 |
| Datové soustředění před restaurací |
je takzvaná ÚNKR. Úvodní nudná konverzační rutina. Nasazuje se v okamžiku návratu jednoho z partnerů ze světa, nebo z práce, a funguje následovně:
Dorazím z rachoty, radostně zahlaholím pozdrav, vrznu ženě tlamanec (letmý manželský polibek) a zdvořile se optám: "Jak ses měla, mamuš?" "Dobře," ona na to, "a ty?"¨"Fajn," odvětím a jdeme si každý po svém. Ona zaboří nos do Facebooku, já pysk do piva.
Největší průšvih vypukne, začne-li dotázaná osoba sáhodlouze vysvětlovat, jak celý den stál za starou belu. Protějšek je totiž ještě lehce duchem mimo, a tak neocení informaci, že pes zase netrefil toaletu a pochcal koberec. Nebo že tchýňa je od rána mrzutá a frflá jako politik v opozici. A podobně.
Stejně tak bych manželku otrávil, kdybych jí dopodrobna popisoval aktualizaci sousedova notebooku. Instalace Outlooku je poměrně jednoduchá záležitost, ale i tak je lepší práci svěřit profíkům. Což jsem v očích domorodců já. Trošku nezaslouženě možná, ale to už těžko změním.
Položím tedy laptop na stůl, zmáčknu startovací tlačítko a - bakelitový zmetek hned po skratu zdechne. Dobře. Připojím napájecí šňůru, usoudiv, že umřela baterie. Znovu chňápnu po čudlíku - a nic. Ticho. Žádná LEDka nezabliká, a mně se orosí čelo.
Načež přichází na řadu digitální vivisekce. Malým křížovým šroubovákem zbavím asi milion miniaturních šroubků pohodlného úložiště a zkoumám, kde může být zrada. Vyndám a zase zpátky zasunu, co vyndat a zasunout lze. Vrátit zpět šlo méně věcí, než jsem vykuchal, ale to je asi normální.
 |
| Museum a historie domácnosti |
Nic. Začínám podezírat výrobce, že přístroj je vybaven kurvítkem. Pokrčím rameny, vrátím šroubečky do tepla domova, a sděluji sousedovi, že notebook odešel do křemíkového nebe. Nebyl šťastný. Já také ne, protože soused je shodou okolností hostinským v místní hospodě. A kdo není zadobře s výčepním, často umírá žízní, že.
V zoufalství ještě volám kamarádovi, který provozuje počítačový servis. Jeho rady jsou jistě dobře míněné, ale ta, která zněla "vyměň základní desku" mi moc nepomohla. Znechucen pokládám telefon a dumám, co teď.
Pohled padl na prodlužovačku, vybavenou kromě několika zásuvek i ohyzdným červeným vypínačem. Zkusmo jsem na něj šlápnul, LEDky zablikaly - a můj život byl zachráněn! Instalace programu zabrala tři minuty a pár dalších zabralo odstranění asi stovky kousků všeliké virové havěti. Rutina.
Tohle vše jsem měl dnes na jazyku, když se mě žena v rámci ÚNKR zeptala, jak jsem se měl v práci. Řekl jsem jen: "Fajn" a šel si po svém.
Svěřil jsem se Facebooku. Manželka si celou story může přečíst, až bude mít chuť a náladu. Potom se mě zeptá: "Mildo, co je to vlastně ta základní deska?"
A máme celý večer o čem mluvit!
Plaváček
