonce začíná rozkazovat personálu a snaží se jej přimět, aby přeskočil řadu čekajících zákaznic. Rezignovaná slečna překladatelka jí znovu opakuje, že to není možné, nicméně paní si asi stojí na drátě a prostě se dožaduje svého. Zmatený vietnamský personál, který nerozumí, si vyměňuje zoufalé věty v jejich jazyce. Než se stihnu rozkoukat, tak matrona chytá slečnu překladatelku a rukou naznačuje, že jí podřezává hrdlo, v tu chvíli nevím, jestli se mám víc bát toho, že se dovnitř vřítí s granátem její arogantně vyhlížející manžel, nebo že mi manikér, kterého žena evidentně konsternuje, pokazí moje gelové nehty.
  Slečna překladatelka se snaží uvolnit ze sevření. Po velkém představení (madam stačila urazit personál, klienty i slečnu překladatelku) které z vykulenýma očima sledovalo narvané studio, paní odchází s tím, že druhý den ráno tam prostě bude zas a tentokrát bude po jejím. Když žena odejde, všem se nám uleví, ale můj manikér praví, že je zvědavý, jak to zítra dopadne, protože obě dvě jeho kolegyně odmítají ženu obsloužit s tím, že se jí bojí.
Resume večera: odešla jsem se zážitkem, s nezmršenými gelovými nehty a v celku, protože na granát naštěstí nedošlo  Možná příště, jeden neví co čekat, když si šejkova žena v Evropě něco zamane.

Zdroj: sociální sítě

Roztomilá babička co prodává u podchodu do metra

Nakupující dívky...

Před nedávnem taková ta stará roztomilá babička,
 která prodává předražený poupata růží zabalený v novinách u podchodu u Muzea.

 Přede mnou šly dvě mladý holky v tílkách a sukních, nic extravagantního a roztomilá babička to okomentovala:

 ,, kurvy jedny sviňský" . Docela šok!

Nejdřív jsem si dělal naděje, že bych to s ní mohl zkusit…byla fakt pěkná

Unavené ruce v závěsu

Dnes v tramvaji

Rozhovor slečny a kluka v tramvaji (24 a 22 let)

S: a jak to dopadlo s tou Lenkou?

K: no nejdřív jsem si dělal naděje, že bych to s ní mohl zkusit… byla fakt pěkná, zajímala se o filosofii a tak… ale pak mi řekla, že její hlavní zájem je teď esoterika a astrologie, že se jí líbim a jestli bych nechtěl bejt alespoň její kamarád s benefitama, 
děvka jedna 

S: aha a to vadí?

K: no jasně, že jo... přece nebudu mít sex s někym, kdo si myslí si, že tu jsou kolem nás duchové nebo že máš předem danej osud podle toho, kdy jsi se narodila

A je to vod toho, jak ten Gagarin tam tenkrát prorazil tu díru...!

Jeden slunečný den

Slunečný, horký den 19.5., tramvaj č. 14, paní důchodového věku spontánně hovoří k spolusedící středního věku: "pani, mně je třiavosumdesát let a tohle teda nikdy nebylo! Aby jeden den mrzlo a druhej den třicítky!

A je to vod toho, jak ten Gagarin tam tenkrát prorazil tu díru...!"

Chlap je jako koberec, když si ho dobře položíš, můžeš po něm šlapat celej život

Historie už příběh znala...Praha, historická tramvaj

Dnes v tramvaji

Baví se 2 holky (tak 25 zhruba)
Jedna z holek dostala novej (zlatej) prstýnek a ta druhá se na to ptá. Jednička prohlásí, že je to od přítele, dvojka na to, že ho přece podvedla s jiným a ještě je u toho načapal, tak jak to může bejt od něho.

1: To mi koupil na usmířenou, abych mu odpustila tu jeho nesnesitelnou žárlivost a to, že tam neměl v tu dobu co dělat.

2: Ty chlapi jsou teda blbý

1:  Jo, to víš. Chlap je jako koberec, když si ho dobře položíš, můžeš po něm šlapat celej život
 

Poznámka: Takže Tomáši, jestli tu jsi… přestaň si nechat srát na hlavu a buď trochu chlap

Bezdomovci a velikonoce na Kampě

Vážně - životní osudy

21. 4., tedy na Velikonoční pondělí, jsem šla večer po Kampě a proti mě šli tři bezdomovci. Vypadali sympaticky, tak jsem se s tím jedním na chvíli dala do řeči:

B: Dobrý večer, neměla byste drobáček?
Já: No, tady máte. A počkejte, nemáte hlad? Mám u sebe sušenky, jestli chcete.
B: No, hlad mám, ale když já bych radši vajíčko... nemáte vajíčko? Jsou ty velikonoce a já žádný neměl!

I přes všechen stesk po vařeném vajíčku byl nakonec rád za ty sušenky a ještě se loučil slovy "Bůh vám žehnej".

Metro v Praze a přemnožení trpajzlíci

Trpajzlíci rudí pochodují

 Trpajzlíci osvoboditelé

Metro narvané k prasknutí.
 Jeden pán si stěžuje druhému pánovi, že „to je ale vážně hrozný“. Druhý pán s vážnou tváří odvětí „Nojo, ale to ještě není nejhorší, nejhorší jsou trpajzlíci, jak ti se letos přemnožili. Já jsem si na ně pořídil takové malinké klícky…“

Pražské perličky

"The prince Charles ´s bridge is always so full..."

Pražské postřehy anglicky:


*** Američanka v 17-ce tramvaji: "The prince Charles ´s bridge is always so full..."

*** Ve známých pražských sadech hlídá otec spícího potomka v kočárku. O pár slov ho prosí dva pracovníci s kamerou. Otec nasadí lítostivý úsměv: ajm sorry, aj dount speak ček. Pracovníci s omluvami odejdou a otec se obrátí k dítěti v kočárku: už ses probudil, broučku?

*** Včera na Florenci u prodeje lístků. K přepážce se dostane ženština z Ruska a něco vehementně říká paní za přepážkou. Prodavačka lístků jí asi minutu poslouchá, pak se zvýšeným hlasem řekne:

 "Tak za prvé: já vám VŮBEC nerozumím a za druhé: TADY se mluví česky anebo anglicky!"