Proč se ženy svlékají Erotika Pro ty co používají rychlé synapse a pálí jim to

MUDr. František Koukolík, DrSc., (* 22. listopadu 1941) je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu.

Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, specializace patologická anatomie a neuropatologie. Zaměřil se na neurodegenerativní choroby mozku.
Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze, dále je vedoucí Národní referenční labora

Nelly Furtado

toře pro Creuzfeldt-Jakobovu nemoc, České lékařské akademie. V současnosti přednáší na 3. lékařské fakultě UK v Praze, kde je zároveň členem vědecké rady.

Věnuje se vědecké esejistice. Vydal okolo padesáti časopiseckých vědeckých publikací a řadu monografií o vztahu poškození mozku a duševních funkcí. Kromě přednášek přispívá do vysílání v rozhlase (Meteor, Leonardo) a do televize (např. seriál Mozek a jeho duše, Vysílá Britanica, Hádala se duše s tělem, „Jádro“), i do časopisů či novin.

Zpopularizoval v ČR pojmy: deprivant, mem aj.
My lidé jsme hrdí na ledacos - na svou kulturu, technologie, životní styl, hrubý domácí produkt... Ale především jsme hrdí sami na sebe. Poznej sám sebe, říká okřídlená délfská poučka. Ale známe se tak dobře, jak bychom dnes mohli a měli? Skoro každý na požádání správně zodpoví, že nejsložitější věc ve vesmíru je lidský mozek, někteří k tomu samozřejmě opatrně dodají, že hned po svém stvořiteli. Snad jen pár takových, co si právě koupili nejnovější auto, nebo počítač a ještě jej nestačili zapnout, se do odpovědi trochu zamotá. Ale díky usilovné píli lékařské vědy již nemusíme s otevřenou pusou stát před tím, co nám tu pusu otvírá a zase ji zavře, jakmile si uvědomí, že nás někdo zvídavě pozoruje a nám to není příjemné.

Poznání lidského mozku je nejvyšším společným jmenovatelem na cestě ke sjednocení člověka všech kultur pod jednou střechou poznání sebe sama, protože kultura v poslední instanci stojí právě na tom, co dělá z živočicha člověka - rozumu. Jenže rozum je jen jeden projev mnohem komplexnější činnosti mozku a bez znalosti mozkových funkcí to pro nás bude stále jen jev chaotický. Naše myšlení není projevem transcendentality jakéhokoliv druhu, náš rozum je projevem více či méně dokonalé činnosti jednoho tělesného orgánu, který evoluce "vyprojektovala" k úplně jinému použití, než k čemu všemu slouží dnes. Kdyby se příroda mohla divit, divila by se a kdyby mohla litovat, litovala by, že byla tak slepá a otevřela nevědomky pandořinu skříňku.

Zdroj: cs.wikipedia.org
Literatura vyššího stupně: František Koukolík: Vzpoura deprivantů
František Koukolík: Vybrané přednášky o vztahu mozku a chování