 |
| Láska s harmonikou |
fyzická sympatie, mají stejný pohled na dění okolo sebe. Otázkou zůstává, jak dlouho jim toto vydrží. Pokud je vše založeno jen na sexu, vzhledu, pobavení a společenském životě, asi to dlouho nevydrží. Vztah dvou lidí je trvalý tehdy, když chtějí dávat a nečekají, že to dostanou zpět. Samozřejmě, vždy riskují, že jim to partner nevrátí. Ale on nemá tu povinnost. Stejně jako ji nemáte vy. Vztah dvou lidí začíná vždy stejně, ale málokdo si uvědomuje, že za krátkou chvíli (relativně k životu) se musí pěstovat, vážit si ho. Vědět, že každý máme své chyby a tolerovat se.
Láska není koukat se zamilovaně na sebe, ale dívat se společně stejným směrem.
Do každého vztahu jsem šla naplno i když vím, že to může na konci bolet. Ale pokud to neudělám, nebudu nikdy vědět, že ten vedle mě je ten pravý. Nechci partnera vlastnit, přeju si, aby se mnou byl dobrovolně, uvědoměle a rád. Mám ráda co dělá on, i když tomu nerozumím , zajímám se o to, co dělá partner a čemu já nerozumím, zkusím se nechat vést jeho cestou a rozhodnu se, zda mi to vyhovuje a totéž můžu předpokládat od partnera, ale nevyžaduji to. A vůbec to neznamená, že musí být den co den vedle mě.
Láska nemá hranice a mít někoho v srdci mě obohacuje stejně když jsme spolu, jako když je měsíc na druhém konci světa. Těžko se o tom dá mluvit, těžko se dá bolavému srdíčku, které se cítí zrazeno vysvětlit, že je to vlastně dobře... Je třeba pochopit, proč žijeme svůj život, je třeba zůstat sví, a kde je psáno, že když teď jsem na pokraji chuti žít, mě zítra nečeká ten pravý pohodový život, kde teprve poznám, že láska je skromná, obyčejná, nenáročná, kdy mi stačí dotek ruky, myšlenka že někde je člověk, který mě má rád a i když si v něčem neporozumíme, vždy se na něj mohu spolehnout.
Do lásky nepatří hádky, vnitřní zlost až nenávist, zákazy, příkazy, právo na něco - milujte své protějšky bezpodmínečně a dejte jim volnost v jejich životech. Pokud k sobě opravdu patříte, nikdo toho, ani jeden z Vás nezneužije. Vím, o čem mluvím, ale než jsem pochopila život, taky mě to bolelo. Mým životním krédem je láska, věrnost, udělat druhému příjemně, stálý úsměv, pohlazení. Zkuste to, a když po půl roce budete mít pocit, že to děláte jen vy, nevyčítejte, nečilte se, s pohlazením a poděkováním svůj vztah ukončete. Předpokládám, že to co jste svému miláčkovi dali, pro něj udělali atd. jste udělali z lásky, dobrovolně, pro jeho radost a nenastavíte dlaň, aby vám to vrátil. Buďte nějaký čas sami, aby jste vedle sebe neměli "jen převozníka" - přátel máte přece dost a dost, práce a koníčků - to co vás uspokojuje a dává smysl vašemu životu - doufám, že to jediné není váš miláček, který na vás momentálně mává a mizí rychlíkem.
Celoživotní láska není samozřejmostí, naplněný život je v rukou nás všech a o tom partner nerozhoduje. Buďte sami sebou. Nečekám, že to většina pochopí, je to Vaše věc. Posílám vám všem, kteří se cítí zranění , úsměv, víru, a oči dokořán /ne na dalšího parnera, ale pro život jako takový.
Život je dar, tak ho nezahazujte s jedním člověkem, který vás neumí ocenit. Važte si sami sebe.
Cituji z debaty o lásce mantra
Jsem tvor, co má rád vše co je spojené s životem ve všech jeho variacích: duchovních, přírodních, technických.. nic neodsuzuji a nepřeji si být nikým souzena. Život ve dvou je pro mne obrazem volnosti,tolerance,zájmem o zájmy druhého. Láska není ani mít ani chtít.Většina lidiček si bohužel ale zaměňuje lásku se zamilovaností...
Zamilovaní jsou v zajetí svých hormonů lásky a jejich jednání řídí většinou jen strach, což je přesný opak lásky... strach, že mi partner odejde s jinou, jiným...
kolik nešťastných zamilovaných jsem už viděl... vím, jak to bolí, sám jsem to také v minulosti zažíval... víte, ve chvíli, kdy přestaneme lásku "vyžadovat" , bát se , že jí ztratíme, ji prostě od sebe odháníme, udusíme její touhu po svobodě a radosti...
milovat bezpodmínečně, znamená milovat doopravdy a klidně napořád a je jedno, jak to celé dopadne... nikdo přece nikomu nepatříme ani nikdy patřit nemůžeme... manželský slib je tedy pouhou konstrukcí naší mysli, která ani netuší, co bude zítra... proto jsou rozchody většinou tak bolestné... očekávání byla nenaplněna...
Poskytněme lásce prostor a podmínky k rozvoji a ponechme ji svobodu k dýchání... a ona "paradoxně" poroste...
Zamilovat se je krásná věc, moc příjemná... nezapomeňme však, že nám žádné záruky trvalého vztahu dát nikdy nemůže... harmonický partnerský vztah je proces, ne tedy něco, co lze jednou pro vždy získat...
A až vás to příště zase zabolí... řekněte si, ještě to nebyla z mé strany ta opravdová láska, ale jen pouhá závislost na někom jiném... a závislostí je lepší se opravdu zbavovat, brání nám totiž v růstu.
* Jenom když obětujeme hlavu, dobudeme srdce. (Turecké přísloví)
- Tomu, kdo mnoho žádá, mnoho schází. (Horatius)
- Toho, kdo má štěstí, můžete třeba hodit do vody- a vyplave s rybou v zubech. (Tuwim)
- Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžko. (Shakespeare)
- Osud je zbabělý pes, lekne se, když dupneš. (Petöfi)
Kdo váhá, hledá důvody, proč nesmí. (Lessing)
- Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla. (Goethe)
- Mládí žije z nadějí, stáří ze vzpomínek. (Francouzské přísloví)
- Kde se mnoho pije, žere, tam otvára nemoc dvere. (Slovenské přísloví)
- Mládí není období života, ale duševní stav. (Goethe)
- Ženy musí být milovány, mají-li zůstat krásné. (Bauer)
Ženy vzbuzují v mužích touhu vytvořit veledíla a překáží jim v jejich realizaci. (O. Wilde)
- Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy. (Rousseau)
- Ve svých dětem žijeme dál. (Euripides)
Pohledem lze všechno říci, a přece lze každý pohled zapřít, neboť jeho obsah nelze významově opakovat. (Stendhal)
- Každá žena pokládá své jméno, vyslovíš-li je ohnivě, za nejkrásnější, nejduchaplnější proslov. (Nestroy)
