Ne, biologie ne. Ale třeba politické vnímání! Politik nemůže bejt blbej.

Cestující s knihou...a poslouchá

Jela jsem ve čtvrtek tramvají na Hradčanskou
  a sedla ke dvěma klukům (cca 3. třída a říkejme jim třeba Lojza a Honza). Z rozhovoru bylo jasný, že se bavili o nějakým vzájemným hodnocení ve škole v oblastech jako je krása, inteligence atd..
Honza se divil, že Lojza dal "Pepkovi" v oblasti inteligence 5 bodů -tzn.maximum. Lojza to obhajoval tím, že ten "Pepek" umí jazyky. Což Honzík nebyl schopen pochopit.
Takže:
H: "Jazyky ale nejsou věcí inteligence!"
L: "A co je podle tebe věcí inteligence? Biologie?"
H: "Ne, biologie ne. Ale třeba politické vnímání! Politik nemůže bejt blbej."
L: "Ale může, tady jsi v Česku, tady politik může být kdokoliv!"
Jen jsem v duchu přikyvovala hlavou...

Dnes v tramvaji

V tramvaji právě dnes

Dnes v tramvaji

Maminka povídá svému asi 5(!) letému synovi, kterému se nelíbí, že dnes musel brzo z postele, že „ranní ptáče dál doskáče“.
Synek se chvíli zamyslí a pak povídá: „No to těžko. Pokud by obě ptáčata skákala stejně dlouhou dobu, tak doskáčou stejně, akorát to jedno tam doskáče dřív. Takže zítra vstávám až v deset.“

Pražské postřehy a odposlechy

Jde do metra!

Dnes dopoledne, tramvaj č.14 z Barrandova do centra. 
Asi na Lihovaru nastoupí snědý muž s plnovousem a v totálně plné polní zbroji (viz foto pro představu, bez zbraně) zřejmě americké armády. Dva junáci 17-18 let.

1) Ty vole, Bin Ládin.
2) Néé, to by neměl americkou vlajku na rameni!
1) Přece si nenapíše jmenovku Ahoj, jmenuju se Bin Ládin, je maskovanej blbče.
2) Hmm..Další vystoupíme?! (vyšlo to až na Smíchovské nádraží)
1) Každopádně.
Po výstupu z tramvaje, kde vystoupil i snědý sympaťák jdoucí do airsoftové války už jen slyším matně za zvuku pískajících a zavírajících se dveří.
2) Jde do metra! On jde do metra!
1) Počkáme na tramvaj!

Pominu-li, že byli buď zhulený nebo prostě hloupý, pobavilo to.....


Poznámka: Je to směšné do okamžiku, než si připustím, že nebyli zhulení, ale fakt už tak zblbli z médií, že se báli fakt.....

"Takže dobry fečéér.." i lehkej aplaus byl...

"Takže dobry fečéér.." i lehkej aplaus byl.

4tá ráno (myslim ), Lazarská.

 GinTonicu víc než krve, doklušu k tramvaji, která tam pak jak na swiňu stála ještě tři minuty, ladným skokem jak baletní laňka, že si dám 'pa-de-déé' ode dveří a ulovim místo a - padedéé o schod přímo k sedačce naproti. zamával sem jak padlej (padedlej ) anděl křídlama a už podruhý za 24hodin ze mne nevypadla YntelYgentnější věta než: "Takže dobry fečéér.." i lehkej aplaus byl.








Zdroj: sociální sítě, komunita - odposlechnuto

Nemohly se dohodnout

Cestující

Tramvaj č. 11, jedno volné místo ve voze, nastoupily dvě staré paní.

 Navzájem se pouštěly sednout a nemohly se dohodnout. Až ta, zřejmě starší, razantně zavelela: Ty si sedni! Ty jsi na nohy, já jsem na plíce.

Chlap je jako koberec, když si ho dobře položíš, můžeš po něm šlapat celej život

Historie už příběh znala...Praha, historická tramvaj

Dnes v tramvaji

Baví se 2 holky (tak 25 zhruba)
Jedna z holek dostala novej (zlatej) prstýnek a ta druhá se na to ptá. Jednička prohlásí, že je to od přítele, dvojka na to, že ho přece podvedla s jiným a ještě je u toho načapal, tak jak to může bejt od něho.

1: To mi koupil na usmířenou, abych mu odpustila tu jeho nesnesitelnou žárlivost a to, že tam neměl v tu dobu co dělat.

2: Ty chlapi jsou teda blbý

1:  Jo, to víš. Chlap je jako koberec, když si ho dobře položíš, můžeš po něm šlapat celej život
 

Poznámka: Takže Tomáši, jestli tu jsi… přestaň si nechat srát na hlavu a buď trochu chlap

Příběh jedné servírky

Doprava a všichni bez řeči...

Dnešní odposlech v tramvaji – takový, co zahřeje a dá naději, že na tom světě existuje ještě alespoň trocha spravedlnosti (asi to nebude úplně přesně, ale bylo to nějak takhle)

Hovoří dvě kamarádky (dvojka byla servírka v jedné velmi známé luxusní restauraci – název je záměrně vypuštěn)
První: Tak co, jak se máš
Druhá: Ty jo úplně naprd, už měsíc jsem bez práce a nikde nemůžu nic najít
P: Jakto?
D: Nedávno k mám přišla na oběd nějaká holka. Vypadala, že je z hodně nízký třídy – žádnej makeup, na sobě obyčejný oblečení, prostě stajl socka. No tak jsem jí přivítala a vidim ne, tak jí řikam, jestli si nespetla podnik. Řekla že ne, že jde na oběd, sedla si a objednala.
P: A jak to souvisí s tim, že nemáš práci?
D: No počkej, to se dozvíš. Objednala si, ale kuchař jeden oběd, co zrovna měla objednanej hodně připálil, tak jsme se shodili, že než abychom to vyhodili, dáme to jí. Normálně to nepřipálený snědla, ale ten zbytek nechala s tim, že to bylo připálený. Kolegyně to teda odnesla do kuchyně, ale šéfkuchař k ní přišel a řekl jí, že by měla bejt ráda za to, co dostala, že je to dobrý a normálně se to takhle dělá.
D: Tak normálně zaplatila, ještě mi dala asi dvacku dýško a nic neřikala. No ale asi tejden přišel majitel, co vlastní celou naší síť, co si to vůbec dovolujeme a že její táta je nějakej miliardář a jeho dobrej známej. Takže jsme celá směna včetně všech kuchařů a pani, co jenom chodí pomáhat s úklidem a v tu dobu tam vůbec nebyla, dostali na hodinu výpověď.


Zdroj: doprava a sociální sítě

Pražské perličky

"The prince Charles ´s bridge is always so full..."

Pražské postřehy anglicky:


*** Američanka v 17-ce tramvaji: "The prince Charles ´s bridge is always so full..."

*** Ve známých pražských sadech hlídá otec spícího potomka v kočárku. O pár slov ho prosí dva pracovníci s kamerou. Otec nasadí lítostivý úsměv: ajm sorry, aj dount speak ček. Pracovníci s omluvami odejdou a otec se obrátí k dítěti v kočárku: už ses probudil, broučku?

*** Včera na Florenci u prodeje lístků. K přepážce se dostane ženština z Ruska a něco vehementně říká paní za přepážkou. Prodavačka lístků jí asi minutu poslouchá, pak se zvýšeným hlasem řekne:

 "Tak za prvé: já vám VŮBEC nerozumím a za druhé: TADY se mluví česky anebo anglicky!"

Cestovníci hromadní tramvajoví

Tramvaje a lidé

Literatura nebo studium

Dnes, opět tramvaj č.51 Tramvajka nacpaná k prasknutí, vlny těl se vzdouvají, šlapeme si po botách. Na zastávce Kamenická chce přistoupit dobře naladěný chlapík s bříškem, nemůže se dostat dovnitř, tak zahaleká :"Hrnéčku dost!" Dostal se.

Tuhle stačila tramvaj v deset večer, jako obvykle jeden vagón, protože plebs už má asi spát a ne jezdit tramvají. Hráli jsme si zrovna celá parta s ostatníma cestujícíma na sardinky, když tlačenice začala přiostřovat. Viníkem byla slečna, která se začala kroutit a ohýbat. Zvažovali jsme, co kutí, až se od ní ozvalo: "No neblbni, já tě do tý tašky musím dát, než tě někdo zašlápne."
A vynořila se zpět mezi vzpřímené i se psem.

Hold si budeš muset najít nějakýho patnáctiletýho panice

Cesta v tramvaji

Dnes v tramvaji – část rozhovoru dvou slečen


1: Tak co ten tvuj novej?
2: No já nevim, asi se s nim rozejdu.
1: Fakt? A dyť vypadal docela mile, ne?
2: Jo to vypadal, ale nevim, po praktický stránce prostě nula. Tenhle víkend u nás spal a já potřebovala utáhnout ve skříni jeden šroubek… tak on že to udělá – vzal tátovou sadu a asi čtvrt hodiny zkoumal čim to pujde. Když to našel, ten šroubovák mu 2 vypadl z ruky a než to zašrouboval tak v podlaze ještě udělal díru. A ráno? Chtěla jsem to a on na mě – „ty jo neblbni, mě už táhne na třicítku – to po mě nemůžeš chtít výkony hned takhle po ránu. A to je mu teprve 25.“
1: No tak to už je fakt na hůlku, chudák…
hold si budeš muset najít nějakýho patnáctiletýho panice

Praha ráno babičky a děti v tramvaji

Cestující...v Praze

Tramvaj č. 17 v ranní špičce, směr od Podolské vodárny do centra.

Chlapeček (tak 4 - 5 let): "Babí, ale mě vážně ty nohy štrašně bolej! Já ši mušim šednout" a sedá si na zem, přičemž zblejske volný sedadlo přes půlku tramvaje a vydá se úprkem tím směrem.
Babička s taškama se za nim neochotně vleče.
U okna sedí na dvojsedačce holka s blond dready, sluchátka na uších a dívá se ven.

Babička polohlasem: "no tak Toníku, to sis nemohl sednout někam jinam? Ještě na tebe naskáčou nějaký breberky!"

Toník nadšeně: "Já bych je všechny chytil, vyčvičil a otevžel ši čirkuš."





Poznámka: Někdy je fajn mít po ránu na uších sluchátka a hudbu na plný pecky

Speciální rozhovor při čekání na tramvaj

Máme se dobře až tak moc...

Odposlechnuto dnes při čekání na tramvaj; část rozhovoru mamky (m), otce (o) a jejich malé dcerky (md)
m: vezmeme to radši pěšky, chce se mi zvracet
t: tady odtud (Vodičkova) až na Hlavní nádraží? to si snad ze mě děláš srandu, ne?!
md: mamííííí a proč se ti chce zvracet?

m: to bude asi tim mlíkem, co mi ráno táta dával - a teď se mu nechce jít ani dvě zastávky, viď
t: až na to, že je vědecky dokázaný, že chlapský mlíko žaludku jedině prospívá
md: a tatí, dáš mi taky mlíčko?
t: pojď, pudem teda pěšky
md: tak jestli se ti bude chtít (mami) v tramvaji blinkat, tak ty blinky prostě spolkneš a je to