Vaření, pečení, to je teda nadělení. Pečený bůček, zelí a kynutý špekový knedlík.

Pečený bůček, zelí a kynutý a špekový knedlík

DOBROU CHUŤ!

A SE ZELÍM I KNEDLÍKEM

Vaření, pečení, to je teda nadělení. Pečený bůček, zelí a kynutý špekový knedlík.

 

Prezident v nemocnici a co o tom víme podle tn.nova. Prezident Miloš Zeman byl v nemocnici Na Bulovce. Přesný důvod jeho návštěvy není znám.

Prezident Miloš Zeman byl v nemocnici Na Bulovce.

Český prezident, Země česká....

Pan prezident přijel na vyšetření. Podle hradního mluvčího šlo o preventivní prohlídku.  Důvod návštěvy prezidenta v nemocnici není zatím úplně jasný. Mluvčí Martin Šalek nevěděl o tom, že by návštěva prezidenta byla plánována, z čehož se dá usuzovat, že musel do nemocice kvůli nějaké aktuální situaci. "Nevím, jestli ošetřující lékař měl další informace, ale já to vím pár minut," dodal mluvčí.  

 Přesný důvod jeho návštěvy není znám.

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček celou situaci osvětlil na Facebooku. "Novináři projevují až dojemnou péči o zdraví pana prezidenta. Jejich rozechvělá srdce mohu uklidnit. Pan prezident se cestou ze sjezdu SPO do Lán zastavil na dlouho odkládané kontrole u (nedokončeno).  Vzhledem k tomu, že se v příštím týdnu koná návštěva Královehradeckého kraje, nabízel se právě dnešek," napsal Ovčáček.    

Zeman zase na běžkách: I ve stopě chrání prezidenta bodyguardi!    

Prezident Zeman se potýká s více zdravotními problémy. Trpí cukrovkou a s ní spojenou neuropatií dolních končetin. V chodidlech má sníženou citlivost, častěji zakopává a hlavně schody mu činí obtíže. Proto musí chodit o holi.
     Před rokem a půl navíc Zeman oznámil, že mu lékaři diagnostikovali 40% ztrátu sluchu. Nic jiného ale prezidenta podle jeho slov netrápí - plíce má prý i přesto, že je vášnivý kuřák, v pořádku, pochlubil se i zdravou prostatou.  

 Kvůli cukrovce a zhoršující se neuropatii, kvůli níž si na podzim 2013 zranil pravé koleno, musel Zeman milované cigarety i alkohol omezit. Údajně také začal držet dietu a na doporučení lékařů jezdí na rotopedu nebo plave. Podle hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka zhubl prezident už 10 kilo.

Zdroj: tn.nova


#Český prezident, Prezident, Země česká, 

Karel Schwarzenberg zpívá českou státní hymnu

S Karlem...na pivu

Vzkaz pro všechny kritiky Karla...! 

Starší paní si kupuje papouška a usměje se na něj: „Tak co, ty hlupáčku, umíš mluvit?”
„A co ty, čarodějnice?” odvětí papouch. „Umíš létat?”

Karel na Hrad!

Video je možno nalézt na webu YT tady už ne...

Velikonoční svátky jako křesťanská tradice a oslava jara

Statný kohout v plném vybarvení

Velikonoční čas je křesťanská tradice a také oslava jara 
 
Na venkově na stromech sice zpívali a hnízili ptáčci tak jako jinde, ovšem dvorky byly plné husí, kachen a slepiček. Líhly se právě kuřátka a housátka z hnízd kde na nich seděly nasazené kvočny...žádné inkubátory. Sedláci nebyli dehonestovaní a hospodářství vzkvétala. Rodinný život na venkově zdravě pulsoval.

Děti byly vychovávány ke znalosti desatera a víry. Škola a pan řídící byli autorita. Právě jako i pan farář co světil kočičky. Co světíme dnes? Plná břicha ze supermarketů s vystavenými párky co jsou levné tak, že už neobsahují maso, ale nějaké divné "piliny" a vodu. Šunku co se udila doma v kouři v udírně co byla v každé chalupě...už zahlédneme pouze na farmě jako Bio.

Suroviny (vajíčka, uzené...) byly domácí a čerstvé. V udírně v komíně se topilo pod předem naložené maso tvrdým dřevem ze švestky...a šunka voněla...ta voněla...domácí špek a slivovice byla každý rok na sílu pro práci co hospodáře bavila a nemuseli chodit do fitness. Byli silní od práce v hospodářství. Nemluvím o domácím mléku od vlastních kraviček.

  Po hospodářství vesele pobíhala kůzlátka, jehně a hlasitě kokrhali kohouti. Vajíčka slepičky snášely všude a selka je nestačila z hnízd pravidelně sbírat. Na pokladky vždy nasedla další slepička a byly čerstvá vajíčka doma. Bylo to přirozené...a venkov živil město, kde byla kupní síla.

Ilustrační kůzlata jsou větší
než velikonoční

To všechno pokazil komunista. Zničil přírodu, lásku k půdě...byla všech a nikoho. Lidi se naučili krást. Vždyť společné nebylo jejich. Porušila se přirozená pevná vazby s přírodou...zničily se remízky a meze. Sídlo a úkryt drobné zvěře a ptáčků...na pole se nasypalo spoustu nepřirozených hnojiv a DDT.

Lidi začali zpívat internacionálu odněkud místo českých písniček a začali se modlit k Leninovi a Stalinovi...a vyrostla nová generace ...
O tom jak to bylo. Dnes už hospodyňky v pravém slova smyslu nejsou a neumí velikonoční sekanou upéci. Ovšem mají doma plasmový televizor a počítač. Nic proti tomu, ale kdo jim napíše recept na velikonoční sekanou, kdyz na venkově nemají příbuzné hospodářství?
No přece, hádejte! Ano, přítel na Facebooku co si to pamatuje nebo některá babička co slabikuje klávesnici s velkými písmeny?
Na velikonoční stůl patřily mazance, beránci, věnce, boží milosti, jidáši. K tomu velikonoční sekaná alias hlavička, sekanice, fašírka, či jak se dobrota, jejímž základem jsou vajíčka a uzené maso, krajově jmenuje.

Recepty jsou většinou originální a není mazanec jako mazanec, není sekanice jako sekanice. Každá hospodyně si střeží rodinné stříbro a každoročně vytahuje sešit s receptem po babičce, prababičce, aby připravila tu jedinečnou dobrotu.
Velikonoční sekanou neudělá nikdo v Praze tak chutnou jako jihočeská babička nebo maminka.

Zdravá krásná husa česká domácí

Lidové velikonoční zvyky se příliš neodlišovaly. Na jihu Čech ale například pekly jidáše, které měly neobvyklou podobu. Kynuté těsto na jejich přípravu se tu často tvarovalo do formy postaviček, jinde to bylo jen prosté pečivo ve tvaru uzlíku.

Jidáše se začaly péct už ve středu, aby byly připravené na čtvrtek.

Stejně jako vrba jíva - takzvané kočičky. Ty se objevují všude, ale na Budějovicku a na Blatech se na Květnou neděli nosily do kostela takzvané berany. Byly to dlouhé čtyřmetrové pruty, hrubě svázané a v závěru stažené jehličnatými větvičkami.

Z rozpletených beranů pak lidé dělali křížky, které dávali za obrázky nebo do polí.

Dvacáté století pak vneslo do tradic několik novinek. Zvyk polévání koledníků vodou přišel ze Slovenska a od východních Slovanů. Plně se rozšířil až za první republiky.

Husa domácí

Voda hraje roli očistného prvku. České holky se tomu rychle naučily. Ale co skutečně dřív nebylo vidět, je koledníček v pondělí s pomlázkou v jedné a řehtačkou v druhé ruce. Řehtání totiž původně jednoznačně patří od čtvrtka až do soboty a odkazuje na křesťanskou rovinu Velikonoc, kdy podle tradice zvony odlétají do Říma. Naopak původ pomlázky nemá s křesťanstvím mnoho společného a mimo jiné symbolizuje sílu jara.

Na Budějovicku byla místa, kde když se kluk ucházel o ruku dívky, dostal od ní šedesát červených vajíček. Ta ležela ve vyšívaném šátku, doplňovalo je sladké pečivo a navíc ještě vyšívaná košile...

Ostatní chlapci dostali po jednom, po dvou vajíčkách, ale nastávající jich dostal hned 60, tedy kopu - jako symbol plnosti.

K vajíčkům dřív patřila červená barva. Ale barvilo se i zeleně s použitím vyrašeného obilí nebo trávy. Vajíčka snesly slepičky, co na jaře snášeli hodně čerstvých vajíček tak jak jarní slunce je stimulovalo ke snášení.

Králík součást hospodářství venkova

Později přibyly i ostatní barvy, žlutou lidé získávali ze slámy a nejdostupnější bylo tehdy barvení v cibulových slupkách.

Housátka a kuřátka právě vylíhlá se hřály a krmily uvnitř v kychyni. Bylo tam teplo a děti si je mohly pochovat. Kvočny se sice oháněly a schovávaly své ratolesti pod křídla, ale všechny nehlídaly. Jak kuřátko začlo pípat nahlas, pustilo se zpátky....

Recepty na velikonoční sekanou se šunkou a s bylinkami, domácími vajíčky na ty se dnes nedostalo...ale věrní čtenáři ví své, budou příště na webu autora! Těšte se přátelé. Vždyť těšit se na něco, to je polovina radosti.

A my děti jsme se těšili...a jak - na velikonoce, na kuřátka, housátka, kůzlátka a pomlázku z proutí...na zelenou trávu na louce, kvetoucí zahrádku a kočičky co světil v kostelíčku pan farář. Vajíčka se barvila v cibulové slupce a zelené trávě na přírodní motivy.

Krásná je země česká domov můj

Šumava

Češi jsou popisováni jako národ,

který vždy svou zemi prociťoval mimořádně silně, i když to třeba zlehčoval. Takže vztah k zemi, k půdě tady byl, přes staletí se udržoval, možná hodně díky utrpení, válkám a mrtvým.

Čechy jsou jednoznačně vymezeny věncem hor, který je z nějakého návrší jasně přehlédnutelný. Čili pocit jasně vymezeného území tady je a byl zdůrazňován kronikáři a historiky už od středověku – počínaje Kosmou až po Palackého. Dokonce i všichni zahraniční autoři, když psali o Čechách, jako Aeneas Silvius nebo i Voltaire, tuto vlastnost Čech vzpomínají.
Další věc je historiografií cílevědomě pěstovaný vztah k zemi, ale také například pobělohorským katolickým klérem s kultem zemských patronů, který velmi silně upevnil vztah k zemi.
U nás se říká barokní krajina, když je tam nějaká náves s barokním kostelem, nebo pole se sochou světce a podobně.
Jsou to hlavně pozůstatky barokní doby v současné krajině. Barokní krajina byla krajinou své doby se vším, co k tomu patřilo. Včetně světla získávaného jenom pomocí ohně, bez elektrické energie, bez moderních technologií.

Barokní komponovaná krajina byla většinou vytvořena určitou osobností, ať šlechtickou nebo církevní vrchností, která si tvořila vlastní mikrosvět. Takových jader je v Čechách sice hodně, ale není možné mluvit o tom, že je česká krajina barokní. Třeba v severních Čechách bychom baroko hledali jen velmi těžko. A že je komponovaná? To už jsou jenom naše představy, kdy si jednotlivé prvky spojujeme napříč oblastmi a nerespektujeme historické souvislosti.
Drobné sakrální stavby v přírodě, barokní kostel, fara sice krajině dávaly určitý specifický charakter, ale krajina byla i v baroku utvářena staletým vývojem, který ji pozměnil daleko víc, než tyto druhotné zásahy. Například vymezení plužiny vesnic, vybudování sítě vesnic, cest, vymezení prostoru – lesa, polí, luk, pastvin. To jsou všechno daleko starší procesy.

Corse a Česko najde se podoba

Jestliže ve středověku byly dominantami krajiny hrady, později je zčásti vystřídaly zámky, poutní kostely nebo kostelíky solitérně umístěné v krajině, rozptýlené sakrální stavby v přírodě, kapličky, boží muka. Ale zase, když si vezmeme budování těchto památek, je to starší záležitost. Třeba v jižních Čechách máme starší smírčí kříže, gotická boží muka.

Nejvíc těchto prvků přinesla první polovina 20. století. To jsou všechny ty železné křížky na rozcestích vyrobené železárnami v 19. století, zasazené do prostého kamenného soklu. Těch je nespočet, daleko víc než barokních soch v krajině.
Baroko je jakési završení dlouhého středověku, který tady kultivoval krajinu. Završení proto, že baroko bylo velmi intenzivní a dokázalo krajinu kobercově pokrýt svými významy a zároveň to vše jakoby uzavřít: Klasický příběh kostela je, že tam byla nějaká románská rotunda, potom se postavil gotický kostel, v renesanci se trošku přizdobil a baroko mu dalo finální podobu, kterou má dodnes.
Je to asi dáno tím, že krajina byla jinak rozparcelována, co se týče vlastnických vztahů, než je dnes. Vrchnosti měly snahu krajinu komponovat a kultivovat jako celek. Jenže na přelomu 18. a 19. století došlo k drobení vlastníků půdy, majitelů památek a staveb, takže už tam nebyla taková snaha přispívat k nějakému velkému celku.
Jako by se rozpadal ten starý svět. Je to završení dlouhého středověku i proto, že se mění základní model myšlení a posouvá se trošku k tomu modernímu. Starý svět zůstává stát.

Jeseníky

 Baroko je rovněž první období, které naprosto záměrně počítá s estetikou krajiny. Ve středověku byla důležitá estetika stavby. V baroku, kde je svět pojímán trošku jako divadlo, ke stavbě potřebujete ještě divadelní dekorace. Ke stavbě se dodává okolí, třeba park, ten se pak alejí propojí s něčím dalším a takhle se to rozšiřuje až na hranice panství. A jakýkoli šlechtický návštěvník, který přijede na panství, je ustrnutý tou krásou a organizovaností krajiny. Dobře je to vidět na barokních malbách.
O komponované krajině se bavíme právě proto, že selhávají současné územní plány. Země je vymezena malými vlastníky, kteří si postaví barák, jaký jim vyhovuje, v podstatě bez ohledu na okolí. Zdroj: CT.24.cz (Jak to vidí Cílek, Maur, Hájek)

Čěte také komentář na stránce ČESKÝ WEB v odkazu tady.

SRNEC OSMERÁK - ze zážitků myslivce na večerní čekané. Příroda a myslivost, Srnec, Země česká

....se nejedná o šesteráka, ale o nepravidelného osmeráka!

Na večerní čekané

Když jsem dorazil na čekaniště, nejdříve jsem obhlédl paseku pod posedem a potom jsem pomalu a tiše vylezl na posed. Čekal jsem asi deset minut. Co chvíli přeletěla nad pasekou sojka, na modřínu, který stál uprostřed paseky klepal datel nebo snad strakapoud a první zajíci vycházeli po svých předem vyšlapaných pěšinkách na večerní pastvu.

  Z lesa za mnou se ozýval stále hlasitěji zpěv všelikého ptactva, sýkor, kosů a jiných zpěváků a napravo již pomalu, ale jistě zapadalo slunce, oranžové jako pomeranč. Poslední vosy a jiný hmyz pomalu končily své cesty, ale protivní komáři naopak byli stále protivnější a jejich pískání bylo stále hlasitější.

Uběhla dlouhá hodina mého čekání, když se na protější straně paseky ozvalo praskání a lámání větviček. V houštině bylo vidět červenohnědé tělo srnčího kusu. Po chvilce pátrání jsem konečně přečetl, že jde o srnce, zřejmě šesteráka, chovného, silného v trofeji i ve zvěřině. Srnec pomalu vyšel na paseku a počal vytloukat své parůžky z lýčí. Dlouhým vytloukáním úplně zbavil mladou borovičku větví. A nyní se srnec již procházel pomalu, tu a tam ukousl malinový či ostružinový list, uškubl kousek trávy.

Jak jsem tak sledoval tohoto srnce, ani jsem nevnímal, že nedaleko něho stojí druhý srnec.

Zvedl jsem dalekohled. Na dálku jsem se domníval, že jde též o šesteráka. Tento srnec chvíli čekal bez hnutí, snad ani nedýchal. Potom však mohutným skokem přeskočil několik boroviček a vyrazil k prvnímu krasavci.Ten se lekl, nebo snad ne, ale začal před tímto srncem utíkat. Srnci běhali po pasece, jejich dráhy tvořily kličky a kola. Srnci supěli a snažili se nabrat co největší rychlost.
Netrvalo dlouho a po chvíli jeden srnec zaběhl pod "mým" posedem a druhý se za ním zastavil.
Teď jsem ani nemusel zvedat dalekohled.

Jasně jsem viděl, že se nejedná o šesteráka, ale o nepravidelného osmeráka! Taková trofej se vidí málokdy, byl jsem tedy rád, že jsem ji mohl v podkrkonošských lesích vidět i já. Srnec se po chvíli čekání rozběhl do lesa a oba zmizeli za hlučného lámání a praskání někde v hloubi lesa.

Za několik dní jsem se dozvěděl, že srnec osmerák byl uloven. Bylo mi toho krasavce i trochu líto.

Zdroj: Michal D., myslivost sociální sítě 

Česká spořitelna a Jiří X. Doležal volně zpracováno z RSS a komentářů o bankovnictví! Češi se nechají dusit jako kachny?

...jsem bez domova

STALO se :
Jiří X.Doležal dlouho čekal v Čs.spořitelně, napsal krutý článek k tomu, a jsme nuceni a také zvědavi hned zpočátku, co se bude dít v diskusi k článku, protože byla zmínka o nějakém hadru ve spořitelně.
Ten hadr byl zřejmě hodně mokrý a propocený čekáním, viz článek a reakce pod ním.
Ocituji volně některé názory, jsou poučné a adresné. Vulgární pominu.

Tak například zde:
Ani mě tak nedojalo, že musel Jiří čekat v bance dlouhé minuty, neboť při zkrácen prac. doby a to nejen v ČS, se stepování ve frontách stalo jaksi "normální". Spíš mě zaujala ta zmínka o reklamě s Petrem Čechem v hlavní roli. I moje celkem malé dítě se pozastavilo nad tím, pročpak pan super brankář s obrovským příjmem, dělá reklamu na půjčku na bydlení, když si evidentně na to skvělé hnízdečko kdesi v Anglii nemusel půjčovat ani omylem...

I zde:
Mame s manzelkou taktez negativni zkusenost s touto instituctovkou.Nekolik zbytecnych telefonatu na nesnesitelne asertivni dispecery, pak emaily na reditelstvi...Jenom se nam vysmali...Slo o banalni zmenu udaju, kterou nam ignorovali tak dlouho, az jsme museli zaplatit jakousi pokutu z prodleni, ci co...I pres veskere , bohuzel marne pokusy dat veci do poradku... Shit

Zde lépe:
Článek popsaným problémem (jakkoliv zanedbatelným) přispěl k diskuzi na téma,které zase až tak zanetbatelným není...svědčí o tom nakonec i vlastní diskuze.Klientem spořitelny nejsem už mnoho roků a k odchodu mě přiměla hlavně skutečnost ještě v poledne nesmět nakládat se svými penězi,které jsem jako tržbu odevzdal na svůj účet den před tím nočním trezorem...o byrokracii spojenou s věčným vyplňováním nesmyslných výčetek při každém výběru a ukládání hotovosti ani nemluvě...Ovšem zparchantilé chování ke klientovi,duplicitní účtování nesmyslných poplatků atd.jsem se ovšem nevyhnul ani v ústavu jiném.Prostředí,ve kterém se jim tak nádherně podniká jim vytváří prostě ten náš byrokraticko-shnilej systém.Ten ovšem vytváří nejen finančním ústavům,ale i všem institucím obecně a platí že čím větší v nich má podíl stát je situace jenom k horšímu...Už vidím ten jekot,že je ta spořitelna soukromým subjektem,bohužel to prostředí jí zde nevytvořil žádný soukromník,ale ten lump a parchant největší...STÁT

......stojí za hovno, stejně jako všechno bolševické! Jen si vzpomeňte, jak s námi jednali před listopadem! proto se divím, že jejich "služby" využíváte. Zrovna takovými šmejdy jsou Česká pojišťovna a Česká Pošta!
A co tomu říká Synekostravsky, umí se ozvat na pravém místě, udělá vám radost,
je to skoro vtip...

No, něsmitě byť hneď tak žhavy paně novinařu. To něbylo předvolani k vyslechu! Mějtě na mysli, že stě VIP klient a navic tež jakasi celebryta! No ni? Enem něchejtě spořku trochu vydusiť. Ať počka ni? Oni se beztak tak boji, abystě něutěk ke konkurencyji, až to z peči o Vas přehaňaju. To pracujici našiněc něma take možnosti, aby hneď jak banka piskně stal nastupeny před přepažku. Ale jak ma jeden dosť času a rupama něvi, do kere fronty se postaviť, tož ať se něstěžuje. To matě jak s děvuchami - když za nimi přiletitě pokažde, jak kyvnu ukazovakem s jazykem na vestě cely natěšeny, co budě, přestanu se o Vas zajimať. Musitě jim ukazať, kdo je panem! Moja rada zni, spravna celebryta se musi něchať prosiť. Zdař buch chachaři.
Jiná zkušenost a vtipná, vyřešeno promptně:

Když jsem začínal podnikat, měl jsem účet u spořky, vydělal jsem první penízky a ve snaze vyplatit své první 2 zaměstnance jsem chodil 4týdny do spořky, ale paní na přepážce mi neustále sdělovala, že tam nemám ani korunu. Nakonec mávaje jí zlostně výpisem z účtu před nosem se kamsi podívala a vyplatila mi měsíc zapírané penízky, bez omluvy, a na moje námitky odvětila pouze No to se stane a co jako chcete? Jářku nic, mám účet jinde.

Špatná zkušenost a změna banky:

Názory se hromadí a zkušenosti jsou tak dobře podány, že nabízí i řešení. Jako obvykle - změna banky.
Klientem ČS jsem se stala někdy před 10 roky a protože nerada cokoli měním, byla jsem jím až do letošního léta. Tedy do chvíle, kdy mi došla poslední kapka trpělivosti. A to vše kvůli platební kartě. Platnost mé mezinárodní karty mi končila na konci srpna 2007. Protože jsem se chystala na 2 měsíce na dovolenou (srpen/září), došla jsem si na konci června do ČS, abych si včas zajistila kartu novou. Vysvětlila jsem, že ji potřebuji mít do konce července. Vše mi bylo ochotně slíbeno - vše zajistíme, žádný problém. Měsíc, to je spousta času. No nikoli na vystavení karty u ČS. V průběhu července jsem několikrát telefonovala, jestli už je karta vystavena - vždy s výsledkem "ještě ne, zavolejte za 3, 4 dny,..". Nakonec jsem se do ČS vydala znovu. U přepážky seděla jiná dáma (ta z minula byla na dovolené) a ta mi vysvětlila, že to zkrátka nestihnou, že toho mají moc (do konce července byl ještě celý týden) a že vůbec nechápe, proč mi to její kolegyně slíbila. Sice pochopila, že být 2 měsíce v cizině (kdy jsem si potřebovala zajišťovat i letenky) je bez platební karty složité, ale... nestíhají. Nakonec - po nekonečně dlouhé diskusi - přišla s tím, že má pro mě řešení. Když jim napíšu adresu mého pobytu v zahraničí, kartu mi pošlou... No neberte to - zvlášť když jedete do Indie, kam pošta chodí v rozmezí 3 týdny až několik měsíců a kdy znáte jen název prvního města, kam letíte. A tak jsem opustila tento peněžní ústav a stala se klientem ústavu jiného. Platební kartu mi vystavili do 2 dní:)

Zdroj: zpracováno volně s citací komentářů Reflex J.X.D.

Poznámka blogera: Vyberte peníze a dopřejte si dovolenou např. v Jižní Africe, fotografie z cest velmi kvalitní jsou tady: >>>  South Afrika .

Příroda a jaro. Brzy přijde jaro nové. Konec února svými teplými dny připomíná nové jaro. Svádí na procházky kolem řeky a krmení labutí a kachen

Scarabeus (Hovnival) tlačí svou kuličku mezi květy

Nejhorší je málo slunce touhle dobou...

Ale to nám nebrání přivolat si jaro sem na web. Lehce rychle a snadno.
Těšíme se. Těšíte se na jaro, bude rychle a brzo.

Husy které přiletěly na řeku o tom vypráví.

Jsou hladové po delším letu, a mezi labutěmi a divokými kachnami jen září . Konec února svými teplými dny připomíná nové jaro.
Svádí na procházky kolem řeky a krmení labutí a kachen.
Velmi zdravé se takhle projít s rodinou a dětmi.
Zima se pomalu vzdává vlády a přestože může se ještě vracet,
- jaro nikdo nezastaví.
Deprese na sluníčku mizí, světlo je pozitivní, probouzí přírodu ze spánku. Na procházky chodíme, televize a jídlo by nás zabily. Tuk se nahromadil, klouby ztuhly, myšlenky otupěly. Sluníčko je probudí a nálada je hned lepší. Žlutá, jasná barva blatouchů u potoka přináší sdělení jarní doby.

To video ze života jarní přírody stojí zato! Nepřehlédněte a udělejte si
 trochu času, trvá 14 minut!