NINIVESKAL

SRNEC OBECNÝ. Vyprávění o prvním srnci, pasování, troubení, schůzi a zvěřinovém guláši pro všechny. Šest ran na jednoho srnce!

Srnec obecný   Capreolus Capreolus

Libor se připravoval na výroční schůzi jejich mysliveckého sdružení. Měla to být jeho první výroční. Byl trochu nervózní a všecek nedočkavý, jak bude slavnostní schůze probíhat. Slíbil, že k občerstvení uvaří pro všechny guláš


Jako hostinskému mu vaření nedělalo žádné problémy. Manželka ho brzo po obědě odvezla i s gulášem do nedaleké vesničky. Na okraji byl samostatný obecní domek, jehož část sloužila k uskladnění požární techniky a na druhém konci si myslivci opravili a vyzdobili jednu místnost a malou kuchyňku. Jeli raději o hodinu dříve. Cestou se kochal zasněženou krajinou. Byla druhá půlka února, takže mrazivé počasí k tomuto období patřilo. V místnosti ho přivítali slavnostně oblečeni dva myslivci. Mireček a pan Josef, jejichž úkolem bylo včas rozdělat v kamnech a topit, aby v místnosti bylo dostatečně teplo. Několik prázdných lahví od piva a načatá láhev rumu byly svědkem toho, že začali topit včas a přikládání dřevěných špalků do praskajícího ohně se věnovali opravdu poctivě.

Vlastní schůze trvala něco přes hodinu. Každý z odpovědných členů výboru a předseda dozorčí komise přednesli svou zprávu. Zhodnotili uplynulý rok. Myslivecký hospodář navrhl řadu opatření ke zlepšení chovu zvěře. Myslivecká kasa byla naplněná, protože v závěru loňského roku se podařilo ulovit za poplatek se zahraničním hostem dvěstěbodového muflona. Skončila diskuse, odhlasovalo se závěrečné usnesení. Libor si myslel, že už je konec a půjde ohřát guláš, když najednou předseda hlasitě promluvil: "Tím jsme vyčerpali oficiální část dnešní schůze a máme tu ještě jednu slavnostní záležitost.

Je mezi námi myslivec, který v loňském roce ulovil svého prvního srnce. Všichni mu srdečně gratulujeme a já ho žádám, aby před nás předstoupil k pasování na lovce srnčí zvěře". S Liborem to trhlo. Na takovouhle věc nebyl připraven. Trochu roztřesen předstoupil před předsednický stůl.

Musel pokleknout na pravé koleno a myslivecký hospodář provedl tesákem pasování. Předseda sdružení mu pak předal pamětní pasovací list. Byl dojat, a protože on jediný ve sdružení troubil, vzal lesnici a zatroubil myslivecké halali. Když usedli za stoly, opět promluvil předseda: "Nu, a než se ohřeje guláš, vyprávěj nám Libore jak jsi střelil svého prvního srnce v životě. Ale podle pravdy, ne aby sis vymýšlel!" Libor se zarděl, vždyť to stejně již všichni vědí jak se vyznamenal, tak proč ho trápí?

Po chvilce přemýšlení začal: Víte o tom, že jsem měl povolenku lovit srnce první věkové třídy. Věnoval jsem hodně času, než jsem odstřelového srnce obeznal. Byl to špičák, jeden parůžek dlouhý asi tři a druhý pět centimetrů. Několikrát jsem ho viděl v jeteli, jak je posed na ořechu. Vždycky byl ale hodně daleko, nebo mne navětřil a utekl, než jsem stačil vystřelit. Jednou, bylo to začátkem června, pozdě odpoledne a těsně po silné bouřce, mi volá náš myslivecký hospodář: "Libore, skoč do auta a rychle sem přijeď. Jsem na ořechu. Jak přestala bouřka, pase se v jeteli na dostřel". Rychle jsem se převlékl, popadl dalekohled, kulovnici, pět patron a již jsem uháněl autem k zmíněnému posedu na ořechu. Těsně před odbočkou na louku jsem potkal Zdeňka, který mě chtěl zastavit, abych k ořechu nejezdil, protože tam sedí hospodář. Odbyl jsem ho jen mávnutím rukou a popojel ještě sto metrů, až k autu mysliveckého hospodáře. Vyskočil jsem, opatrně přivřel dveře a maximálně rychle, ale také tiše, jsem stoupal ke hřebenu kopce, kde stál starý ořech. 

Pole s jetelem bylo na samém vrcholu a ze země bylo vidět jen kousek před sebe. Konečně jsem nahoře. "Vydejchej se, klid. Pase se v klidu," uklidňoval mě myslivecký hospodář. A opravdu, srnec okusoval mladé jetelové hlavičky a vybíral si ty nejchutnější trávy. Po bouřce a silném dešti chytal teplé paprsky zapadajícího slunce. Uklidnit se. Ono se to řekne. Jak má být člověk klidný, když je to první srnec.

Libor po chvilce čekání, až bude srnec pěkně na široko, uchopil svoji novou kulovnici a namířil. Na svoji zbraň byl pyšný. Byla nová, s novým puškohledem, speciálně upravená pro leváka. 

Vzdálenost byla asi osmdesát metrů, slunce ještě svítilo, takže cíl viděl jasně v zorném poli. Hrot záměrného kříže se jen těžko dařilo udržet na komoře. "Bác!" Okolní svahy několikrát opakovaly ozvěnu výstřelu.
  "Člověče - ani se nehnul. Střílej!" šeptal kolega. Druhý výstřel zazněl nad údolím. "Padnul - vlastně nepadnul. Pase se klidně dál. Dělej, střílej!". Začaly pracovat nervy. Poměrně hlasitě přebil a následoval třetí výstřel. Po něm čtvrtý a nakonec pátý. 

Hospodář sledoval bedlivě srnce dalekohledem, aby zaregistroval byť sebemenší značení po výstřelu, ale pořád nic. Tolik chtěl, aby Libor svého prvního srnce ulovil za jeho doprovodu. Záleželo mu na něm. Chtěl by z něho vychovat dobrého myslivce.
Nespouštějíc dalekohled od očí, dále Libora povzbuzoval: "Dělej, střílej, teď je dobře natočený." Libor ale bezradně koukal na srnce. "Víte, už mi došly patrony. Já jsem jich vzal jenom pět." Po chvilce překvapení bylo rozhodnuto. "Vezmi si moji kulovnici. Zkus to ještě. Takhle ti hned tak stát nebude." Libor uchopil sousedovu kulovnici, pevně ji stiskl a hrot kříže ustálil na chvilku přesně na komoře.
Třeskl šestý výstřel a srnec se, jako podťatý, skácel do jetele. "Leží!" vítězoslavně hlásil myslivecký hospodář. "Ten si ustlal," zaznělo jeho oblíbené rčení po dobrém zásahu. Zmatený lovec nemohl uvěřit, že se opravdu konečně trefil. 

Cigareta mu vypadla z třesoucích se prstů. Po chvilce napjatého čekání slezli oba muži z vysokého posedu a s připravenou zbraní pomalu postupovali jetelem k místu, kde ležel srnec. Byl zhaslý. Libor pečlivě prohlížel tělo ulovené zvěře, žádnou stopu po střele však nemohl najít. "On snad zhasl od leknutí," divil se.
Hospodář znalecky pohlédl na srnce a již ukazoval překvapenému lovci vstřel i výstřel. Zasáhl první krční obratel - atlas - a moc nechybělo a o parůžky mohl přijít. "Dobrá rána," uznale pokyvoval myslivecký hospodář. Libor se trochu zmateně a koktavě přiznal: "Víte, já jsem mířil na komoru." To už kolega sháněl větévky na poslední hryz a úlomek úspěšnému lovci. Gratulaci a první minuty nad uloveným srncem vnímal Libor celým srdcem i duší. Slzy měl na krajíčku. Byl neskonale rád, že není v těchto chvílích sám. Než stačili srnce vyvrhnout, přispěchal k nim další myslivec z jejich sdružení, Zdeněk. Nebyl sám. Před ním běžela na vodítku Aida, mladá fenka bavorského barváře. Měla za sebou již několik úspěšných dohledávek. Zdeněk, když slyšel kanonádu, byl přesvědčen, že je srnec postřelen a bude potřeba pes na dohledání, proto již dlouhou dobu hlídkoval poblíž aut a čekal až uvidí lovce.

Radost byla ve tvářích všech přítomných. Za hlasitého hovoru donesli srnce k autům a odjeli k Liborovi do hospůdky oslavit jejich úspěšný lov. 

Ještě dlouho do noci se z mysliveckého salonku ozývalo troubení halali a myslivecký popěvek: "Lovu zdar, lesu zdar, lovu lesu lovu zdar..." Mladý myslivec dovyprávěl svůj příběh. Tázavě se podíval na Mirečka: "Míchal jsi s gulášem? Úplně jsem na něj zapomněl!" "Neboj, bude za chvilku, já ho hlídám!" usmíval se Mirek. Uvolněnou atmosféru hlasitě přehlušil Josef. Patřil mezi ty, co již něco pamatují, a proto všichni zmlkli a čekali, co z pana Josefa vyleze. "Šest ran na jednoho srnce je dost, ale nebožtíkovi Toníkovi se stal příběh, že jich jeho host potřeboval sedm," naladil Josef přítomné k historce, na kterou si při Liborově vyprávění vzpomněl.

Příběh se udál asi před třiceti lety. Antonín byl předsedou sousedního mysliveckého sdružení. Les navštěvoval každý den. Znal spády zvěře, nory, kde hnízdí jestřábi nebo straky. Jednou doprovázel na srnce nového fořta, který nastoupil na polesí. Byl, jak se říká, žhavý na ránu, a vždy se on, profesionální lesák, nadřazoval nad myslivce civilisty. Pozvání na lov srnce ale rád přijal. 

Byl začátek června, když ve smluvený den uháněl na motorce k Antonínovi. Nemuseli chvátat, měl obeznaného srnce kousek za vsí. Vypili šálek kávy a pomalu kráčeli návsí směrem do polí. Ušli v tichosti asi sto kroků úvozovou cestou. Toník gestikulací znázorňuje hostovi, že teď vylezou na mez ke staré švestce. Tam se uvelebili v trávě a pozorovali lán obilí před sebou. Neseděli ještě hodinku, když Toník zaregistroval kus srnčího asi sto metrů od jejich stanoviště.

Po chvilce pozorování dalekohledem šeptal: "Je to on. Nepravidelný šesterák. Už jde zpátky." 
Host poklekl na levé koleno, opřel se o švestku a dlouze mířil. Toníkovi v ten moment prolétlo hlavou - když se hodně dlouho míří, tak to vždycky špatně skončí - a tím jako by nadcházející události zakřikl. Srnec měl zrovna sehnutou hlavu v pšenici, když třeskl výstřel. Nejenže se ani nepohnul, ale dokonce nezvedl ani hlavu. S odstupem několika vteřin se ozval druhý výstřel. Po něm třetí. Střelec vztekle přebíjel. Srnec, jako by se nic nedělo, popošel několik kroků a bral dále paši. Rozčilený host se postavil za kmen, založil kulovnici k líci a "bác". Zas nic. Když vsouval do nábojové komory pátou patronu tlumeně klel.

Ani pátý výstřel nezpůsobil, aby srnec alespoň uprchl do lesa. "Tak, a nemám patrony!" bědoval fořt a sedl si vedle svého průvodce. Ten se uculoval: "Nic se neděje, ještě je dost času, skočte na motorku, dojeďte si pro patrony a já tady srnce zatím pohlídám." Zmatený host se na něj překvapeně podíval, nicméně sklouzl z meze a mazal pro motorku. Za chvilku ho smějící se Toník slyšel, jak ujíždí na polesí pro munici. Než se vrátil, srnec se přemístil o dvacet metrů blíže. 

Po šestém výstřelu šesterák neočekávaně zvedl hlavu a hleděl upřeně do míst, odkud se již delší dobu ozývalo hromobití. "Rychle, jinak odskočí," sykl na hosta Toník. Ten krátce zamířil a rychle vystřelil. Srnec vyrazil tryskem směrem k mezi. Těsně před ní však zmizel v obilí. "Konečně," povzdechl si doprovod. Mladého fořta přepadla najednou taková třesavka, že nemohl udržet kulovnici v rukou. Sedl si na mez a zrychleně dýchal.
Trošku se štípavým humorem promluvil Toník nahlas: "Ještě, že jste ho střelil. Ten srnec musel být hluchý. Ten by stejně dlouho nevydržel." Teprve teď si host uvědomil, že tahle historka bude určitě dlouho kolovat mezi mysliveckou veřejností v širokém okolí. Přijal blahopřání a úlomek, ale zbytek dne byl zaražený, nechtělo se mu mluvit a neočekávaně spěchal domů.
Poděkoval, i štamprličku na úspěšný lov odmítl, zabalil do ruksáčku trofej a rozloučil se. Když nasedal na motorku, vypadla mu z kapsy kalhot krabička. Toník ji zvedl. Než mu ji podal, tak si ji prohlédl. Měla označení blanických strojíren a bylo v ní ještě 18 nábojů. Toník se neudržel a uštěpačně prohodil: "Vidíte, ani jich tolik nebylo potřeba, ještě Vám jich hodně zbylo!"

 "Pánové, podává se guláš!" přerušil veselý smích Mireček. Najednou všichni ztichli, protože i myslivec má rád dobré živobytí. Letošní guláš se Liborovi mimořádně povedl. Schůze skončila. Domů se nikomu nechtělo, a tak jak to bývá, když se sejdou přátelé zeleného cechu, hovořilo se a slavilo se do pozdních nočních hodin.

#Srnec, Příběhy, Napište svůj příběh, Kulovnice, Metelescu blescu, Myslivecké pověsti, fotografie, Humor a vtipy, Příroda a myslivost

Hledáte ten svůj příběh? Je možná tady!

#O dobrodiních 14.listopadu 2015 ABBA Roxette Karel Kryl Marie Rottrová Altcatraz AMERIKA Amerika objevena skrz Google Analýza Anglie Anna Kurnikova Anna Netrebko Antonín Dvořák Aquaba Architektura Auto Autobusy BabyBox Bedřich Smetana Bez domova Blogger.com Bloggeři Bolest Bonnie Tyler Borůvky Bow Hunting Bradley Breakfast Bubáci Budějovická Bulvární manipulace Cambridge Céline Dion Celtic Woman Centrum Cestování Cestovní rady Cestovníci Cipolla CIVILIZACE Click-bait Coca cola Coffee Corse (Korsika) Cyklistika Cyril a Metoděj Čaj Čáp bílý Čáp přináší štěstí Černá zvěř Černá zvěřina na česneku Čert a myslivec Čerti Česká písnička Česká spořitelna Český prezident česneková pomazánka s vejcem Čeští skladatelé hudby Čičmundové Čokoláda Davové emoce a skupinová hloupost Dejvice demokracie Deprivace Děti Dětská moudrost Dneska by to šlo Dobytčí trh Domácí chléb Doprava Dovolená Děti Fotoaparát Dragoon Ride Dům Dýmka Editace a styl psaní EMO Enrique Iglesias Eric Clapton Exekutor v Česku Facebook Fantasie Farmářské trhy filosofie Forum 2000 fotografie Fotografie jsou velmi kvalitní Francie František Koukolík Freedom Fysikální a sociální teplo Google Google +1 Google+ Historie Historie ostrova Korsika Hoax Holubi Homeless Houby Hradčany Hudba z radosti Hudba-videa Humor Humor a vtipy Chalupa Chile Patagonie Chrámy Christina Aguilera Internet Investiční mince IRAN Írán ITALIE fotopříběh Jak mají vypadat správní čerti Jak ochránit děti od cestovního průjmu Jak šetřit zrak Jan Werich Jaro Jeleni Ježíš Kristus Jídlo a zdraví Jižní Amerika Jižní Čechy Kančí maso Kapitální daněk Karel Hašler Karel Kryl Karel Schwarzenberg Kariera Karlovo náměstí Karlův most Káva coffee Kde to je? Kemel KFC Klik na obrázek a je to pohádkový kocour Kniha Kocouří siesta Kočky Sobě Komentáře Kominíci Komunita korupce Kostely Koukolík Koupelny Krajina Král komiků Královské město Krásné ženy se svlékají Erotika pro rychlé synapse Krby Krevní tlak Kritické myšlení Krmeliště pro zvěř online Krmítko Kuchyně Kulovnice Lama Lavičky Legendy Les Lidé Lidový folklor Linux Lisabon Londýn Lovecké zbraně Lucky deer Ludvík Hess Ludwig Van Beethoven Lyžařská Škola :: Blogger se učí stát na lyžích Máj Marcus Tullius Cicero Mariah Carey Martina Karel Kryl Masaryk Medicina Mensa Metelescu blescu Metro Mexiko mezinárodní folklorní festival Migrace Milujme svobodu a ztracená duše národa Mládí hledá smysl života Mobilní internet Modrá planeta Země Momentky Morning Cofee Moře Moře :: Chorvatsko :: Krajina Motivace Motúčko Mozek a jeho duše Muškáty Muzikanti Muži My Story Myslivecké menu Myslivecké pověsti Myšlenka a moudro pro tento den Na horách je dobře Na kulaťáku Na téma tchýně Nebezpečné problémy rodiny Náhlá smrt Napište svůj příběh Násilí Negativní poradna Neklamná znamení Nemocnice Netiquette Noční toulky Novinový stánek O nejvyšším dobru a zlu O přátelství O žízni Obrázkové příběhy Obrázky a domov Occamova břitva Odposlechnuto Oheň Opera Opičky Osvětlení Ovoce Panorama Perská kočka Pes přítel domova Pět zásad socialismu Petra Petula Clark Picassa Písek Pivo Plaváček Plymutky Podzim Pohádka Poliklinika Pomazánka Pomlázka Poruchy osobnosti Potraviny Práce na počítači Praha Praha - Kampa Pranostika Pražské Jaro Pražské perličky President Obama Prezident Prohlížeč Opera a Geek Procházky Projev prezidenta k 28. říjnu Provence Přátelství Před koncem vrby Příběhy Přílet do Vancouveru Příroda Příroda a jaro Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přivítání : průvodce blogem Niniveskal Ptáci Půst Radost Rady a tipy Rande Reálný svět bytí Rekuperace Renata Restaurace Rihanna Risus sardonicus Robbie Williams Rozchod s partnerem Rusalka ŘECKO Řeka Sama doma San Francisko Sandra Cretu Selský rozum a kritické myšlení Seneca Sinéad O'Connor Single Singles samotáři Skořice Skvělý domov Sladkosti Slepičky Slovinsko hory moře pláže a slunce Slunce Slunce zapadá u křížku Smíchov Smysl života - Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Smysl života - Její úsměv a šťastné oči Snídaně Sociální sítě Software upgrade chybová hlášení Socha svobody Sochy South America Sprchování Srdce a kříž Srnec Staroměstské náměstí Stáří Stáří a domov State of New York Stavební akrobacie Stoicismus Stres Střecha isolace Student Agency Svátky Svátky jara Svět vítá nový den Syrie a Jordánsko Šťastný jelen Štěstí Šumava a okolí Švédsko Telefon Tenkrát na západě The End Of The World Tipy a návody Traktát Tramvaj Trpajzlíci Tučňák U Anděla Uličky pražské Umělci Umění lékaře Únavový syndrom United Kingdom USA Úvaha neurochirurga V tramvaji Václavské náměstí Válka Vánoce Vánoce a svět Vánoce u seníku Vánoční hvězda večer Večerní Praha Velikonoce Velký salašnický PES a život je taky PES Velký švýcarský salašnický pes VENEZUELA Venkov Vepřové Verše Veteran Videa z domova Vivaldi Vlak Vláknina Vlasta Burian Vlk Vltava Volba českého presidenta 2008 Vše o souhvězdí plejád a mytologie Jízdní řády Vesmíru Vtip tvrdý jako kámen Vysoká Vyšehrad Vytápění Vzhůru ke koním Vzpoura deprivantů Waldemar Matuška WC We Are the World Youtuberka Zahrady Základy stupidologie Zásady Zateplení domova Zážitek Zdraví Země česká Zima Zlato Zlo ZOO Zpěváci Hity Videa ZPRAVODAJSTVÍ Google News Zrcadla Zvěř Zvěřinová kuchařka Zvyky Ženy Židovský Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství

CO SE TADY NEJVÍC ČTE

Vybraný příspěvek

Hubert a Diana patroni myslivosti. Vyšel nádherný lopatáč a hajný nepatrně kývnul hlavou, abych vystřelil. Měl jsem již daňkovu komoru v kříži a tak jsem stiskl kohoutek. Selhač.

Daňci ve vysoké trávě u lesa Být myslivcem znamená všímat si dění v přírodě Lov zvěře je proto proces celé řady faktorů, které spadají...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...