Takzvané demokratické strany by si měly připomenout odchod demokratických ministrů z vlády v roce 1948. Byli okamžitě nahrazeni komunistickou soldateskou.

Cinkat klíči Václav Havle nestačí...

Nefalšovaná marxistická normalizace je tady!

 Volební neúspěch komunistů je samozřejmě vítaný ale nesmíme zavírat oči před jejich novými mutacemi, Piráty a SPD. Většina z nás opojená pádem komunismu před téměř třiceti lety měla nerealistické představy o budoucnosti a neviděla, že se levičáci v nejistotě z budoucnosti jen na čas zapouzdřili.

 Zdá se, že i proklamované spojenectví Babiše a Zemana může být jen bojem kdo z koho, boj různých frakcí ruských tajných služeb. A bude hůř. Takzvané demokratické strany by si měly připomenout odchod demokratických ministrů z vlády v roce 1948. Byli okamžitě nahrazeni komunistickou soldateskou. Jejich odmítání vlády s AB bude mít pouze ten výsledek, že budou nahrazeny někým jiným, to jest komunisty, SPD případně Piráty. Současný stav nepřišel jen tak náhodou. Už od Andropova nástupu k moci a zejména za Gorbačova se dávala dohromady parta která řešila závažné dilema: jak "odejít", aniž odejdeme. Tuto skupinu lidí tvořili převážně lidé z KGB a MZV, mezinárodního oddělení ÚV a výzkumných ústavů založených na popud Andropova.

Jeden takový ústav a jeho osazenstvo známe dosti podrobně - Prognostický ústav řízený bývalým poradcem Che Guevary Waltrem Komárkem a jeho osazenstvem, Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Janem Mládkem, Vladimírem Dlouhým, Miloslavem Ransdorfem a dalšími podobnými kteří ovlivňují vývoj státu po roce 1989. 

Nic lépe neilustruje skutečnou tvář prognosťáku než jeden jeho člen - Karel Köcher, československý a sovětský špion v USA, vyznamenaný nejvyššími sovětskými řády. Tato skupina měla také za úkol přetransformovat tvrdý administrativní a represivní systém v jemnější, a manipulovatelnější. Nikdo kromě profesionálních manipulátorů a lhářů by si také s podobným úkolem nedokázal poradit. Tuto rafinovaně šalebnou hru vnímali občané a politici svobodného světa a i světa porobeného jako pozitivní posun k lepšímu. Nic ale nebylo vzdálenějšího pravdě, byl to jen švindl který se odehrával v přímém přenosu.
Profesionální lhář Gorbačov nelhal jen v jednom - jeho politika byla vskutku leninská. Jako dobrý Leninův žák dobře věděl že on i jeho hoši si mohou dovolit vše co se jim zlíbí, ovšem jen když budou držet v rukou moc. Reformy které tak uchvacovaly svět měly jen mizivou hodnotu a zastíraly připravovanou novou ruskou globální expanzi.

Zlý pes pseudo-demokracie je černý
na pohled rudé barvy už ne...

Sovětský svaz byl ekonomicky na dně a jako řešení se jevilo poskytnutí republikám SSSR které už režim nemohl dál vydržovat osamostatnění. Nebylo také už dost sil udržet v pevném svazku satelitní země, faktické sovětské kolonie. Impozantní proměny v komunistickém světě v roce 1989 zůstávají dodnes jen špatně vysvětlovaným aktem který nikdo nemá zájem uvést na pravou míru. Jediné šetření proběhlo jen v Československu, to ukázalo že všechny počáteční etapy nepokojů které vedly k pádu Jakešova režimu řídila Stb a byly organizovány generálem Aloisem Lorencem podle pokynů náčelníka výzvědné správy KGB generála Viktora Gruška.

 To potvrdil při pátém výročí "sametu" na televizní obrazovce sám Lorenc, ovšem dodal, že svůj úkol nezvládli, protože v důsledku revoluce měli v plánu dostat k moci liberálního komunistu a ne Václava Havla. Dav cinkající klíči se stal jen ochotným sborem který hrál podle kremelských partesů. Václav Havel se sice stal morální ikonou politických změn ale jeho politika byla značně nepraktická a víceméně přispěla k beztrestnosti komunistických zločinců.

Ostatně pod jeho vlivem nikdo ani neprotestoval proti premiéru Čalfovi, autorovi pendrekových zákonů. Výsledkem je stále neusazená společnost, neexistence střední třídy a vláda zavrženíhodných politických elit.

Jindřich Čech, sociální sítě

Co řeknete studentům?

žít chvíli v zahraničí je fajn...

,,Jít na vysokou je samozřejmost,

 v době kdy vy zhruba dostudujete vysokou bude samozřejmostí studovat nejméně dvě vysoké školy, zvažte tedy duplicitní studium dvou oborů současně;

žít chvíli v zahraničí je fajn, ale zase si to neglorifikujte, angličtina není nová latina, oni neumí říct ani "ř"; přiznání je polehčující okolnost, ale mnohdy jediný důkaz viny; prof. Einstein se mýlil, rychlost světla je překročitelná i hmotným objektem, tvrdí to Jiří Černý;

 jedinou možností pro zachování přímé demokracie je abyste vy, budoucí vysokoškoláci měli alespoň 4 děti které se dožijí vlastních dětí; Ringo nebyl zas až tak dobrý bubeník a to, že říká, že je malíř, neznamená, že je malíř."

Jiří Černý

Jak porozumět tomu, když někdo jedná tak, že zůstává (náš) rozum stát?

Svět

11. září 2001

nebude zničen zlými, ale těmi, kdo se na ně dívají, aniž by cokoliv udělali. Albert Einstein.

Před 14 lety 11. září 2001 provedli islámští teroristé letecký útok na WTC v New Yorku a svět se změnil. Změnila se naše bezpečnostní rizika i priority bezpečnostní politiky. S teroristy nelze hledat politické kompromisy ani s nimi vyjednávat. Teroristy je nutné porazit. Je to válka těch, kteří milují život s těmi, kteří vzývají smrt.

Přečtěte si více informací zde:

Zlo na každý den

Zamyšlení o příčinách pádu demokracie v antických Athénách

Důvěřivé dětské oči - budoucnost národa!

Při svém zamyšlení o příčinách pádu demokracie v antických Athénách
skotský právník a historik Sir Alex Fraser Tytler (1747- 1813) napsal:

"Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády - může trvat pouze tak dlouho, nežli voliči zjistí, že si mohu dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti... průměrná doba trvání vrcholu velkých světových civilizací byla přibližně dvě století... všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví.“



Poznámka: tak to my v Česku jsme už na počátku apatie. K volbám ukázněně chodí jen všichni komunisté (s legitimací). Komunisté opilci a stupidní ne. Stb pohrobci sledují svůj finanční a mocenský zájem. Prezidenti lavírují mezi tím lumpenproletariátem zatímco elity nemají počty.

Hlupáky a deprivanty nelze zpětně ovlivnit a tito tlačí nerozhodné. Naslibováním je táhnou na vařené nudli.

Jak jinak než se smát tragikomedii v Česku. Jediný Český prezident co tu po revoluci byl, už žije jen v paměti Američanů s uctěním jeho busty v Kapitolu.

Havla nám svět závidí!

Zeman a Klaus do něho kopou! Ovšem nedosáhnou výš než na kotníky.

Demokracie bez víry je demokracií bez naděje a tedy bez budoucnosti.

Přátelský prezident

Moderní demokracie vznikla v Americe, kde ji založili britští disidenti/američtí puritáni. Zakladateli české demokracie se stali čeští puritáni a disidenti (Masaryk, Rádl, Komárková, Charta 77). Amerika se stala zaslíbenou zemí, kde se uskutečnily sny o svobodě pronásledovaných disidentů a puritánů a byly položeny základy demokracie, která respektovala individuální svobody a stanovila pravidla tvorby politické vůle a společného rozhodování.
Demokracie sama nezabrání negativním jevům ani volbě špatných politiků. Vyvraždění většiny Indiánů a přivezení černochů jako otroků a sto let dlouhá segregace po jejich osvobození vrhá temný stín na americkou demokracii.
Indiáni i černoši byli vyloučeni z demokratické diskuse, tvorby politické vůle a rozhodování. Díky M.L.Kingovi a emancipačnímu hnutí se Afroameričané integrovali, Indiáni zůstali marginalizovanou menšinou. Multikulturalismus a projekty interkulturního dialogu hledají cestu k překonání metod politického, kulturního i náboženského vyloučení (Taylor 2001, Kögler 2006)
Demokracie i filosofie jako diskuse, komunikace:
Demokracie je původně řeckým politicko-občanským projektem.
  Periklés: „Ačkoliv jen nemnozí mohou tvořit politiku, jsme všichni schopni ji posuzovat“ (Popper 1994). Prvním filosofickým demokratem byl Sókratés, vstupoval do diskuse s každým, kdo byl ochoten diskutovat. Kladl otázky a když je druhý nebyl ochoten nebo schopen zodpovídat, zodpovídal je sám. To, že obec neunesla Sókratovu kritiku a ironii a že Sókratés sám byl možná přívrženec aristokratické strany nemění nic na skutečnosti, že veřejně vedl filosofický dialog.

Demokracie může existovat bez filosofie a filosofie může existovat bez demokracie, pro demokracii to však znamená ochuzení její teoretické i kriticko-praktické roviny, pro filosofii zřeknutí se teoretického i prakticko kritického vztahu k politickému rozměru života filosofů. Filosofickým předpokladem i cílem demokracie je svobodná a rovnoprávná komunikace, která koreluje se svobodným a rovnoprávným životem participujících subjektů. Demokracie je normativní strukturou a institučním zakotvením svobodného a rovnoprávného dialogu.

Demokracie potřebuje přemýšlející a věřící demokraty. Demokracie se bez víry stává formální a prázdnou technikou moci, na druhé straně je ohrožována náboženským dogmatismem a fundamentalismem. Demokracie bez víry je demokracií bez naděje a tedy bez budoucnosti.

Rok 1968 a Charta 77 byly pro západní Evropu přitažlivější a inspirativnější. Od roku 1989 udýchaně ekonomicky dobíháme západní Evropu a Ameriku a zdá se, že není příliš mnoho chuti filosoficky přemýšlet o politické skutečnosti, v níž žijeme. Existuje u nás demokracie, protože se nachází v sousedních zemích, tedy dostali jsme se k ní tzv. domino efektem nebo máme vlastní důvody pro její existenci?

Zdroj: ETFKF-1-version1MartinŠimsa