 |
| Řemeslo má plechové dno |
 |
| Architektura |
 |
| Cukrové homole |
První den v Teheránu
Přijeli jsme do Íranu. Íránci postavili nové letiště. Do města je to z něj skoro 40 km daleko. V 5 hodin ráno vypadal Teherán dost neutěšeně. Na pár hodin jsme si schrupli a vyrazili zařizovat věci související s další cestou.
Teherán na první pohled vypadá podle našich měřítek ošklivě. Oproti městům jako Tabríz, Isfahán nebo Mašad je to nově postavené město, které působí neuspořádaně, je přeplněné auty, skůtry a lidmi.
Naučili jsme se přecházet ulici - snažíme se o to, aby mezi námi a záplavou najíždějích aut a motorek byl alespoň jeden Íranec. A pak se chováme podle něj.
Pár věcí mě tu dneska zaujalo:
Budují tu teď ve velkém chodníky, hlavně u honosných administrativních budov. lidé, okamžitě začínají využívat položenou dlažbu. Nabaženě šlapou po nově položených dlaždicích, proplétají se mezi dlaždiči, překračují jejich udělátka a vyměřovací struny a dělnící se tváří, jakoby tam žádní překážející chodci nebyli.
Vyměnit peníze v bance, to je tedy procedura. Obnáší zevrubné prohlížení předané bankovky několika lidmi. Pozvání do zámezí pobočky a usazení do křesel v koutku u stolu úřednice. Několik telefonátů (přímá souvislost s výměnou peněz nepotvrzena). Vyplnění dvou formulářů. 3 podpisy - dva z nich na jeden formulář, hned pod sebe. Asi tak za 10, 15 minut je hotovo a odcházíme s paklíkem "chomejní".
Ulice tu mají členěné podle sortimentu, který v nich prodávají. Viděli jsme ulici kabelkovou, zářivkovou, botovou, puškovou, umyvadlovou a další. Opravdu, několik set metrů, jeden a ten samý sortiment, jeden krámek vedle druhého. Člověk snadno vidí čím se kdo živí a jak se věci dělají. Nejzajímavější byl člověk roztloukající homoli na kostkový cukr.
Mají tu pojízdné bankomaty. Přijede dodávka, otevře zadní dveře a hle, dva bankomaty. Přistaví se dvoje schůdky, nasměruje se parabola a už se vybírá...
Zdroj:T.M.
