Praha a lidé kolem nás...ta nepřítomnost, smutek a všechno to co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti.

Lidé kolem nás

Vždycky když chodím po Praze a dívám se lidem do tváří cítím že není něco v pořádku...ale říkala jsem si že to je asi v každém velkém městě po celém světě
...ta nepřítomnost, smutek a všechno to co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti (zažila jsem to v Singapuru - tam se fakt lidé usmívali...zdravili se aniž se znali...měla jsem pocit že jsem v ráji...že jsem doma...desítky různých kultur a většina lidí byla prostě tady teď přítomná - připravená se zastavit povídat pomoct usmát se ...pokývat hlavou na pozdrav.....mohla jsem se usmívat na lidi a oni mi to vraceli...nebyl to pocit jako že usměvavý blázen přišel na pohřební hostinu mezi pozůstalé....tak jak to cítím když přijedu do Prahy.)

Nedávno jsem si psala s jedním mužem z Egypta...psal mi že Prahu miluje...ale po týdnu měl z lidí kolem silné deprese...říkal - tolik smutných a nepřítomných lidí jsem ještě pohromadě neviděl...

Ptala jsem se jak to mají u nich....no prý je tam bída ale lidé když se potkají...tak než si začnou povídat...zeptají se druhého zda nezná nějaký nový ftip...nebo jestli zná ten poslední ...říkají si vtipy a smějí se...cítí že se smíchem to zvládnou líp.....nu tak tyhle myšlenky mi běhaly hlavou když jsem teď procházela tvé fotky v albu...je to fakt album plné příběhů.......bráško udělej album s usměvavými pražany:) s lidmi kteří jdou třeba sami a usmívají se...mají uvolněný šťastný výraz...vyrovnaný a láskyplný....zajímá mě zda to půjde....(a zajímá mě pokud to nepůjde proč to nejde když u nás není bída...když máme co jíst....když máme kde spát....když nehoří domy....když nepadají bomby.....když nezuří hladomor....)

Lidi usmívejte se... úsměv je to bílá Magie....

Chami Peer, sociální sítě

No jedu točit opičí porno. To totiž teď hrozně frčí a je to dobrej byznys...mám to jako výnosnej vedlejšák.

No jedu točit opičí porno. To totiž teď hrozně frčí

Před chvilkou - Na pohled celkem seriózní pán, tak pětačtyřicátník, pochoduje na peronu na N. Butovicich a povídá někomu do telefonu: "V pondělí taky nemůžu, to musím vyzvednout kameru a jdu natáčet, takže to mám taky zasekaný...

Druhý na lince:...?

Pán: No jedu točit opičí porno. To totiž teď hrozně frčí a je to dobrej byznys...mám to jako výnosnej vedlejšák.
Zbytek jsem neslyšela, ale myslím, že při pátečním večeru mi to bohatě stačilo.



Zdroj: odposlechnuto, sociální sítě

Když nervy povolí ani Evropská Unie nic nezmůže. "Do prdele, kurva, tady máš ty svý zasraný boty a dej už sakra pokoj!"

Pražské děti a pražské perličky...

Dnes přehrada Hostivař. Asi dvouletý chlapeček brečí, že chce svoje boty. Maminka ho usměrňuje... asi 5 minut.
"Ci boty!"
"Miláčku, tady nepotřebuješ boty."
"Ci svoje boty!"
"Drahoušku, tady opravdu nemusíš mít boty."
"Ci boty!!!"

"Do pr.dele, ku.rva, tady máš ty svý zasraný boty a dej už sakra pokoj!"

Příběhy pražské ulice a pražské perličky.

Pražskou ulicí fascinován

Rozhovor dvou lékařů, kteří kráčeli po chodbě v nemocnici: Ona mi v ordinaci řekla: "Pane doktore, vy jste rozvedenej, tak sám," a já si v duchu povídám, to zrovna babo jedna, kdybys mi tak nabízela dceru.

 A ona to pak vybalila: "Co kdybyste to dal dohromady s mou maminkou, ta je taky sama?"

Hovory cestou autobusem

Autobus IRAN - Isfahan original photo for illustration

Rozhovor dvou starších dam (D1, D2) o jejich vnoučatech, odposlechnuto v autobuse. Co historka, to perla.
 
D1 - Představ si, co mi minule řekl vnuk v autobuse! Podíval se na mě a říká mi: „Babí, na to, že jsi tak hrozně moc stará, zas tak moc ošklivá nejsi!“ Všichni v tom autobuse se mi smáli.
D2 - No, to já jsem toho nejmenšího vedla minule do školky, koupila jsem mu koláček a tak mu říkám „Jakou máš babičku?“ a on se na mě podíval a řekl „Tlustou?“. Od té doby se tak blbě neptám.

Kdesi mezi dětmi v Praze

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ať si moucha....prdne hned!

Citlivějším jedincům se omlouvám, ale tato dětská říkanka mě opravdu zaujala.

 Dnes odpoledne, kousek od zastávky U Kunratického lesa. Skupinka kluků hraje "kámen, nůžky, papír" a pak najednou začnou všichni sborově skandovat: "Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ať si moucha prdne hned! Ať si prdne ještě víc, poletí až na měsíc!"

Den v Praze a šejkova žena v nehtovém studiu

Tihle bubáci jsou z Persie a jsou neškodní foto je IRAN Kashan

Není to vtipné, ale je to zajímavý zážitek : střet se Saudskou Arábií. 21.8. podvečer, sedím na Florenci v nehtovém studiu, abych příteli dokázala, že se o sebe umím starat.  
Najednou přijde do studia rodinka typicky arabského stylu -dcera, matka a muž. Vedle mě usedá slečna zahalená v tom klasickém černém prostěradle a angličtinou vysvětluje vietnamskému personálu, co si chce s nehty nechat udělat, zbytek rodinky odejde. Když mě personál, který nerozumí anglicky (haha a to je studium u hotelu, kde je hromada cizinců) poprosí o překlad, použiju lámanou angličtinou, avšak úspěšně, a personálu vysvětluji, co si dívka žádá. To ještě není ta zábavná část.
  Po odchodu slečny přichází její matka, opět žena v prostěradle, matrona a žena rodu, a velmi nezdvořilým tónem a suverénně si říká o pedikůru svých postarších nohou. To už se ale v salónu utvořila fronta a na paní není čas. Díky bohu už vedle mě sedí slečna znalejší jazyků a překládá madam, že na ni už ten den nezbude čas. 
  To ženu rozlítí do červena a nastane peklo na zemi, začne pokřikovat, co je to za poměry, že její dceru obsloužili hned a ať jí koukají vyhovět, dokonce začíná rozkazovat personálu a snaží se jej přimět, aby přeskočil řadu čekajících zákaznic. Rezignovaná slečna překladatelka jí znovu opakuje, že to není možné, nicméně paní si asi stojí na drátě a prostě se dožaduje svého. Zmatený vietnamský personál, který nerozumí, si vyměňuje zoufalé věty v jejich jazyce. Než se stihnu rozkoukat, tak matrona chytá slečnu překladatelku a rukou naznačuje, že jí podřezává hrdlo, v tu chvíli nevím, jestli se mám víc bát toho, že se dovnitř vřítí s granátem její arogantně vyhlížející manžel, nebo že mi manikér, kterého žena evidentně konsternuje, pokazí moje gelové nehty.
  Slečna překladatelka se snaží uvolnit ze sevření. Po velkém představení (madam stačila urazit personál, klienty i slečnu překladatelku) které z vykulenýma očima sledovalo narvané studio, paní odchází s tím, že druhý den ráno tam prostě bude zas a tentokrát bude po jejím. Když žena odejde, všem se nám uleví, ale můj manikér praví, že je zvědavý, jak to zítra dopadne, protože obě dvě jeho kolegyně odmítají ženu obsloužit s tím, že se jí bojí.
Resume večera: odešla jsem se zážitkem, s nezmršenými gelovými nehty a v celku, protože na granát naštěstí nedošlo  Možná příště, jeden neví co čekat, když si šejkova žena v Evropě něco zamane.

Zdroj: sociální sítě

Roztomilá babička co prodává u podchodu do metra

Nakupující dívky...

Před nedávnem taková ta stará roztomilá babička,
 která prodává předražený poupata růží zabalený v novinách u podchodu u Muzea.

 Přede mnou šly dvě mladý holky v tílkách a sukních, nic extravagantního a roztomilá babička to okomentovala:

 ,, kurvy jedny sviňský" . Docela šok!

"Takže dobry fečéér.." i lehkej aplaus byl...

"Takže dobry fečéér.." i lehkej aplaus byl.

4tá ráno (myslim ), Lazarská.

 GinTonicu víc než krve, doklušu k tramvaji, která tam pak jak na swiňu stála ještě tři minuty, ladným skokem jak baletní laňka, že si dám 'pa-de-déé' ode dveří a ulovim místo a - padedéé o schod přímo k sedačce naproti. zamával sem jak padlej (padedlej ) anděl křídlama a už podruhý za 24hodin ze mne nevypadla YntelYgentnější věta než: "Takže dobry fečéér.." i lehkej aplaus byl.








Zdroj: sociální sítě, komunita - odposlechnuto

Pani, z toho si nic nedělejte, dyť já nejsem ani nemocnej, ale musim kvůli řidičáku!

Dnes ráno, poliklinika v Modřanech, laboratoř. Chlapík kolem šedesátky (CH) přistupuje k zdravotnici (Z).

Z: "Jste na lačno?"
CH: "Na lačno? Noo, jo, skoro jo."
Z: "Jak skoro? Jedl jste dneska něco?"
CH: "Já měl k snídani kefírový mlíko..."
Z: "Nic víc?"

Jste na lačno?

CH: "Nooo... ještě chleba se šunkou jsem měl."
Z: "A?"
CH: "No i čaj sem si teda dal. ... A tatranku."

Následoval proslov zdravotnice o zbytečnosti odběru a kárání, načež chlapík mávne rukou a povídá:

"Pani, z toho si nic nedělejte, dyť já nejsem ani nemocnej, ale musim kvůli řidičáku!"

Výuka dětí v jízdě na kole

...bez komentáře

Včera ve Stromovce: cca čtyř - pětiletý klouček se učí jezdit na kole, máma ho všelijak přidržuje... "drž ty řídítka pořádně!" instruuje ho, protože mu přední kolo kmitá zleva doprava. "mamííí mně tam chyběj ty pšíídavný kovečkáá!" piští malej rider. "...simtě s těma kolečkama bys už vypadal jak debílek, chceš se to snad naučit, né? Tak a JEĎ!!!" děla maminka, když už byli někde za mnou.

Vzápětí se ozvalo zvonivé řachnutí a následný jekot: aaaaaúúúú mámmííí, ty ši mě puštiuaáá, ááháááhááá...táta žíkal že si s tebou ložbiju hubu!!


Poznámka:  Život holt bolí a čím dříve to člověk pochopí, tím lépe pro něj i pro jeho okolí. Základem kvalitního dětství je v dostatečném množství si namlít hubu.
Slovy Alfreda: "Víte proč padáme, pane? Abychom se naučili vstávat."

U chladícího boxu s masem stojí pán a povídá si...pro sebe nahlas

To je nálož....a je čerstvá? No toto v Albertu nekoupíte!

Prodejna Albert v Karlíně.

U chladícího boxu s masem stojí pán tak okolo 50-ti let. Prohrabuje se mezi miskami plátky - kousky a rozmlouvá sám se sebou... "...ty vole jak to mají ti lidi kupovat....no to zas je... nooo ty vole to by sis pomoh ... to nee to si neber... "

Billa na sedmičce, z reproduktoru:
"Pracovník mléka do jogurtů!"





Pražské perličky