 |
| Schody a děti |
Hra pokračuje, jsem přece holčička a vozím to mimčo, aby neplakalo.
Pojedeme ven, dali jsme čepičku. Fouká tam vítr. A kde je segra?
Nedaleko, podívejte se ,kam ji pan Blogger umístil a co dělá.
Má jiný styl činnosti, tak hledejte umístění druhého dvojčete a čtěte i reklamy, jsou dost dobré, jako tento blog má dobré články a slibuje ještě lepší.
Však už by nový článek byl tady, byl napsán, prohlížeč jej při výpadku neuložil, tak už ho nepřečteme, uplynul čas a nevíme nikdo co tam bylo.
Příběh ale pokračuje, i když o jeden den později, musí dál, aby nám objasnil všechny okolnosti kolem vývoje dětí, kamarádů, zvířátek, cestování. Vše je skutečné, jak vypovídají fotografie, děti poznávají svět.
Zatím nevidíme dospělé, ani rodiče, ani jiné, cizí osoby do děje nezasahují.
Tak má příběh dětí svou volnost a přizpůsobíme se mu, budeme podporovat a zapojíme naši představivost a fantasii. Čtěme mezi fotografiemi o světě dětí, zvířat a ostatních.
Mít dobré, plné a krásné dětství hodně znamená, víme to, byli jsme dětmi. Na dětství a mládí vzpomínáme stále častěji a nemáme ani tolik barevných fotografií.
Svět byl nám dlouho uzavřen. Nechme si vyprávět, zamysleme se jak to bylo. Dnes jsou děti svobodné až moc. Kopy hraček po úklidu se stěhují k popelnici. Ale žijí v plastové době. Něco je tedy dobré a to hodně, a něco je i hodně špatné.
Jsou ty děti budoucnost národa, to myslím stále platí, dejme jim hodně ,ale hodně od nich také požadujme. Příště víc a snad i jiným směrem, tam a kde nás zavede vyprávění dětí a jejich fotografií.
