AMICUS RES: Postraumatická stresová porucha

Nebojte se - je z Písku

AMICUS RES: Postraumatická stresová porucha: Příznaky posttraumatické stresové poruchy (Posttraumatic Stress Disorder):
- Opakované stresující vzpomínky na události (vizualizace myšlenek a vjemů)
- Opakované, stresující sny v nichž se objevuje traumatizující událost, u malých dětí děsivé sny , zvané noční můra
- Jednání a pocity, že se událost vrací (iluze a halucinace) při probouzení nebo požití alkoholu
- intensivní prožití stresu při kontaktu s podněty připomínající zraňující událost

Porucha se často projevuje poruchami spánku, soustředění nebo úlekovými reakcemi. Současně s PTSD se může vyskytovat i deprese, generalizovaná úzkostná porucha, OCD, agorafobie, depersonalizace nebo různé závislosti.

Přečtěte si více z odkazu zde. 

Mír není setrvalý stav, existuje v okamžicích, mír můžeme zažít v kterékoli chvíli

Okamžik míru a soustředění

Mír není setrvalý stav, existuje v okamžicích, mír můžeme zažít v kterékoli chvíli, je to úkol, který vyžaduje soustředění...každý den zažíváme tyto okamžiky, jde o to kdy si je můžeme přisvojit, žít v nich ...a abychom je nechali svému osudu...neurochirug nemocnice Mercy 

 

MEDICINA: Vitaminy antioxydanty minerály vyvážená strava

Děti při hře jsou šťastné

MEDICINA: Vitaminy antioxydanty minerály vyvážená strava: "Vitaminové doplňky

Jestliže usoudíte, že strava dítěte neobsahuje vše, co by měla, poraďte se ještě před koupí volně prodejných vitaminových preparátů s lékařem. Nevhodné je užívání těchto přípravků například při některých onemocněních a alergiích. Také je důležité nepřekračovat doporučené dávkování a neužívat několik přípravků najednou. Dětem do 15 let nepodáváme vitaminové doplňky určené pro dospělé, potřebují dávkování s ohledem k aktuálnímu stavu vývoje a tělesné hmotnosti.

I pro malé děti jsou vyvinuty multivitaminové přípravky s vhodným poměrem vitaminů a minerálů k dennímu užití, a to v nejrůznějších formách, jako jsou například sirupy, pastilky v nejrůznějších tvarech a barvách, šumivé tablety, žvýkací tablety, často se sladkou nebo ovocnou příchutí a příjemnou vůní. Jejich využívání se nabízí především v době zvýšeného nebezpečí infekcí, když dítě pobývá v kolektivu."

Svobodný svět je jiný věří v Boha i lékaře a zdraví si dobře platí. Není to povinnost lékařů řídit zdraví v Česku.

Barack Obama je Američan

Sami vidíte, kam dospěla morálka a uvědomění našich představitelů. A to mají být vzorem pro český národ. Není to povinnost lékařů řídit zdraví v Česku.

Kdo to sledujeme, víme, jaký je přístup ke zdravotnictví ve světě, zejména v Americe. Američané věří v Boha a milují svou vlast. Rady lékařů si váží a respektují je, nic není zadarmo, ani zdravotní péče. Všechno stojí peníze.

V Česku pozůstal sociální přístup, zvaný Zadarmo. Poškozené vědomí a manipulace nedovolí svobodnému rozvoji myšlení, přijmutí rad lékařů a dehonestují medicinu na službu zadarmo, a neznáme ani děkuji.
Hlavně, že nedáme 30 korun. Ale dáme příležitost civilizačním chorobám. Všichni pak zaplatíme jejich léčbu v tisících i milionech korun. Věčné sváření nesvobodných, nesvéprávných, malinkých Čechů. 
Prodejme katedrálu, na co víra v Boha, neplatí a nedá 30 korun. Na co láska k vlasti, sebereme bohatým budeme se mít dobře, máme rádi sebe, svoje břicho, svoje supermarkety, pivo a hokej. Někteří jistě  čekají na Ilju Muromce, ten vše vyřeší. Blaničtí rytíři fuj, to je šlechta - dávno znárodněná pro potřeby strany. Jan Hus je pravda? Ne, jen manipulace a cílená dezinformace totality pro hlupáky co ovládáme.

Komentuji: co je zdarma, stojí v očích člověka za nic, nemá to žádnou hodnotu. Lenin a Marx vám to jistě vysvětlí. 

Doktor je doktor většinou lékař anebo advokát či právník NE rychlovka cedulka

TAKY DOKTOR?

Kdekdo se snaží titulovat sám sebe. 

Jak to dopadá potom si přiblížíme v souvislosti s aférou. Jak by to bylo snadné, přeběhnout chodbou fakulty, čichnout k atmosféře a být doktorem. Podivné tituly Dr. vidíme na dveřích některých škol, a známe podivné ...

Rozhodnutí Strany Doktorem = titul RSDr. z doby nesvobody.

Filutové v demokracii využívají dovedně mezery ve starých zákonech a právník (některý fikaný) jim na katedře umožní "být doktorem" Je to jen šikovný nepořádek, nebo chytré právnické nabourání mezery v zákoně? Proč utíkají lékaři do politiky? Je tam málo skutečných doktorů a hodně doktorů rychlovka cedulka taky doktor právník. Peníze už  má, funkci taky...tak ještě ten titul jej udělá váženým člověkem.
Jaké doktorské tituly máme:
V lidové mluvě je slovo doktor používáno zejména ve významu lékař. Často však jde též o zkráceninu některého z akademických titulů:

PhDr. – Doktor filosofie
JUDr. – Doktor obojího práva
MUDr. – Doktor všeobecného lékařství
MVDr. – Doktor veterinárního lékařství, zvěrolékař
MDDr. – Doktor zubního lékařství ...nahrazeno za socialismu MUDr.
PharmDr. – Doktor farmacie
ThDr. – Doktor teologie
RNDr. – Doktor přírodních věd
PaedDr. – starší titul znamenající Doktor pedagogiky
RSDr. – starší titul znamenající Doktor sociálních věd vydávaný komunistickou stranou při absolvování Vysoké školy politické
RCDr. – starší titul znamenající Doktor obchodních věd (Doctor rerum commercialium)
Dr. – doktor
DrSc. – doktor věd
Ph.D. – Philosophiae Doctor
Th.D. – Theologiae Doctor
V medicíně je popularita jiná. Například Dr.House v seriálu je doktor představen jako hlava nadupaná informacemi a diagnostický počítač.
V medicině titul nelze ukrást a léčit. Vědu nelze (i přes občasné pokusy) ošidit okrást napodobit bez smíchu a frašky (to umí jen Vlasta Burian)
Nevíme u nás o lékařích, vědcích a dříčích medicíny. Jsou skromní slušní a udření vědou výzkumem prací publikováním, pro nemocné obětují se cele. Kde jsou? Proč je media nevyhledávají, neumí to, nebo je to malý bulvár? Je to nechutné jak hlupáci a jakoby zasloužilí jsou obtěžkáváni medailemi před odchodem z hradu monarchy a opravdoví hrdinové na to nečekají i umírají včas před zneuctěním nespravedlností volenou senilní strukturou nezralé demokracie. Skandalizovat lékaře co se napije, media umí. To je jasné bulvární téma. Unavený lékař je také jen člověk a vyhoří, má slabou chvilku, ale je na očích, není uctíván, děkován tak si do něho, když je mu nejhůře kopnu. Že potřebuje podepřít v té bídě pro samé svoje i cizí závistivé oči nevidí hlupák člověk. Nevidí na svou špičku nosu, neboť se připravuje o kvalitní zdravotní péči (nezájem kvalitních studentů o medicinu, odchod do zahraničí atp) Lékaři se snad drží jen ve špičkových týmech z čirého fanatismu k medicÍnskému povolání.

My tupci si sledujme ty seriály z lékařského prostředí, naštěstí jsou občas poučné....všechno odveze rychlá, té se nadávat neodvážíme, nanejvýš nakopat doktory v opilosti, to by nám šlo a je nás tolik, že ty chytré doktory převezeme, my jim to ukážeme, my jsme ten svět a ne vědomosti a titul.
Připomeňme si jak to tedy je: Phaedrus, Bajky nám říká toto....

Učený člověk má vždy bohatství v sobě ....dodávám tedy, že mu ho nikdo nevezme, ani soused ani ideologie ani závist a ta umí zuřit!
Latinsky: Doctus in se semper divitias habet

Příroda - Domov a Zdraví. Imunitní systém Co je alergie receptory aminokyseliny a viry

Dům v zeleni pod starým dubem to je romantika

Můžeme se od přírody učit...

Naše tělo je stvořeno velmi dokonale. Vědci se snaží pochopit důmyslnost mechanizmů, jak tělo funguje.  Každá buňka je smysluplně řízena ve své činnosti třemi propojenými řídicími systémy: centrálním nervovým systémem (mozkem), endokrinním systémem (žlázy s vnitřní sekrecí) a imunitním systémem (kostní dřeň, bílé krvinky, slezina, brzlík a další lymfatické tkáně - střeva, mandle apod.). 
Tyto tři systémy mezi sebou navzájem neustále komunikují a vyměňují si informace.
Když lékaři  (vědci)  při pitvě těla objevili tajemné bílé provazce, které se táhnou od mozku k různým orgánům, správně odhadovali, že se asi touto cestou šíří jistá informace, pomocí které mozek ty orgány ovládá. Tento objev se potvrdil s vynálezem telefonu a šíření zvuku pomocí drátu. Dnes víme, že informace můžeme přenášet i jiným způsobem – příkladem je rádio, televize, mobilní telefon. A stejné je to v našem těle.
Informace z řídicích center se šíří mimobuněčným prostorem.
Tomuto tématu se celý život věnoval německý lékař Dr. Reckeweg a založil teorii homotoxokologie. Nosiče informací ustavičně proudí lidským tělem. Říkáme jim liganty. Můžeme si je představit jako řetězce sestavené z aminokyselin v jeden celek - peptid. Nekonečné množství kombinací aminokyselin v řetězci umožňuje řídicímu systému přenášet nekonečné množství informací. S rozvojem kybernetiky se našemu poznání vyjasnilo, co to znamená. Takže řídicí systém prostřednictvím ligantů přenáší informace. Ta se dostane k buňce a je na příjem těchto informací také vybavena. Je to další zázrak přírody.

Na povrchu buněk jsou tzv. receptory, což jsou skupiny otvorů velice specifických tvarů. V technickém světě budeme hovořit o přijímači, radaru, satelitu, fotobuňce. Obojí liganty i receptory mohou mít nekonečné množství různých tvarů.
 Klíč a zámek. 
Jen speciální klíč se může dostat do speciální klíčové dírky. A jestli do sebe zapadají, pak se klíčem dají otevřít dveře. Pokud tvar ligantu odpovídá přesně tvaru receptoru, vnikne do nitra buňky. Pokaždé, když určité seskupení aminokyselin najde na povrchu buňky receptor, který odpovídá jeho tvaru, propluje otvorem receptoru do nitra buňky a vyvolá celý řetězec různých chemických reakcí buď správných, pro tělo prospěšných nebo také špatných, které mohou způsobit nemoc.

*  Na receptor se nalepí nesprávný řetězec aminokyselin, který má chybný tvar - zablokuje jej a tak brání buňce, aby přijímala řídicí informace. Nesprávná reakce buňky pak vede k nemoci, třeba alergii, reakce je přehnaná, neadekvátní - ač měla být původně obranná, změní se v agresivní - každý, kdo trpí alergií, si dokáže její agresivitu představit. V krajním případě může dojít i k úplnému zhroucení imunity.

*  Mezi nejtěžší nemoci řadíme ty, které vyvolal virus.
Za určitých okolností může choroboplodný virus vniknout do buňky skrz jeden z buněčných receptorů. Takový virus pak vloží do buňky svou vlastní DNA (deoxyribonukleovou kyselinu) a začne se rapidně kopírovat v buňce, bezpečně chráněn jak před obranným systémem lidského organizmu, tak před případnými protivirovými léky. Virus pak zůstane v buňce „ uschován“ až do doby, kdy se rozmnoží do takové míry, že buňku zničí a vytryskne z rozpukané buňky do organizmu. Častým výsledkem takového zaplavení organizmu patogenními viry jsou nejrůznější poruchy, od přechodných lehkých onemocnění až po vážné, dokonce smrtelné choroby.

*  Imunitní systém se vyvinul k ochraně jedince před okolním prostředím obsahujícím nesčetné cizorodé částice. K tomu, aby byla jeho funkce účinná, musí imunitní systém rozlišovat mezi antigeny, proti kterým by byla imunitní odpověď prospěšná, a antigeny, proti kterým by byla škodlivá. Jinými slovy, imunitní systém musí rozpoznat „cizí“ od "vlastního". Z důvodů, které byly objasněny teprve nedávno, náš imunitní systém někdy “udělá chybu“ a mylně určí vlastní tkáň jako cizího vetřelce, s výsledkem, že naše tělo začne bojovat proti sobě-jak je tomu například u revmatické artritidy, ulcerózní colitidy, systémového lupusu, roztroušené sklerózy atd.
Procházíme svým vývojem. To se také týká léčení. Dokud jsme neznali tyto mechanizmy, byla naše léčba zaměřena jenom na zmírňování nebo potlačování příznaků. Jako tomu bylo v případě alergie, kdy jsme zvyklí na antihistaminika nebo protialergické léky. Ony sice neřeší příčinu, ale alespoň nám umožní žít s mírnějšími příznaky.

Horší je to v případě proniknutí viru do buňky, tam si ještě neumíme poradit, příkladem je léčení AIDS nebo třeba obyčejného oparu. V případě autoimunitních nemocí si tělo vytváří protilátky proti vlastním tkáním a mnohdy dokonce hrozí, že vlastní imunitní systém své vlastní tělo zničí, jako je to v případě thyreotoxikózy (zvýšené činnosti štítné žlázy), u revmatoidní artritidy nebo ulcerózní kolitidy, kdy výsledkem autoimunitní reakce je zánět na sliznici tlustého střeva, který se projevuje průjmem, křečemi a krví ve stolici a hrozí, že se vytvoří vřed a střevo praskne ... Takže do této doby jsme nuceni poplašený imunitní systém zastavovat použitím imunosupresiv (imunitu potlačujících léků) a protizánětlivých léků, které zmírňují projevy zánětu i s vědomím vedlejších příznaků, které všechny tyto léky bez výjimky mají.

Snad nejhorší dopady mají imunosupresiva. Udělejme si představu, co hrozí. Naše tělo si neustále tvoří nové a nové buňky, hovoříme zde také o rakovinných buňkách, každý člověk má v sobě rakovinné buňky. Imunitní systém svou základní funkcí tyto rakovinné buňky rozpoznává a hned je ničí.
A nyní se přesuňme do autoimunitní nemoci, probíhá zde nesprávný proces, který jsme si výše popsali, je nasazena léčba imunosupresivy. Autoimunitní nemoc díky nim zastavíme nebo třeba jen zpomalíme - slovo suprese znamená potlačení. Nemoc uklidníme. Avšak v našem těle se neustále tvoří rakovinné buňky, co v tomto případě? Imunitní systém je potlačen - zastaven - nefunguje. Zastavíme třeba revmatoidní artritidu, ale v těle začne proces rakoviny.

  Přírodní zákony se nedají obcházet. Jak bylo řečeno v úvodu, stále se můžeme od přírody učit a určitě také v přírodě řešení najdeme.

Akupunktura v lékařství Medicina a pavědy Laická Diagnostika a šarlatánství

Foto Dr. House

Toto je upoutávka na články o alternativní medicině, akupunktuře i tzv. pavědách lidově řečeno nevědeckých (šarlatánských) postupech v léčitelství.
Úvodem:
Sdělení v článku prof. MUDr. Jiřího Heřta Dr.Sc, především používající vědecké poznatky a principy.
Cituji jeho myšlenky z publikovaných článků. Klasická, celotělová akupunktura je metodou užitečnou, která během tisíciletí prokázala své oprávnění a právem je zařazována mezi účinné, pomocné lékařské metody. Jiné je to s jejími variacemi.

Akupunktura vznikla před dvěma, třemi, podle některých autorů snad před deseti tisíci lety v Číně. Je to metoda empirická, vyvolávající drážděním nebo pícháním do kůže obrannou reakci, která může přispět k vyléčení nemocného. K nám se dostala teprve před 30 lety a byla brzy akceptována. Dnes se používá široce, její základnou je Česká akupunkturistická společnost, která vydává svůj časopis.

Základní principy akupunktury
I když akupunktura byla původně lidovou, zcela empirickou metodou, zhruba už před tisícem, možná více lety, se na ni začaly aplikovat mystické kosmologické představy čínských taoistických, později konfucianistických filosofů. Tato filosofie spočívá na několika základních principech.

Podle prvního z nich řídí všechno v našem světě jedna základní síla, nazývaná čchi, nebo také qi, event. qui. Je to analogie éteru, fluidu, manny či indické prány. Čchi má několik různých forem – obecné čchi, výživné čchi, čchi jako duch, čchi jako krev a další. Existuje v celém vesmíru, prostupuje naše tělo, kterým proudí, a z těla opět vystupuje ven. Čchi vyrovnává dva protichůdné elementy, jang a jin, které představují pozitivum/negativum, mužský/ženský prvek, ano/ne a jakékoli jiné dvě polární kategorie. Na jangové a jinové lze členit i potraviny, jak to dělá makrobiotika, nebo orgány lidského těla a akupunkturní dráhy. Čínská monáda ukazuje, že za normální situace jsou oba principy v rovnováze a že jangový princip v sobě obsahuje vždy kousek jinu, jin kousek jangu. Někdy může převažovat jang, jindy jin, ale nikdy nemůže existovat jeden princip samostatně. Vše je neustále v pohybu, stále se vše mění, všechno proudí.

Orgány se dělí na jangové a jinové, ale ani zdaleka to tak jednoduché není. Existuje něco jako větší jin, absolutní jin apod., jednotlivé orgány mají k těmto vrcholům nestejně blízko a často nejsou definovány jednoznačně jako jangové a jinové. I lidské tělo se takto dělí: pravá půlka je jangová, levá jinová. Např. v paži je přední plocha (anterior) mediálně jinová, laterálně jangová. Můžeme zde najít šest segmentů různého charakteru (větší jin, absolutní jin, menší jin, jang „slunečního světla“, menší jang a větší jang), v nichž probíhá podélně několik akupunkturních drah, jangových nebo jinových.

Dalším důležitým principem je princip pěti prvků, resp. elementů. Jsou to země, kov, voda, dřevo a oheň. Těchto pět základních elementů opět lze aplikovat na vše. Můžeme jimi popsat i vlastní city a emoce a jednotlivým elementům můžeme přisoudit tělesné orgány. K ohni např. patří srdce a tenké střevo. Jednotlivé prvky se navzájem ovlivňují pozitivně (země a kov, kov a voda atd.) nebo negativně (země a voda, voda a oheň atd.). jejich vzájemné vztahy jsou však nesmírně složité a řídí se celou řadou dalších zákonů, např. zákonem sedmi emocí, šesti elementárních principů, osmi základních prvků aj. Je to celá série různých mystických principů, z nichž další ukazuje, že se energie čchi v jednotlivých orgánech mění a dosahuje vrcholu v různých denních dobách. Uplatňují se i astrologické principy, které se však v běžných učebnicích akupunktury nepopisují. Je samozřejmé, že žádný z uvedených principů nemá reálný podklad a že to jsou jen mystické představy, proti kterým bychom nemuseli mít námitky, kdyby sloužily jen k výkladu působení akupunktury. Ve skutečnosti však představují návod pro léčbu, složitý a pro lékaře západního světa, který nerozumí symbolice čínských termínů a názvů, nesrozumitelný. Podle těchto, a také mnoha dalších principů, jako je například dvojice matka–syn, poledne–půlnoc apod., se léčba údajně vybírá.

Výše uvedený popis odpovídá tzv. tradiční čínské akupunktuře, která se praktikuje u nás. Název je to však zavádějící, protože neodpovídá čínským tradicím. Akupunktura v Číně existovala v nekonečném množství lokálních forem v různých čínských provinciích, v nichž každý terapeut zdůrazňoval jiné principy. Z Číny kromě toho divergovala akupunktura do Japonska, Koreje, Tchaj-wanu, do Vietnamu a ve všech těchto zemích nabývala zvláštních forem. Jednotná doktrína byla uměle vytvořena v padesátých letech, v době kritického nedostatku léků v Číně, kdy bylo třeba najít nějakou novou lacinou medicínu. Tou se stala akupunktura, která byla do té doby od dvacátých let v Číně zakázána. O její masivní vzestup se zasadil sám Mao Ce-tung. Tehdy byl uměle vytvořen systém představující ve skutečnosti jen vybrané, marxistické filosofii vyhovující torzo, které bylo nazváno Tradiční čínskou akupunkturou (TCA). V samotné Číně se jí říká Nová akupunktura.

Další málo známá skutečnost je, že akupunktura byla původně jen pomocnou metodou, kterou vykonávali jacísi lazebníci a pomocníci. Čínská medicína byla daleko bohatší a měla osm ramen. Základním byl herbalismus, léčení čínskými květinami, dále sem patřila relaxace, meditace, lázeňství, aktivní pohyb, ale i rozmluva s pacientem, prostě celé široké, komplexní spektrum medicíny. Z tohoto celku byla uměle vytržena jenom akupunktura. V důsledku toho se u nás akupunktura považovala za synonymum čínské medicíny.

V zahraničí, zejména ve Spojených státech, se pěstuje daleko více forem akupunktury, zejména ta, která je založena na pěti elementech, nikoli na zdůrazňování jinu a jangu. Vybudovali ji jak ucelený systém Japonci. Ti ji přenesli do Británie a Angličan Worsley ji přepracoval do dnešní podoby. Rozdíly mezi různými školami jsou velké a časté jsou také konflikty mezi nimi.

Diagnostika

Diagnóza se v Číně určovala složitým a pro nás cizím způsobem. Celkové fyzikální vyšetřování se nedělalo. Číňané ani neznali, jak vypadají vnitřní orgány, protože se mrtvá těla nepitvala. Vyšetřoval se proto především jen jazyk, dále dech pacienta a na břiše se dělala tzv. Hara-diagnostika (na základě projekce „pěti elementů“ a jednotlivých orgánů na povrch břicha), přičemž např. plíce se hledaly pod pupkem. Zvlášť důležitá byla pulzová diagnostika. Pulz se vyšetřoval třemi prsty na dvou různých místech a ve třech různých hloubkách, takže se celkem rozlišovalo 28 různých pulzů, které měly umožnit diagnózu chorob jednotlivých drah a orgánů. Objektivně se však nikdy nezdařilo různé pulzové kvality prokázat. Na základě vyšetření pulzu, tepu, částečně i anamnézy a pomocí složitých mystických pravidel se vybíral vhodný lék, především soubor bylin. Současně byly určeny body vhodné pro akupunkturu.

To be continued...čtěte více
V tématu bude pokračováno na stránkách webu Medicina.