 |
| S pejskem na lavičce |
Jak slyšíme od Marie Woodhamsové, důchodci v sousedním Rakousku a možná i jinde už žijí jiným plnohodnotným životem. Jsou za vodou a uskutečňují své nejlepší sny a přání svých roků a dnů. Pravěpodobně již využívají naplno i každé minuty a vteřiny a věnují se naplno
žití tak, jak by měl Moudrý Homo sapiens být na světě.
Po naší retardaci člověka vývojem a životem v socialismu snad jako komunismu, který jím nebyl a byl tvořen jen zkřivenými idejemi
a vnucenými myšlenkami vymytými mozky.
Tak jsme se narodili a tak jsme byli vychováváni, vyrůstali jsme a strach nás pronásledoval. Svět nedostupný pro čisté duše, přístupný jen pro křivé páteře s rudým spodním oděvem.
Přístupný jen pro chudé duchem ,vyznavače spotřebních hodnot a klamání okolí, všech i sama sebe. Nákaza, infiltrace nesmyslnými
idejemi, východními vzory, patologií Totality.
Přežili jsme a chceme žít jako sousedé, vidíme jim na stůl, sledujeme jejich rozvoj, myšlení, chování, cestování.
Pozorujeme život ve vyspělejších, nepoznamenaných zemích. Demokracie nám umožnila svobodně žít, potlačit chování z nakažené
doby. Zbavit se víry a učení nesmyslu, výmyslu a otroctví svobody ducha.
Z východu utíkají jiní za svobodou, volnějším ,bohatším životem. Vyděláme si penízky, snažíme se. Máme.
Nejsme už svázání, nejsme chudí, kromě hloupých, ti tak zůstanou všude. Postaráme se i ně i jiné menšiny. Je to těžké,
ale i slabí, nemocní, hloupí, neschopní...jsou lidé.
Dobře nám to zpívá Karel Kryl a dám sem ještě poslední fotografii co mám z té doby návratu domů. Pozdraví nás v titulku opět si proklikněte nadpis článku a také poslouchejte jak a o čem
zpívá
na videu.
To co jste vy, byli jsme i my...to co jsme my budete i vy .
Sláva, naše děti už žijí v Evropě a pohybují se v Euroatlantickém prostoru.
Sláva, boj vědců a lékařů proti nemocem člověka pokračuje úspěšně a rozvoj technických oborů jim pomáhá.
Kultura osobnosti a svoboda je podporována a hájena. Čtěte více zde, More...
To ať je naše největší předsevzetí: Co si myslíme, říkejme a co říkáme, to si mysleme. Nechtˇsouhlasí řeč se životem. Seneca (EP. 75, 4)
HAEC SIT PROPOSITI NOSTRI SUMMA: QUOD SENTIMUS, LOQUAMUR,
QUOD LOQUIMUR, SENTIAMUS; CONCORDET SERMO CUM VITA.
Článek vznikl a byl inspirován zpravodajskými výstupy Marie Woodhamsové ČRo1 Rakousko,Vídeň.
