Pobyt v místní rodině
nám nedává ani chvilku volna. Přes den se snažíme chodit a poznávat město, večer se na nás chodí koukat, nebo jsme voženi k nejrůznějšímu příbuzenstvu. Návštěvy tu vypadají tak, že okolo 9 se někam vyrazí. Předvádí se byt, prohlížejí se fotky, Masha simultánně tlumočí 20 lidem (poor girl). V 10 se začíná vařit. Po 11 se začíná večeřet. Od stolu se nevstává, dokud do nás hostitelé nenacpou všechny typy jídel, které pro nás připravili. Pak se sedí, probírají se ceny, profese, nadává se na vládu, znovu se ukazují fotky, atd. Typicky po druhé hodině se s omluvami odvalíme do auta a jedeme spát.
Protože Mahsa musí přes den aspoň na čas do práce, průvodce nám dělá její maminka, která neumí anglicky. Dorozumívání je vcelku zábava. Ona má svojí představu o tom, co nám chce ukázat, my máme naší představu, co a jak chceme vidět, takže je to občas docela přetahovaná.
V pondělí ráno jsme vyrazili na prohlídku isfahánského náměstí. Je to údajně druhé největší náměstí na světě (větší je jen v Pekingu – Tien-an-men). Jsou na něm dvě velké mešity, královský palác a podloubí obepínající celý obdélník. Náměstí je plné bazarových krámků.
Královský palác (Ali Qapu) nechal postavit na konci 16 století šáh Abbás I. Jeho dominantou je velká terasa s 18 vysokými dřevěnými sloupy, které podepírají krásně zdobený a vykládaný dřevěný strop.
O Imámově mešitě Íránci skromně prohlašují, že je nejkrásnější na světě. Její krása spočívá v bohatosti zdobení dlaždic, které pokrývají téměř veškeré plochy. Byla postavena na začátku 17 století a stavitel nechal udělat při stavbě několik chyb porušujících dokonalou symetrii stavby, aby tak demonstroval svoji omylnost před Alláhem. I když portál mešity je posazen do profilu náměstí, zbytek stavby je našikmo – směrem k Mekce.
Mešita šejka Lutfullaha (tchán šáha Abbáse) byla postavena ve stejné době. Doplňuje imámovu mešitu a v minulosti sloužila pouze ženám.
Čtěte Více zde!
T.M.
