Citový zájem i důvěra neboli mít někoho rád při pedagogické praxi

Fotografie v momentu vypráví svůj děj přirozenosti

V mé speciálně pedagogické praxi

si často připadám jako Exupéryho Malý princ a děti vnímám jako skeptické lišky, které touží po pozornosti prince, hledají lásku a pochopení či porozumění, ale neumí tu potřebu vyjádřit a tak instinktivně utíkají a potřebu pozornosti vyjadřují negativním chováním. Liška malého prince prosila, aby ji ochočil, ale aby byl trpělivý a distancovaný, aby neohrozil potřebu svobody a i když se bude zdát, že ona nemá zájem, ona bude vnímat jeho pozornost a pokud princ nebude mít snahu násilně se k lišce přiblížit, ale bude se jen opatrně přibližovat a bude pasivně k dispozici, příjde čas, kdy liška ho aktivně vyhledá.

A tento přístup jsem aplikovala u chlapce, který je postrachem všech pedagogů. Nezřízená střela, neochočitelné dítě, které zoufale touží po pozornosti a dělá vše proto, aby získal pozornost, bohužel velmi negativně. Provokuje a vykazuje nebezpečné chování a jednání a užívá si pozornosti dospělých, kteří ho napomínají a honí ho, když utíká ze třídy nebo strká hračky do pusy. Chlapec je neverbální a neumí vyjádřit své pocity a emoce efektivně a má naučené vzorce chování, které mu dají přísun dospělé pozornosti, ale jsou naprosto neproduktivní.

A stačilo ignorovat jeho negativní projevy a jen být. Když zjistil, že ho nikdo nepronásleduje a nesleduje, začal opatrně vyhledávat dospělé. Sedla jsem si do nafukovacího kruhu (nenápadně jsem ho sledovala) a on ke mně přiskočil a objal mne a za pár sekund utekl. Začla jsem si hrát s hračkami a on z povzdálí sledoval, co dělám a připojil se. Ale v momentě, kdy jsem mu začla dávat instrukce, utekl. To bylo příliš. A tak jsem začla praktikovat trpělivý přístup malého prince. Ukazovat pravidelný zájem, vlastní prezenci a nenápadnou přízeň. A po dvou měsících je znatelný pokrok. Poruchy chování jsou menší, dítě postupně získává důvěru v dospělého, který ho akceptuje a k ničemu ho nenutí. A každý den je významný pokrok.
Já si hraju s hračkami, on mě sleduje a připojí se a já opatrně mlčím, hraju si vedle něj, on mě imituje a já se raduju.

Pouliční sestavy potencionálního děje

A včera jsem si (schválně) "četla" jeho oblíbenou knížku, on mne pozoroval a pak se odvážil přisednout si ke mně, uchopil moji ruku a ukazoval na řádky textu a chtěl, abych mu předčítala. A dnes (další pokrok) mne už sám vyhledal, přinesl mi tu knížku, sedl si mi na klín, objal mne a ač neverbální, pokoušel se verbalizovat či vokalizovat slova textu.

Ta malá neverbální liška, která nedisponuje efektivními sociálními schopnostmi, prostě pochopila, že malý princ je trpělivý, milující, neohrožující a tak se mu opatrně přibližuje každý den víc a chce jeho přízeň a vedení.

(A chlapec netuší, že jeho fotku mám doma na ledničce a že na něj myslím, že ho mám autenticky ráda a každý den se na něj těším a vím, že má obrovský potenciál, který určitě rozvine, ač mu příroda nadělila spoustu nesnází...)

Bradley

Životní kouč Koučink Trenér a rádce to je řešení

 Životní kouč vám pomůže projít obtížnými... 

Tak to už je vrchol...odkud to přišlo? Určitě z té Ameriky.

Kdo, co, kdy a jak a proč se tohle děje? Tohle je opravdu řešení našich nesnází? Co tedy je přítel, kamarádi a rodina?
Novinky ve světě:

........ Koučové neboli rádci
jsou ti, kteří vám pomohou projít obtížnými etapami vašeho života. Představují totiž oporu v těžkých okamžicích.

........ Koučink je nový způsob terapie. Koučink je proces pomoci, který pomáhá určité osobě uvědomit si její způsob chování, přičemž cílem je překonat obtížnou situaci a dosáhnout samostatně a nezávisle profesních či osobních cílů.

Jinak řečeno, životní kouč vám pomůže projít obtížnými situacemi, které nám život nachystal (změna pracovního místa nebo přestěhování, hádky s partnerem, propuštění z práce atd.), a poradí vám, jak se z nich poučit.

......... Profesionál – napůl trenér a napůl rádce – se podílí svými řešeními jak na situacích, v nichž pociťujete stav nervozity a úzkosti, tak i na problémech, které vedou ke stresu či intimním problémům, a pomáhá vám je překonat.
Rozklad k textu:
Spolehlivý životní kouč je krásná, vzdělaná a pracovitá ženská s osobním kouzlem. 
Co to je? Co je osobnost a vnitřní kouzlo rozumné ženy?
Hádejte.

Co píše vzdělaná žena světa znalá v té Americe?

Nedělní odpoledne bylo ve znamení nadcházejících oslav svátku Halloween.

Káva cofee zjasní mysl a není to droga drog

"Mé děti se naučily udělat těsto na cukroví a pochopit metrický systém (moje nenásilná lekce při vážení surovin v gramech, nikoliv v ouncích), naučily se vykrojit kolečka a upéct je a nazdobit je samostatně a tvořivě citrónovou polevou v barvách, které si zvolily. Kreativitě se meze nekladou, důležitá je samostatnost. A já měla v mezičase prostor předvařit jídla na příští dny, kdy budu pobývat v Evropě. Dcery měly hezké odpoledne a já taky (když pominu úklid po dětském vaření... přiznám se, že mi chyběla nějaká uklízečka."
(pozn. citace ze sociální sítě).
----
Hlavně ty kouče do Česka moc nepouštějte...máte přece selský rozum a i přesto pokud se budete chtít z toho zbláznit, pamatujte, že nejlepší kouč je rodina a domov.

Americká nahota a prudérnost

on Palm Beach regulations introduced
by the beach censors - 1925

Bude to asi na knihu, tyto texty jsou rovněž unikátní, dobře vyprávěné a bezchybné...

Dnes se dovíte jak je to v Americe s prudérností
Dnes jsem opět pochopila, že jiný kraj rovná se jiný mrav. Byla jsem s dětmi na narozeninové párty s tématem gymnastika. Malé holčičky oblečené v gymnastických dresech si doma hrály a pak chtěly jít před dům na trávník. Hostitelka to zakázala a nebyla schopna vysvětlit dětem, proč je to nevhodné. A pak, mezi dospělými, ptala se, jak má rodič dítěti vysvětlit, že svět je plný pervertů a potenciálních pedofilů a že ti číhají na skupinu malých holčiček, které se řádně nepřioděly a venku si hrají v "sexy" dresech a "provokují".

Rozpoutala se zajímavá diskuse a já jen naslouchala a prohlásila jsem, že já bych dítě nechala venku před domem se vyřádit a nezatěžovala bych jej prudérními strachy a iracionálními předsudky. A přiznala jsem, že v létě jsem s dětmi chodila v ČR na nudistické pláže, že mé děti neznají koncept stydlivé nahoty, naopak chovají se přirozeně v nahém prostředí. Že já jsem byla u vody nahá, stejně jako mí přátelé a přátelé mých přátel a nevnímala jsem nahotu jako handicap, který by mne zbavil intelektuálních schopností bavit se s lidmi na zajímavá témata a nevnímala jsem ostatní návštěvníky pláže jako perverty. Že je mi jedno, jak kdo vypadá, všichni jsme lidé s různými těly a mé děti si v pohodě a nahé umějí hrát ve vodě i na souši s jinými nahými dětmi a nahotu dospělých vnímají též naprosto přirozeně.

Mí američtí přátelé se k tomu nevyjádřili, ale cítila jsem, že mě nepochopili a že, ač to nevyjádřili hlasitě, zpochybnili můj relaxovaný a zvrácený a přístup k nahotě a k odívání.

A vzpomněla jsem si na můj zážitek z dávných dob, kdy jsem byla au-pair a starala jsem se o šestiletého kloučka. Měla jsem zakázáno vstoupit do koupelny, když se koupal, protože jsem musela respektovat jeho právo na soukromí v nahotě a říkám si, kde (nebo kdy) se v americké populaci objevilo tolik prudérnosti a odklonu od přirozenosti.

Psáno pro sociální síť Facebook autor Eugena Janae Bradley   

Poznámka: v komentářích je zajímavý odkaz na Image Of The Day...  

Fotografie: Photobox from the West Palm Beach police force, measuring the bathing suit of Betty Fringle on Palm Beach, to ensure that it conforms with regulations introduced by the beach censors - 1925