Vaření, pečení, to je teda nadělení. Pečený bůček, zelí a kynutý špekový knedlík.

Pečený bůček, zelí a kynutý a špekový knedlík

DOBROU CHUŤ!

A SE ZELÍM I KNEDLÍKEM

Vaření, pečení, to je teda nadělení. Pečený bůček, zelí a kynutý špekový knedlík.

 

KAPITÁLNÍ DANĚK. To ráno jsem vyrazil ještě za tmy. Bylo velmi teplo, po typických ranních jinovatkách ani památka. Jen spadané listí svědčilo o pokročilém podzimu.

O tři dny později daňci začali rochat....

Neklid u dančí zvěře zvolna narůstal...

Přišel první říjnový den a já opět brzy odpoledne seděl na posedu ve stěně borového lesa sousedícího s asi osm let starou pasekou.

Slunce se zvolna ztrácelo nad hřebenem a já jsem se s přivřenýma očima snažil celým tělem zachytit teplo jeho pro dnešek posledních paprsků. V takových okamžicích si člověk utřídí v hlavě všechny informace a prožitky, které přináší rodinný život i každodenní pracovní shon. Z klidného rozjímání mě vytrhly údery paroží a prudké pohyby mladého doubku. Ve vzdálenosti asi sto dvaceti metrů útočil daněk zběsile na bezbranného soupeře a připravoval se tak na blížící se souboje se svými druhy, s nimiž se v létě v klidu pastvil ve společné tlupě a z nichž se teď stali nesmiřitelní nepřátelé v boji o říjiště. Po několika minutách tento nerovný souboj skončil a daněk se zvolna vydal směrem k mému stanovišti. Chvílemi tak odkryl svou chloubu - nápadně světlé paroží dobré rozlohy ale přece jen slabších lopat s mimořádně vyvinutým palcem na pravé lodyze. Velmi dobrá trofej ale - říje ještě nezačala, nač spěchat, věřím že se setkám se silnějším. 

O tři dny později daňci začali rochat, počasí bylo téměř ideální, říje velmi hlasitá. Všechny předpoklady úspěchu. Ale život už je takový - když to člověk nejméně čeká, přijde něco, co změní jeho plány. Onemocnění mého několika měsíčního syna a jeho pobyt v nemocnici pro mě znamenaly, že jsem deset dní nemohl do lesa.
Mezitím říje vrcholila, kamarád Jiří ulovil stříbrného daňka a i celý plán lovu daňků byl pro letošek splněn.
Nikdy bych nevěřil, jak rychle uběhne jeden rok lidského života. Znovu je tu konec léta, nástup podzimu a ve mně zase ten neklid a touha být den co den, za horka, zimy, deště, větru v honitbě. Přišel říjen, ale daňci ne a ne rochat. Přesto jsem je na svých toulkách lesem potkával, ale zase ne a ne narazit na toho "pravého". Jen četné říjné dolíky a zmrzačené mladé stromky svědčily o tom, že tady jsou. Až koncem první třetiny měsíce daňčí lásky jsem poprvé letos zaslechl zvuk, který literatura popisuje jako méně melodický než troubení jelena, ale mně tak libě znějící. Bylo to ale ráno, ještě za tmy. Jak pozdě a rozpačitě letošní říje začala, tak i pokračovala. Hlavní příčinou bylo snad velmi teplé a větrné počasí.

To ráno jsem vyrazil ještě za tmy. Znovu bylo velmi teplo, po typických ranních jinovatkách ani památka. Jen spadané listí svědčilo o pokročilém podzimu.

Po rozednění jsem zvolna šoulal dubovým stojákem na hraniční cestu Vrchovou, která rozděluje pás listnatého lesa s převahou dubu a občasným podrostem náletových dřevin, který je spolu s orientací celého svahu na jih hlavní příčinou toho, že si jej daňčí tak oblíbilo. Asi dvě stě metrů za hranicí, v sousední honitbě, zarochal daněk, ale znovu jen velmi krátce. Usadil jsem se do kořenových náběhů mohutného dubu a poseděl ještě několik desítek minut. Daňci se neozývali, ale kdo se ozval byl můj žaludek. Rozmýšlel jsem co dál. Mohl jsem pokračovat celé dopoledne v šoulačce nebo se vrátit domů, najíst se a vyrazit do vzdálenější části revíru. Protože domů jsem to měl asi jen půl kilometru, vyhrála druhá varianta. Doma jsem posnídal a vybaven plnou kapsou jablek jsem se vydal znovu do revíru odhodlán zůstat v lese do setmění.
Už bych nespočítal, po kolikáté jsem stoupal na hřeben a šoulal směrem k Vrchům, po kolikáté jsem tady propotil košili. Míjel jsem důvěrně známá místa, s nimiž jsem se tak sžil a vždy se do nich rád vracím.

U ojedinělé skupinky stařičkých buků jsem jako obvykle po namáhavém výstupu odpočíval. Už po několikáté jsem četl v proskleném rámečku na kmeni největšího buku citlivě umístěnou pověst o hajném, kterého se zde před mnoha lety báli údajně všichni pytláci a jehož přezdívka vystihující obrovitou postavu dala jméno odvrácené straně lesa, která patří do sousední honitby. V myšlenkách jsem se přenesl v čase zpět a zkoušel si představit, jak zde žili naši předkové, co je trápilo a co jim přinášelo radost. Na chvíli jsem uvěřil, že okolní buky - ti němí svědkové s krásně hladkou světle šedou kůrou ke mně promluví, ale jako vždy si jen něco šeptali s větrem v korunách. Škoda, jak poučné by bylo jejich vyprávění! Zatroubení vlaku kdesi v dálce mě vrátilo do reality. Pokračoval jsem v cestě. Dnes už to ani nebyla šoulačka. Spíše jsem bezmyšlenkovitě, trochu otupěle a přiznám se, že nepozorně, kráčel lesní cestou, rozhodnutý usednout na posed na Lysé Hoře a čekat tam na rochání daňků. Když jsem odbočil z lesní cesty, přešel asi hektarovou paseku a vstoupil do mladé kmenoviny, ozval se intenzivním rocháním daněk. Opatrně jsem postupoval za jeho hlasem a asi po čtyřiceti metrech zůstal u stromu, protože jeho hlas zněl velmi blízko. Za několik okamžiků jsem zaregistroval pohyb v hustém podrostu, který je pro tuto část lesa tak typický. 

Pohled dalekohledem přinesl vysvětlení. Kapitální říjný daněk s krásně krajkovanými širokými lopatami střídavě rochal a parožím likvidoval náletové dřeviny keřového patra. Postřehl jsem i několik kusů holé. Vzdálenost nebyla větší než sto metrů, ale pro hustý podrost se zodpovědně střílet nedalo. Daněk se začal zvolna vzdalovat. Mám jít za ním?

 Ne! Trpělivě čekat na místě se mi vždy vyplatilo. Vítr je dobrý, cítím ho vát do obličeje, není kam spěchat. Vteřiny ubíhaly a přes teplé počasí mne začal prostupovat chlad. Uvědomil jsem si, že sedím na zemi jen v rozepnuté košili, svetr a loveckou vestu jsem odložil na zem. Opatrně jsem se oblékl. A v té chvíli - neumím a ani nechci si to vysvětlit jinak - můj děda hrající určitě své oblíbené taroky se sv. Hubertem se už nemohl déle dívat na mé snažení a přimluvil se za mne. Daněk se nečekaně oddělil od tlupy a vydal se směrem ke mně.
Dlouho jsem u něj stál s obnaženou hlavou a proč to nepřiznat - v očích jsem měl slzy. Nemohl jsem se nabažit pohledu na jeho mohutné paroží s širokými, krásně krajkovanými lopatami. Prosil jsem přírodu o odpuštění, vždyť jsem z jejího lůna vyrval tak krásného tvora na vrcholu jeho sil.

Za klobouk jsem zasunul úlomek, chvějící se rukou vložil daňkovi do svíráku poslední hryz a ještě jednou děkoval Dianě a sv. Hubertovi za nezapomenutelný zážitek. Vydržel bych tam stát hodiny, ale teplé počasí mě nutilo jednat, provést vývrh a zajistit odvoz daňka. Je symbolické, že jsem pro něj jel s Jiřím, který si neváhal na zbytek dne vzít dovolenou. Inu, dobrý přítel je jedna z nejcennějších věcí, kterou člověk může v životě mít.
Co říci závěrem? Trofej se svou bodovou hodnotou zařadila mezi "stříbrné", ale bylo to pro mě vůbec důležité? Jistě mě to těší a svědčí to o kvalitě chovu v naší honitbě, ale největší a trvalou hodnotou je pro mne vrcholný lovecký zážitek, kterým lov říjného daňka ve volnosti nesporně je.

#Příroda a myslivost, Myslivecké menu, Zvěř, Zážitek, Motivace, Les, Jeleni, Daněk

MOTIVACE. Každý někdy potřebujeme slyšet něco povzbuzujícího. Žijeme v době, kdy se lidé přímo vyžívají v negativních poznámkách a kritice.

Žijeme v běhu? Ne, to jen spěcháme!

Někdy ten náš krok života

 může být jednoduchý, stačí třeba místo “Může být i hůř” říci někomu “Teď už bude líp".

Každý někdy potřebujeme slyšet něco povzbuzujícího. Žijeme v době, kdy se lidé přímo vyžívají v negativních poznámkách a kritice.

 Málokdo už dnes motivuje, a je to velká škoda. Nikdy nebyly na světě takové příležitosti a tolik jako dnes. Ale když už máme příležitost přijít ke změně, musíme pro tu změnu něco udělat, většinou na začátek stačí změna postoje.

 Je to jednoduchý krok, který v součtu má hodnotu kilometrů.

A tehdy jdeš za tím svým cílem, vidíš ho, cítíš ho, prožíváš ho a proto nevidíš překážky. Jen cestu…

Google je právě na výletě......motivace?

Spousta lidí životem jen bezcílně bloudí.

Neví kam jdou, schovávají se za fráze “dobrý život", “nějaký dobrý vztah", nějaké pěkné bydlení".

Neumí to říci konkrétně, natož si to představit. Tady mají výhodu Ti, kteří si přesně řeknou (dokonce napíšou), co chtějí. Výhodu v tom, že když víš přesně co chceš, umíš si to představit. A když si to umíš představit, umíš to v duchu i prožít. A když to umíš prožít, máš ty emoce v sobě a chceš to zažít naostro.

A tehdy jdeš za tím svým cílem, vidíš ho, cítíš ho, prožíváš ho a proto nevidíš překážky. Jen cestu…

Jak na návštěvnost stránek. Negativní. Reakce Subterra Subniveau Humor a vtipy čistý sarkasmus či co? A bez diakritiky!

Madona - Věštírna nebo "jde mi hlava kolem"?

Názory a komentáře nejen technické, ale i emocionální

Zasadni je zvolit vhodne barvy pro prispevky, tak aby se hodilo pozadi k textu, idealni je napriklad bily text na bilem pozadi, nebo cerny text na cernem pozadi. Bila na svetle zlute take neni spatny napad. Velmi dobre je to v kombinaci s pruhovanym zarive cerveno zeleno zlutym pozadim.

Dalsi dulezitou veci je hudba na pozadi co se automaticky zapne po vstupu na blog - nezalezi na technickem provedeni, nejlepsi je samozrejme funkcnost alespon ve vsech prohlizecich na windows, ale i to je docela jedno, nejlepsi vubec je nejaky stream radia pomoci windows media. Prece jen malokoho to nastve, kdyz si zadny uzivatel neumi pustit vlastni hudbu, opravdu verte tomu, ze tohle kazdy oceni.

Dal je dulezite celkove barevne provedeni blogu - napriklad zarive cervena, zarive zluta, zarive modra a zarive zelena pro okraje oblasti (mimochem okraje by mely byt idealne alepson 18 pixelu siroke ve stylu 'double') je vzdycky spravna volba.
Kazdy taky urcite ocenni alepson 8 vyskakujich javascriptovych okynek s pozdravem na uvitani a 5 na rozloucenou pri prichodu, odchodu z blogu a pri prechodu mezi strankami.

Pro obsah je velmi vhodne do kazdeho prispevku vkladate screenshoty cizích clanku na netu ve formatu 64bitoveho nekomprimovaneho bmp. V tomto pripade je obzvlaste vhodne nastavit maximalni povoleny procet prispevku zobrazovanych na jedne strance. Idealni je, pokud sou tyto obrazky vetsi nez je nastavena sirka prispevku.

Pak je take velice vhodne dat do html sloupecku vsechny javascripty, ktere najde, je jedno jestli jde o cas, 'snezeni', litajici kraviny za kurzorem, nebo neco uplne jineho, cim vic tim lip.

Rozhodne take do html sloupecku narvete co nejvic obrazku, nejlepsi sou takove co nekolikanasobne prevysuji sirku sloupecku - vhodne soou napriklad wallpapery pro 4 a vice monitoru.
U vsech obrazku a vubec cehokoli na blogu je navic velmi dobre, pokud nejak intenzivne blikaji, pipaji, hraji a tak dale.

Pozadi blogu je nejlepe mit ve formatu bmp, nastavene pres tag body v html sloupecku. Nejlepsi je opet nejaky rychle blikajici obrazek treba zarive cerveno - zlute blikajici ctverce stridajici se s zarive zeleno - modre blikajicimi srdicky.

Celkove rozlozeni blogu je nejlesi vyresit ruzne se prekrývajicimi se castmi - tahle veta asi nedava moc smysl, takze prakticky priklad - pres blikajici logo dejte velmi blikajici sloupek a pod nej a pres logo cas s prispevky, ktere se nazvajem prekrývaji (tak ze druhy zadruhy zacina v pulce prvniho, treti v pulce druheho a tak dale).

Pokud uz nemate co dat do sloupku nebo prispevku, rozhodne nic nezkazi nekolik anket a 'shoutboxu'.

Jako logo je, jak uz sem zminil, vhodne pouzit nejaky blikajici obrazek nijak nesouvisejici se zbytkem blogu (napriklad nejaky wallpaper), ktery pak z vetsi casti prekryjete casti s prispevky a sloupkem.

Pokud pouzivate popis blogu je opet vhodne nastavit mu barvu pisma na barvu velmi podobnou pozadi na kterem ho chcete mit.

[Kdyz tohle kopirujete, tak me kurva uvedte jako autora! A kopirujete dpc i tenhle text, thx.]

Cituje se to jak vidíte a kopíruje všude, ale kam by to mělo směřovat, tam není úrodná půda.

Poznámka : Ponechal jsem to tak jak to bylo prezentováno, hovoří to i o autorovi tohoto příspěvku, aspoň bez chyb a se zapnutou českou klávesnicí by to vypadalo líp.

Velmi pěkné, ovšem kritika je i na tebe, zapni si českou klávesnici, na českém foru se to lépe čte a potom lépe zjistíme co umíš a dá-li se o tobě říci, že i sám něco umíš!?
Nechodí sem jen blbci jak si zřejmě myslíš, ale souhlasím s tebou, že to co je vidět tady na leckterém blogu je opravdu velmi subterra, subniveau, slabé také duchem.

Tolerance je také na místě....jsou to možná i začátky a někdo se poučí a dítě dospěje i stane se ,že
hovadinky opustí s věkem. Aktualizované prohlížeče a výkonné notebooky s rychlým připojením už zvládají dobře řadu webů s gadgety, javascripty i obrázky.


#Negativní poradna, Humor a vtipy, Vtip tvrdý jako kámen, AMERIKA, Amerika objevena skrz Google, Bloggeři, Čičmundové, Internet, Mobilní internet, Motivace,