 |
| Srnec obecný |
Srnec je nejhojnější kopytník v České i Slovenské republice, původně lesní savec, který se ale přizpůsobil i k životu v zemědělské krajině. Od nížin po horské lesy, chybí jen ve vrcholových partiích nejvyšších českých hor (Krkonoše, Jeseníky).
Pro výskyt srnčí zvěře je ideální různorodost krajiny, zejména střídání zemědělské půdy a lesů, hojnost pásů křovina další rozptýlené zeleně. Rozsáhlé lány polních plodin se srnčí zvěři také zalíbily. Otevřený terén, kde lze případné nebezpečí spatřit již na dálku, obtížná prostupnost pro člověka, to vše způsobilo, že se vytvořil svérázný ekotyp polní srnčí zvěře, který můžeme běžně pozorovat z jedoucích vlaků a aut.
Srnec se ozývá hrubým bekavým hlasem, který trochu připomíná štěknutí většího psa, ale neopakuje se tak pravidelně jako štěkání. Stopy jsou z našich jelenovitých nejmenší, vepředu špičaté, hrázka (výstupek hlíny nebo sněhu mezi oběma kopýtky) je vysoká. Srnčí zvěř se může pást v kteroukoli srnčí dobu (i když hlavní aktivita připadá na ranní a večerní hodiny), proto je uvidíme nejčastěji ze všech velkých savců.
Přemnožení srnčí zvěře je velmi nežádoucí. Je příčinou poškození lesa vedoucího následně k ochuzení prostředí (trpí zejména mladé stromky). Kromě toho se v příliš husté srnčí populaci vyskytují váhově podprůměrní jedinci, často s nekvalitním parožím a méně plodní.
Doba lovu začíná l6.května pravidelně.
Z vyprávění -
Neprůstřelný srnec
Jak na lov s manželkou.
Nejlépe je jít na srnce s manželkou.
Jednou jsme se s manželkou domluvili, že půjdeme na srnce. Vlastně nějakého srnce obeznat. K lesu jsme přijeli autem. Manželka dalekohled, já taky a samozřejmě kulovnici.
Vstoupili jsme do lesa kousek od lokality Boří, kde byly dvě paseky. Začali jsme je postupně obeznávat. Během chvíle manželka obeznala na pasece čtyři kusy, z toho dva srnce. Jen jsem slyšel tiché "tam je jeden a tam druhý". Mě zaujal jeden, který byl výrazně krásně vybarvený sytě narezlou barvou a byl odstřelový. Byli od nás daleko a nebyla jistota dobré rány.
Za dva dny jsem se na něj šel podívat znovu. Vyšel, ale zradil mě ho jiný člen sdružení. Za další dva dny jsem šel opět. To už jsem věděl, na kterém místě vytahuje. Vycházel ze skupiny modřínů od mohylových hrobů. Celé toto místo bylo vidět z části přístupové cesty k pasece. Přiblížil jsem se tak, abych měl výhled na paseku. Srnec tam byl a klidně bral. Občas zvedl hlavu, ale bral klidně dál. Radil jsem se sám se sebou jak dál, jak na něj. Zjistil jsem vítr nasliněným prstem a rozhodl jsem se poodejít stranou proti větru a postoupit blíž, aby výstřel byl jistý. To se mě podařilo. Srnec stál klidně a pastvil. Přiložil jsem kulovnici do ramene a vystřelil. Mířil jsem na komoru, která byla skrytá v trávě, ale při razanci a dopadové váze koule Spriengfilda neměl být žádný problém zasažení srnce. Padla rána a ouvej srnec stojí. Dokonce ani neodskakuje a hledí na mě. Jako by říkal "co mě rušíš". Někdy se stává že po chybné ráně srnec neuskočí. Rychle jsem přebil a zopakoval výstřel do stejných míst jako při prvním výstřelu. Po druhém výstřelu srnec uskočil, přesadil paseku a zatáhl do křovin. Nevěřil jsem svým očím. Nejdříve jsem si myslel že je něco s puškou. Taky se to stává. Říkal jsem si, "Odběhl, neznačil, není poraněný. Alespoň něco". Mám ale ve zvyku po každé ráně, byť i chybné, podívat se na nástřel. Tak jsem vykročil k místu kde srnec při ráně stál. Jaké bylo moje překvapení. Na místě kde stál srnec, byl uřezaný strom a zbytek kmene zakrýval srnci místo na komoře. V té trávě nebyl vidět a tím mu zachránil život.
Nic takového jsem později už nezažil, ani jsem o něčem takovém neslyšel. Když jsem to vyprávěl kolegovi tak mě nevěřil. Vzal jsem ho do auta a jel ho na místo přesvědčit. Až když to viděl, tak uvěřil. Začal jsem mu říkat neprůstřelný srnec. Viděl jsem ho ten rok ještě vícekrát, ale již jsem na něj nevystřelil. Ulovil ho až napřesrok kamarád.
Nevěříte? Ale opravdu se takové příběhy dějí a není to myslivecká latina autora blogu...
Nezapomeňte si včas přezkoušet nastřelení kulovnice a vyvarovat se tak chybných výstřelů, jsou
mnohem častější než vyprávěný příběh.
Zdroj: zalesakhajovna.cz
