Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př.n.l. fénické obchodní středisko. Fénický termín Allis Ubbo (čili „bezpečný přístav“) je ostatně jedním z možných výkladů původu názvu Lisabon. Řekům bylo osídlení známo pod jménem Olissipo, které bylo převzato lidovou latinou ve formě Olissipona.Za punských válek stálo Olissipo na straně Římanů a stalo se za odměnu součástí Římské říše s rozsáhlými privilejemi (pod názvem Felicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství na Pyrenejském poloostrově.
Ve 4. a 5. století n.l. trpělo vpády Alanů a Vandalů a následně bylo začleněno do vizigótské říše.
Někdy kolem roku 711 bylo město dobyto Maury (za nich se nazývalo al-ʾIšbūnah (arabsky الأشبونة), kteří je ovládali až do r. 1147, kdy je v rámci rekonkvisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský král Afonso. Hlavním městem Portugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později — v roce 1255.
1. listopadu 1755 zasáhlo město katastrofální zemětřesení, které spolu s následnými požáry a vlnou tsunami zničilo velkou část města. Zahynulo tehdy asi 60 000 až 100 000 obyvatel.
Středem Lisabonu je Baixa - Nízká čtvrť (Dolní čtvrť). Před 200 lety postihlo město Lisabon v ústí Teja obrovské zemětřesení. Starobylý střed Lisabonu se propadl a co nezaplavilo moře, zachvátil požár. Pombal dal znovu postavit Jeronýmův klášter, velkolepý památník portugalského umění z doby krále Emanuela, palácové náměstí s grandiózní branou města a řeky, položil základ moderního urbanistického řešení rozvoje Lisabonu a postavil nový střed - Baixu s honosnými obchodními domy a bankami v pravoúhle se protínajících ulicích. Stal se prvním ministrem země a jeho vláda přinesla lidu nejen práci a obživu, ale i reformy školství a zdravotnictví, spravedlivější zákony a zejména církevní reformu, která vykázala ze země jezuitský řád. Doba markýze de Pombal byla pro Portugalsko a především pro jeho hlavní město znovuvzkříšením staré slávy; alespoň na čas se prostým lidem lépe dařilo, celá země se úspěšně rozvíjela. To má někdejší venkovský šlechtic společné s dneškem, ten pohyb vpřed. Tentokrát jde ale o skutečnou revoluci, tvrdě vybojovanou a zaplacenou tisíci životy. Pombalova Baixa už není střediskem bankovních monopolů, ale majetkem státu, lidu nevládne osvícený ministr, ale lid si začíná vládnout sám. Je středem průmyslové, finanční a obchodní činnosti ve městě. Patří k pombalovskému Lisabonu.
Náměstí krále Petra IV., zvané též Rossio, existuje od 13. st.; jeho dnešní tvář je dílem Pombalovým. Uprostřed stojí socha Petra IV. z r. 1870 (jako Petr I. byl brazilským císařem). Národní divadlo Marie II. bylo po požáru v r. 1966 obnoveno. - Náměstí zvané Terasa paláce, též Obchodní náměstí, o rozměrech 192 x 177 m, je nejkrásnější v Lisabonu; bylo po zemětřesení v r. 1755 přebudováno. Severní triumfální oblouk byl dostavěn v 19. st.. Uprostřed je socha krále Josefa I., dílo Machada de Castro. - Náměstí Chiado, západně od Baixy, dalo jméno celé zóně kolem: ulice Garretova a Karmelská spojují náměstí Luize de Camőes s náměstím Rossio. Tam jsou soustředěny největší obchody, knihkupectví, cukrárny a kavárny.
Náměstí Restaurátorů (Praça dos Restauradores) vděčí za své jméno vzbouřencům, kteří r. 1640 obnovili portugalskou nezávislost na Španělsku; tuto událost připomíná obelisk. - Uprostřed náměstí markýze Pombala (10) stojí pomník tohoto významného státníka.
Třída Svobody, spojuje Pombalovo náměstí s náměstím Rossio, je dlouhá 1,5 km a široká 90 m, je nejimpozantnější tepnou města. Po obou stranách sídlí v budovách z konce 19. st. průmyslové, obchodní a letecké společnosti, jsou tu divadla, kina, hotely a restaurace. Třída ústí do rozsáhlého parku Eduarda VII., u Pombalova náměstí, z něhož se otevírá pohled na město. Dne 25. 8. 1988 postihl velký požár značnou část čtvrti (částečně též Horní čtvrti a Chiada). Vyhořely tradiční luxusní obchody, kavárny, restaurace, některá kina a divadla. Byly též poškozeny budovy na svazích pahorků Săo Francisco a Carmo.
