Demokracie bez víry je demokracií bez naděje a tedy bez budoucnosti.

Přátelský prezident

Moderní demokracie vznikla v Americe, kde ji založili britští disidenti/američtí puritáni. Zakladateli české demokracie se stali čeští puritáni a disidenti (Masaryk, Rádl, Komárková, Charta 77). Amerika se stala zaslíbenou zemí, kde se uskutečnily sny o svobodě pronásledovaných disidentů a puritánů a byly položeny základy demokracie, která respektovala individuální svobody a stanovila pravidla tvorby politické vůle a společného rozhodování.
Demokracie sama nezabrání negativním jevům ani volbě špatných politiků. Vyvraždění většiny Indiánů a přivezení černochů jako otroků a sto let dlouhá segregace po jejich osvobození vrhá temný stín na americkou demokracii.
Indiáni i černoši byli vyloučeni z demokratické diskuse, tvorby politické vůle a rozhodování. Díky M.L.Kingovi a emancipačnímu hnutí se Afroameričané integrovali, Indiáni zůstali marginalizovanou menšinou. Multikulturalismus a projekty interkulturního dialogu hledají cestu k překonání metod politického, kulturního i náboženského vyloučení (Taylor 2001, Kögler 2006)
Demokracie i filosofie jako diskuse, komunikace:
Demokracie je původně řeckým politicko-občanským projektem.
  Periklés: „Ačkoliv jen nemnozí mohou tvořit politiku, jsme všichni schopni ji posuzovat“ (Popper 1994). Prvním filosofickým demokratem byl Sókratés, vstupoval do diskuse s každým, kdo byl ochoten diskutovat. Kladl otázky a když je druhý nebyl ochoten nebo schopen zodpovídat, zodpovídal je sám. To, že obec neunesla Sókratovu kritiku a ironii a že Sókratés sám byl možná přívrženec aristokratické strany nemění nic na skutečnosti, že veřejně vedl filosofický dialog.

Demokracie může existovat bez filosofie a filosofie může existovat bez demokracie, pro demokracii to však znamená ochuzení její teoretické i kriticko-praktické roviny, pro filosofii zřeknutí se teoretického i prakticko kritického vztahu k politickému rozměru života filosofů. Filosofickým předpokladem i cílem demokracie je svobodná a rovnoprávná komunikace, která koreluje se svobodným a rovnoprávným životem participujících subjektů. Demokracie je normativní strukturou a institučním zakotvením svobodného a rovnoprávného dialogu.

Demokracie potřebuje přemýšlející a věřící demokraty. Demokracie se bez víry stává formální a prázdnou technikou moci, na druhé straně je ohrožována náboženským dogmatismem a fundamentalismem. Demokracie bez víry je demokracií bez naděje a tedy bez budoucnosti.

Rok 1968 a Charta 77 byly pro západní Evropu přitažlivější a inspirativnější. Od roku 1989 udýchaně ekonomicky dobíháme západní Evropu a Ameriku a zdá se, že není příliš mnoho chuti filosoficky přemýšlet o politické skutečnosti, v níž žijeme. Existuje u nás demokracie, protože se nachází v sousedních zemích, tedy dostali jsme se k ní tzv. domino efektem nebo máme vlastní důvody pro její existenci?

Zdroj: ETFKF-1-version1MartinŠimsa