By si měli uvědomit, že to že je to česká matka, automaticky neznamená že je to matka dobrá.

LOUTKY DO POHÁDKY

Pro všechny diskutující nad případem odebraných dětí v Norsku

Počet narozených dětí v ČR se pohybuje těsně nad hranicí 100 tisíc a ročně se počet odebraných dětí pohybuje okolo 3%. Jako velké číslo to nevypadá, ale za každým dítětem je třeba vidět značně poškozený život a dětskou tragédii. Ti zastánci paní Michalákové by si měli uvědomit, že to že je to česká matka, automaticky neznamená že je to matka dobrá.

 Jsou-li známa níže popsaná fakta pak se nedivím, že lze pohlížet norskýma očima na českou hysterii  v případě sourozenců Michalákových jako na něco špatně pochopitelného. Kolik z těchto případů dětských tragédií se stalo objektem veřejného zájmu? Než budeme vykřikovat že české děti nám cizáci brát nebudou, měli bychom si především zamést před vlastním prahem...

„Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ani žádný jiný resort nevede evidenci počtu případů, ve kterých bylo dítě na základě rozhodnutí soudu odebráno z péče rodičů. Má pouze souhrnnou evidenci počtu dětí, které byly soudem umístěny do ústavní výchovy. Těch bylo předloni 1575. Do náhradního výchovného prostředí šlo 607 dětí, do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc putovalo předloni 1498 dětí,“ uvedl Petr Kocián z tiskového oddělení MPSV.

Podle něj ale přesný počet dětí odebraných z péče rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu nelze dovodit ze součtu řádků, některé případy se totiž opakují. „Dá se tak pouze přibližně odhadovat, že jejich celkový počet se může pohybovat mezi 2500 až 3000 dětí za rok,“ doplnil Kocián.
Podle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí. V naprosté většině případů však není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci.
Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Smrtelnými následky jsou nejvíce ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Nyní to již není jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání.

V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí - nevhodnými přístupy a špatným rozhodováním)."


Zdroj: Jindřich Čech, sociální sítě

Dětská moudrost ne hloupost. Některé děti jsou fikané a hravé...pohrajou si s hlupákem docela svižně

Pražské děti 

NEJHLOUPĚJŠÍ DÍTĚ.

Přijde malý kluk do holičství, holič se nakloní nad zákazníka a povídá mu: 
„Tohle je nejhloupější dítě, jaké jsem kdy poznal, dokážu vám to.“ 
Zavolá si klučinu k sobě, vezme do jedné ruky dvě dvacky, do druhé ruky stovku a řekne chlapci, z které ruky chce? Chlapec sáhne po dvacetikorunách a holič se uspokojeně podívá na zákazníka: 
„A neříkám to? Úplně blbej!“ 
Když zákazník vychází od holiče, uvidí toho samého kluka jíst zmrzlinu, zavolá si ho a zeptá se, pro si vybral dvacky místo nabízené stovky?
„Protože kdybych sáhnul po stovce, je po hře!"

Naše generace je prý chytřejší

IRÁN - Isfahan původní fotografie z cesty do Iránu

Kemel - Generace a deprese stáří

K obrázku karikatury ze života od Kemel přidávám originální fotografii z cesty do Iránu. Jak tedy žijí lidé u nás v Evropě doma i jinde...v obrázku karikatury se starší generace i děti tváří spokojeně a čile debatují.
Isfahan v Iránu má i staré lidi jako v Česku.

Naše generace je prý chytřejší, než jejich. To vysvětluje ty naše deprese...

Pohodový věk a stárnutí je vizitkou národa, lidského porozumění i péče o děti.

Kam jít dál?

Více fotografií z cest po světě je třeba tady.

Dopis velikonočnímu zajíčkovi

Pravý malý český zajíček jarní

Dopis mé dcery velikonočnímu zajíčkovi:

"Milý velikonoční zajíčku, veselé Velikonoce! Moc se omlouvám, že jsem Tě minulý rok vystrašila. Prosím, schovej vajíčka tak, aby bylo obtížné je najít (ale ne tak obtížné, že je najdeme až v květnu). A pokud ti to nevadí (a pokud bude hezké počasí), schovej nějaká vajíčka venku. Pochutnej si na mrkvi.
P.S. Prosím odepiš
P.P.S. Plastiková vajíčka jsem ti nachystala (pozn. sladkosti se schovávají do umělohmotných vajíček)
P.P.P.S Prosím, schovej letos více vajíček, protože tady právě máme hosty.

Poznámka: Zajíčkovi se nechává mrkev, zpravidla to stačí. Mé dcery jsou ale spisovatelky a milují dopisování a psaní, takže náš velikonoční zajíc dostává každý rok dopis (stejně jako ježíšek, zubní víla, kočičí víla, i víla krys....fantazii se meze nekladou

Sociální sítě E.J. Bradley

Vlídné slovo a teplo domova

Pootevřený vstup a orientální krasavice u vchodu

Jsem švorc a brzo budu stát u vašich dveří s nataženou rukou...

Syn arabského šejka se rozhodne studovat v Čechách.
Po dvou letech píše domů: "Moc se mi tu líbí, pilně se učím, mám samé jedničky a jsou tu na mne moc hodní. Jenom když zaparkuji před školou své pozlacené auto a dívám se, jak pan učitel vystupuje z tramvaje, je mi smutno."
O týden později přijde synovi dopis a šek na 2 miliony: "Nedělej nám ostudu, kup si tramvaj taky!"

Povídá jeden žák druhému: "Zkoušení fakt nesnáším.
Nikdy nevím, o čem se s tou učitelkou mám bavit!"

Mami, víš, kolik toho mám na práci?

Holky, dívejte se, že přeskočím tu louži?

V ranní tramvaji 

paní hubovala syna, protože se dlouho vypravoval do školy, jedou pozdě. "Rozumíš, musíš prostě přidat, nemůžeš si ráno hrát s legem, prostě ráno ne!" "Mami, víš, kolik toho mám na práci?" namítl synek, který během její promluvy zasněně koukal z okna "a ty mě furt stresuješ."

 "Já tě stresuju!? vyjela paní zvýšeným hlasem, "tak já tě stresuju, no to si děláš legraci!"

Syn se na maminku podíval, pohladil ji po ruce a pronesl konejšivým hlasem: "Mami, to je těžký, ty máš tak tenoučký nervy, jako špagátky." Pak se vrátil k zasněnému zírání z okna.

Tramvaj Škola Lego Stres Maminka Louže Nervy Legrace Zírání z Okna Přeskočit louži

MEMORYWEBSITE: Kde slzy tečou a vzpomínky se přikrádají s psaným textem

MEMORYWEBSITE: Kde slzy tečou a vzpomínky se přikrádají s psaným textem:

...nádherné dětství

"K výchově mých rodičů nemám absolutně žádné výhrady. Právě naopak, prožila jsem nádherné dětství.

 Rodiče byli nesmírně hodní a vychovávali nás tak, že k jejich výchově nemohu mít sebemenší připomínku. Oba byli obyčejní lidé, tatínek byl sirotek od 6 let a aby nemusel do siročince, tak si ho přehazovali příbuzní... mamince umřela maminka když jí bylo asi 5 a to, co prožila s macechou by bylo na román, tedy smutný román. A když se pak potkali založili manželství přímo příkladné. Nikdy se nehádali - nebo pokud se hádali, tak já nevím kdy, prostě jsem je neslyšela se hádat.

Vše se u nás řešilo v klidu, bez emocí, když bylo nutno, tak pokáráním, ale nikdy ne výčitkou... a co si pamatuju, tak vychovávali hodně takovou 'jemnou' a neokázalou pochvalou."


Článek pokračuje tady.....

Co je smysl života ? TEEN úvahy o životě. Proč tu vlastně jsme? Jaký má vůbec smysl žít? Hlavně neskončit s pistolí v ruce....a dírou v hlavě!!!

Hlavně neskončit s pistolí v ruce....a dírou v hlavě

Smysl života?

toť otázka, zdá se sice dost těžká ale vcelku není, jen si na ní každý umí odpovědět sám a jinak.Ale co je tedy doopravdy smyslem života a vlastně všeho: No podle mě asi samotné narození a pak vývoj samotného člověka, jak sám poznává svět a poučuje se ze všech svých chyb a získává nové zkušenosti, pozná lásku a opět nabíhá nový koloběh života znovuzrození..............

Vybral jsem kdesi pár odpovědí a názorů teen uživatelů na webu, je to zajímavé.

SMYSL?
Přece pořádně si ho užívat a kalit, kalit, kalit.
Kdo se přidá?

SMYSL?
jasná věc ale jsou taky důležitější věci.....

Fakt to chcete vědět??
tak ok. Podle mě je smyslem života nejen zemřít, ale ještě předtím mít potomky, aby se zrodila nová generace, která než zemře bude mít další potomky, co než zemřou budou mít další potomky a ti než zemřou.... a tak pořád dál. Tohle mi přijde prostě daný, nějak předurčený. Jenže já se tomu podřídit nechci- zemřu, to je jasný, ale děti nechci. Tohle je jeden z mnoha důvodů. Kdo ví, možná je jednou mít budu, ale právě ten smysl života nechci naplnit - je moc stereotypní.

Smysl života?
Všichni jsme jen součástí nějakého celku,který se nazývá "LIDSTVO". Nikdo neví proč vznikla Země, mimoto že se ví o Velkém třesku ... Někdo věří,že to byl Bůh,kdo stvořil Zemi ( nevím,jak to mají pánbíčkáři přesně,já jsem ateista ). Každopádně vezměme to realisticky.

Proč tu vlastně jsme? Abychom naplnili nějaké naše "poslání"? Smysl života by byl v tom případě,kdyby po smrti ještě něco bylo. A jak říká můj kamarád - pokud už nic nebude,tak to bude nuda Kdyby to tak někdo věděl,zda na nás po smrti ještě něco číhá ... Jednou se to ale dozvíme všichni.

Smysl?
Když tak přemýšlím s tím strašným pocitem, co v sobě mám, tak se mi chce řvát, křičet, kopat do všeho, být protivná na všechny, ale tím se jenom snažím vykřičet na celý svět, že mě všechno štve a otravuje. Je tak přihlouplé sedět a civět do blba a řvát nad tím, proč zrovna já musím mít tak pos.... život. Co je to za pocit, je tak příšerný, že ovládá mou duši, tělo řeč... Prostě všechny smysly.

Já jenom cítím, jak někde uvnitř mě je schovaná ta věčně vysmátá, veselá holka. Je tam někde moc dole a snaží se prosadit, chce přemoct ten hrozný pocit a bojuje do poslední kapky krve. Chce být nahoře a dokázat, že je lepší... tak proč to nejde? Proč to nemůže být jako dřív? Nic mě netrápilo, byla jsem zamilovaná, školu jsem brala s optimismem, byla jsem ráda vždycky ve velké společnosti a jedním mým koníčkem byl smích, kterým jsem opravdu nešetřila...

A co teď??? Co jsem udělala špatně? Kde se stala chyba?

Jaký má vůbec smysl žít?

Chci být jen bezmocné dítě, kterému v životě nic nechybí.. chci žít s krásným pocitem v duši... nepociťovat žádnou potřebu, nemít žádný strach a jen tak volně se pohybovat po světě a jenom se smát... předtím mě to všechno bavilo a nepřemýšlela jsem nad tím a prostě jsem jenom žila a užívala si.... Ale teď, když se nad tím zamyslím, tak nic mi z toho nedává smysl... Jaký má vůbec smysl žít? Proč se musím učit, proč musím být šťastná nebo nešťastná, krásná nebo ošklivá, chytrá nebo hloupá... proč?? Nic z toho, co dělám nemá smysl.. buď budu chytrá nebo hloupá... jsou to dvě možnosti, z kterých si můžu vybrat, tak proč se budu učit, když mi zbude ještě ta druhá varianta... To je úplně to samé, jako když budu živá nebo mrtvá.. jaký to má smysl? Žádný! Proč se snažit a dělat něco, co mě nebaví, když můžu celý den proležet v posteli? Vidíte, nedává to smysl.. Všechno je zbytečné, protože jednou Vám ten samý život, kterým žijete, snažíte se, budujete kariéru atd. nadělí stejně smrt.. Tak proč tu musím být, když si stejně potom nevyberu a skončím několik metrů pod zemí?? Když tady nechci být, tak tady prostě nebudu, akorát odejdu o něco dříve, než vy všichni tady...

Holka.... chceš křičet, kopat a řvát?
Tak běž, někam, kde budeš sama a křič, kopej a breč..

Sakra, jsi krásná holka. Podívej se do zrcadla - uvidíš tu smutnou holčinu, pak se usměj a vše půjde líp.. "proč musím být šťastná nebo nešťastná, krásná nebo ošklivá, chytrá nebo hloupá... " ...... "když mi zbude ještě ta druhá varianta..." a já ti napíšu něco jiného: nešťastná nebo šťastná, ošklivá nebo krásná, hloupá nebo chytrá....... teprve teď bude platit ta druhá varianta

"když jsem jela autobusem, skláněla jsem se pro něco do batohu, ten bus prudce zabrzdil a já sem se praštila do hlavy sme se tomu s kámoškou pak smály celou cestu" 

já dneska jel v autobusem, plný důchodců, dokážeš si představit jaký to bylo žůžo, stařecký smrad, demence a ty jejich kecy....

dneska mi zvedl náladu muj kamoš kajá když sem mu šla kupovat kondomy

Jo, mám nějaké sny... a ty se včera rozpadly... byly sfouknuty jako domeček z karet... ty sny byly křehké od začátku a musela jsem s tímto počítat, i tak to ale moc moc moc bolí...

Taky se vám někdy zdává že padáte?Co to znamena nevíte? Většinou se mi to zdá když usínam a jsem v takovém polospánku ,pak se najednou leknu toho že padam.

Ano, i já mám sny
mnoho snů a velmi krásné. Jistě by byly v rozporu s realitou. V tomhle světě už tu není pro ně místo. Sny a snění, jsou to jediné místo, kde jsem opravdu šťastná. .............dnes jsem moc smutná a tak jdu raději snít a spát. Tak se tu mějte moc krásně, a zase někdy. Papa

Poznámka autorů: Hlavně nekončit s pistolí v ruce, pořezanou rukou nebo provádět skoky z výšky. Nechte si občas ten mozek poštelovat, a zachovejte si svoje lepší dětství.


Zdroj: Lidé.cz Co je smysl vašeho života

Budeš potřebovat větší kočárek...schody a děti budoucnost národa...

Schody a děti

Hra pokračuje, jsem přece holčička a vozím to mimčo, aby neplakalo.
Pojedeme ven, dali jsme čepičku. Fouká tam vítr. A kde je segra?
Nedaleko, podívejte se ,kam ji pan Blogger umístil a co dělá.
Má jiný styl činnosti, tak hledejte umístění druhého dvojčete a čtěte i reklamy, jsou dost dobré, jako tento blog má dobré články a slibuje ještě lepší.
Však už by nový článek byl tady, byl napsán, prohlížeč jej při výpadku neuložil, tak už ho nepřečteme, uplynul čas a nevíme nikdo co tam bylo.

Příběh ale pokračuje, i když o jeden den později, musí dál, aby nám objasnil všechny okolnosti kolem vývoje dětí, kamarádů, zvířátek, cestování. Vše je skutečné, jak vypovídají fotografie, děti poznávají svět.
Zatím nevidíme dospělé, ani rodiče, ani jiné, cizí osoby do děje nezasahují.

Tak má příběh dětí svou volnost a přizpůsobíme se mu, budeme podporovat a zapojíme naši představivost a fantasii. Čtěme mezi fotografiemi o světě dětí, zvířat a ostatních.

Mít dobré, plné a krásné dětství hodně znamená, víme to, byli jsme dětmi. Na dětství a mládí vzpomínáme stále častěji a nemáme ani tolik barevných fotografií. 

Svět byl nám dlouho uzavřen. Nechme si vyprávět, zamysleme se jak to bylo. Dnes jsou děti svobodné až moc. Kopy hraček po úklidu se stěhují k popelnici. Ale žijí v plastové době. Něco je tedy dobré a to hodně, a něco je i hodně špatné.

Jsou ty děti budoucnost národa, to myslím stále platí, dejme jim hodně ,ale hodně od nich také požadujme. Příště víc a snad i jiným směrem, tam a kde nás zavede vyprávění dětí a jejich fotografií.