NINIVESKAL

Začneme a nebudeme čekat, až začne někdo druhý To bychom se nedočkali nikdy

Václav Klaus - president ČR
Vážení vysocí ústavní činitelé, vážení hosté, dámy a pánové,

jsem rád, že se i letos scházíme v prostorách historického Vladislavského sálu Pražského hradu v takto reprezentativní sestavě, abychom připomněli a společně oslavili náš největší svátek, kterým 28. říjen – den vzniku našeho novodobého státu – nesporně je.

Jsem rád, že s námi v tento večer prostřednictvím televizní a rozhlasové techniky může být i naše veřejnost, kterou chci co nejsrdečněji pozdravit. Je dobře, že je u nás stále ještě mnoho lidí, pro které je dvacátý osmý říjen dnem svátečním.

Témat, o nichž by v tento večer – v takto širokém posluchačském a diváckém společenství – bylo vhodné a aktuální mluvit, je více než dost. Mohu se dotknout jen několika z nich, těch, která považuji za nejnaléhavější.

Nebudu se – pro někoho možná překvapivě – zabývat dnešní evropskou krizí, i když mimořádně důležitá je a i když náš domácí vývoj a dlouhodobou prosperitu naší země ovlivňuje a ohrožuje. O tom jsem v tento sváteční den mluvil už několikrát i v době, kdy si mnozí hloubku blížící se krize evropské měny a ekonomiky neuvědomovali nebo si ji nechtěli připustit.

Chci promluvit o širším pozadí těchto věcí, protože jedině tam vidím možnost řešení. Žijeme v poněkud zvláštní době. Žijeme v době oslavování a velebení globálna, v době zdůrazňování světa bez hranic, světa postnacionálního. Žijeme ve světě, který si namlouvá, že si se vším poradí, neboť na to má internet, Google a Wikipedii, umělou inteligenci, ale i politickou korektnost a technicky dokonalé, přímo orwellovsky vybavené tajné služby. Žijeme ve světě, který se nechává lákat ďábelským pokoušením Goethova Mefista k přijetí postoje, že minulost je bezvýznamná a jakoby ani nikdy nebyla, ve světě, který si myslí, že je v každé libovolné chvíli možné začínat znovu, který se tváří, jakoby nic než přítomnost a budoucnost nebylo.

To je velký omyl. I dnes je třeba se učit z historie, z tradic, ze zkušeností a z generacemi ověřených vzorců chování. I nyní, nebo spíše právě nyní, je třeba vědět, že pýcha našeho rozumu potřebuje vědomí jistého rámce, v němž se smíme pohybovat, a že vykročit mimo něj je riskantní a nebezpečné. Tato obecnější, zdánlivě málo praktická témata si ujasnit musíme, protože bez nich témata každodenní, dílčí, v lecčems banální, zdánlivě nedostatečně velká a heroická, úspěšně řešit nelze. Realita nás o tom přesvědčuje dnes a denně.

Generacím, které se narodily v letech osmdesátých a pozdějších, to, co vidí kolem sebe, snad připadá jako samozřejmost, ale samozřejmé to není. Je na nás starších, abychom v našich dětech a vnucích udržovali povědomí o tom, jak snadno lze svobodu a možnost smysluplného života ztratit a jak obtížně se jednou ztracená svoboda a demokratické uspořádání společnosti vrací zpět. Prožitek dlouhých desetiletí života v komunistickém typu nesvobody naši citlivost v těchto věcech posiluje a motivuje nás hledat systém, řád, obsah věcí, nejen jejich vyprázdněnou formu.

Za několik dní si připomeneme 22 let od pádu komunismu a od vstupu do éry svobody, která nám byla – jistě i naším vlastním přičiněním – na tak dlouhou dobu odepřena. Když to bylo pouhých 5 či 10 let, kladl jsem si otázku, zda je vhodné říci už nebo teprve. Odpovídal jsem si, že v něčem platí to první a v něčem to druhé. Teď nárok na tuto otázku nemáme, teď je to mimo veškerou pochybnost už 22 let. Delší období svobody, relativního klidu a nekatastrofického vývoje jsme v našich poměrně krátkých moderních dějinách ještě nikdy neměli.

Naše 1. republika, vzniklá před 93 lety, trvala jen dvě desetiletí, a to ještě byla narušena velkou hospodářskou krizí třicátých let, s jejíž hloubkou krizi ze závěru minulého desetiletí nelze srovnávat. Za dvacet let Masarykovy a Benešovy éry vzniklo mnoho pozitivního, na co jsme mohli navazovat, ale vše skončilo mnichovským diktátem, brzy na to obsazením zbytku naší okleštěné země hitlerovským Německem a nakonec 2. světovou válkou se všemi jejími hrůzami. Dnes nám hrozí nejrůznější nebezpečí, ale s největší pravděpodobností nikoli rozvrácení republiky takovým způsobem, jako tehdy.

Přesto pocit klidu, uspokojení, bezstarostnosti v současnosti neprožíváme. V osobních životech snad mnozí z nás ano, ale v prostoru veřejné sféry, politiky, médií tomu tak není, i když realita – jako obvykle – je lepší než její pokřivený mediální obraz.

Společenský neklid je nicméně zřetelný, soudržnost naší komunity má vážné a spíše narůstající trhliny, nedůvěra jedněch společenských skupin vůči druhým je poměrně vysoká. To se týká nejrůzněji vymezených většin a menšin vůči sobě navzájem, to se týká politických stran, politiků a občanů, cílených, koncentrovaných zájmových skupin vůči většinové, neorganizované společnosti, Romů a ne-Romů, bohatších a chudších, resp. bohatších a těch, kteří se za mluvčí těch chudších hlasitě prohlašují. Navrhovači různých snadných řešení nacházejí svá neméně snadná publika. Všechno je dovoleno, slova, která veřejně zaznívají, by byla ještě nedávno nepředstavitelná. Čím silnější výrok a nemilosrdnější odsudek, tím větší má naději na mediální ohlas.

Vůbec nehoruji proti legitimním politickým střetům, které jsou tu proto, aby byly vyjadřovány reálně existující rozdílné názory a zájmy. Co chybí, je schopnost vzájemně naslouchat racionálním argumentům druhé strany. Připustit například, že ne na všechno v současné ekonomické situaci máme, že ne všechno je nutné dělat hned a že naopak některé kroky nezbytné jsou a udělat se musí – bez ohledu na to, kdo momentálně sedí v opozičních lavicích. Kvůli našim sporům, kvůli našemu váhání a nerozhodnosti, kvůli krátkozrakosti našeho uvažování nám často schází schopnost věci účinně a pragmaticky řešit. Každý nápad a návrh je okamžitě znevážen, což mnohým bere chuť a elán. Krajně nešťastné a mimořádně riskantní je umělé stupňování sociálního napětí jako prostředku politického boje. I kdyby to snad někomu mohlo přinést krátkodobé politické zisky, nakonec se to obrátí nejen proti němu, ale proti nám všem.

Dnešní neklid není odrazem naší materiální chudoby. Naše společnost jako celek (či průměr) chudá není a okrajové, sociálně slabé skupiny našich spoluobčanů – při značně homogenizované české společnosti – naštěstí nejsou příliš velké, i když jejich problémy nepodceňuji. Měli bychom si umět přiznat, že v základních parametrech žijeme v nejblahobytnější etapě našich dějin. Pokud nás některé věci – a to jistě oprávněně – trápí, měli bychom si vždy uvědomovat relativitu naší nespokojenosti.

Dnešní stav neklidu a nespokojenosti je spíše odrazem ideového chaosu, ztráty tradičních hodnot, rychlého vpádu nových vzorců chování a v neposlední řadě chápání svobody jako nezodpovědné libovůle. Vede k němu i popírání jakékoli autority, vede k němu nerespektování znalostí, zkušeností a lidské zralosti. Vede k němu nedomyšlené fandění frackovitosti a nevázanosti. Vede k němu i popírání a zesměšňování tradičního a tradicemi ověřeného společenského chování. Jsem přesvědčen, že právě zde to všechno začíná.

Již několikrát jsem hovořil o zhrubnutí politiky a politiků. Nemyslím tím jen veřejné, jakoby autentické a upřímně myšlené používání výrazů, které ještě nedávno patřily do restaurací nižších kategorií. Více mne trápí skandalizování politických odpůrců prostřednictvím mediálních denunciací. Svobodná a nezávislá média mají kontrolou politiky a politiků pro zdraví demokratické společnosti nezastupitelnou roli, ale některé u nás používané metody jsou spíše příznakem nemoci našich médií, než projevem jejich tolik potřebného racionálního fungování.

Divíme se, že se nemůžeme shodnout na výši daní, na typu penzijního systému, na přínosnosti stravenek, na typu maturit, na platech státních úředníků, na způsobech výběru vítězů veřejných zakázek a na tisíci dalších věcech, ale ono to jinak asi být nemůže. Shodu v dnešní složité situaci proto musíme začít hledat na nejvyšším možném společném jmenovateli věcí daleko zásadnějších, jakými jsou respekt k výkonu a práci, respekt k zásluhám a životní zkušenosti, respekt k osobnosti a názoru druhého, respekt k odlišnosti, a jí nezbytně doprovázející pokoře, respekt k věcem, které přesahují jedince, jeho život, rozměr a dosah našich životů. Obáváme se civilizačních ataků přicházejících například od fundamentalistického islámu, ale přitom sami děláme, co můžeme, abychom si svou vlastní kulturně-civilizační základnu rozvrátili.

K tolik potřebnému obratu samozřejmě není k dispozici žádný jednoduchý návod. Nepomůže k tomu to či ono rozhodnutí vlády či parlamentu, direktiva Evropské unie nebo usnesení Rady bezpečnosti OSN. K tomu je třeba udělat tisíce maličkostí, se kterými můžeme hned zítra začít každý z nás – za předpokladu, že začneme a že nebudeme čekat, až začne někdo druhý. To bychom se nedočkali nikdy.

Začněme proto u sebe. U nás doma. V našich rodinách. Ve vztazích dětí k rodičům a rodičů k dětem. Vymýšlet nic nového není třeba. Stačí vzít rozum do hrsti a pokorně se – třeba jen o krok – vrátit zpátky k osvědčeným metodám, modelům, hodnotám a ctnostem.

Máme mnoho dílčích aktuálních témat, ale ty patří do všedního dne. V den sváteční si můžeme dopřát luxus mluvit o věcech na jiné rovině abstrakce.

Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus

 Projev ve Vladislavském sále Pražského hradu (28. října 2011)

CO SE TADY NEJVÍC ČTE

Hledáte ten svůj příběh? Je možná tady!

Kariera Milujme svobodu a ztracená duše národa Skvělý domov Praha Zpěváci Hity Videa Mládí hledá smysl života Základy stupidologie AMERIKA Smysl života - Její úsměv a šťastné oči Sociální sítě Příroda a myslivost Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Krásné ženy se svlékají Erotika pro rychlé synapse Fotografie jsou velmi kvalitní Amerika objevena skrz Google Odposlechnuto Vtip tvrdý jako kámen CIVILIZACE Humor a vtipy Humor Negativní poradna Tipy a návody fotografie ABBA Roxette Karel Kryl Marie Rottrová Myšlenka a moudro pro tento den Reálný svět bytí Cestování Přivítání : průvodce blogem Niniveskal Příroda a zdraví Selský rozum a kritické myšlení Historie ostrova Korsika IRAN Jídlo a zdraví Londýn Volba českého presidenta 2008 Davové emoce a skupinová hloupost Dovolená Děti Fotoaparát Královské město Pražské perličky Tramvaj Bloggeři Velikonoce Vše o souhvězdí plejád a mytologie Jízdní řády Vesmíru Šumava a okolí Metro Příroda Syrie a Jordánsko Švédsko Kočky Sobě Obrázky a domov Software upgrade chybová hlášení Dětská moudrost Historie Jak ochránit děti od cestovního průjmu Karlův most Komentáře Napište svůj příběh ZPRAVODAJSTVÍ Google News Francie Lidé Obrázkové příběhy Pes přítel domova Prohlížeč Opera a Geek Provence State of New York Zateplení domova Země česká Zásady Česká písnička Centrum Děti ITALIE fotopříběh Karel Schwarzenberg Kritické myšlení Kuchyně Káva coffee Medicina Mobilní internet Myslivecké pověsti Na horách je dobře Na téma tchýně Nebezpečné problémy rodiny Přátelství Rozchod s partnerem VENEZUELA Vltava Vzpoura deprivantů ŘECKO Anglie Autobusy Cestovníci Corse (Korsika) Dneska by to šlo Freedom Karel Kryl Kulovnice Les Lidový folklor Noční toulky Plaváček Procházky Příběhy Rady a tipy Sochy Antonín Dvořák Chile Patagonie Facebook Farmářské trhy Hradčany Hudba z radosti Hudba-videa Internet Jaro Jeleni Koupelny Krmeliště pro zvěř online Motivace Panorama Prezident Práce na počítači Přílet do Vancouveru Srnec Staroměstské náměstí Stáří a domov Umělci Velký salašnický PES a život je taky PES Večerní Praha demokracie Černá zvěř Řeka Židovský Anna Kurnikova Bradley Cambridge Chalupa Doprava Dům Google Google+ Koukolík Lovecké zbraně Lucky deer Lyžařská Škola :: Blogger se učí stát na lyžích Mexiko Moře Myslivecké menu Potraviny President Obama Příroda a jaro Sama doma Seneca Slepičky Slovinsko hory moře pláže a slunce Slunce zapadá u křížku Smysl života - Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Snídaně Stavební akrobacie Svět vítá nový den Telefon Uličky pražské Venkov Zdraví Čeští skladatelé hudby Čáp přináší štěstí Ženy Altcatraz Architektura Bolest Bow Hunting Breakfast Bubáci Bulvární manipulace Celtic Woman Cestovní rady Christina Aguilera Céline Dion Deprivace Dragoon Ride Editace a styl psaní Exekutor v Česku Fantasie Forum 2000 František Koukolík Google +1 Hoax Houby Ježíš Kristus Jižní Čechy Kde to je? Klik na obrázek a je to pohádkový kocour Kocouří siesta Kominíci Komunita Kostely Krajina Lama Lavičky Legendy Marcus Tullius Cicero Metelescu blescu Modrá planeta Země Momentky Morning Cofee Mozek a jeho duše Na kulaťáku Novinový stánek Násilí O přátelství Petra Podzim Pohádka Poliklinika Poruchy osobnosti Pranostika Ptáci Písek Pět zásad socialismu Rande Renata Rihanna Rusalka San Francisko Singles samotáři Sladkosti Slunce Smíchov Tenkrát na západě Trpajzlíci USA Umění lékaře Velký švýcarský salašnický pes Verše Veteran Vytápění Václavské náměstí Vánoce a svět Vánoční hvězda Zima Zlo Zvěř filosofie korupce Írán Čerti Český prezident Čičmundové Čokoláda Štěstí Šťastný jelen #O dobrodiních 14.listopadu 2015 Analýza Anna Netrebko Aquaba Auto BabyBox Bedřich Smetana Bez domova Blogger.com Bonnie Tyler Borůvky Budějovická Chrámy Cipolla Click-bait Coca cola Coffee Cyklistika Cyril a Metoděj Dejvice Dobytčí trh Domácí chléb Dýmka EMO Enrique Iglesias Eric Clapton Fysikální a sociální teplo Holubi Homeless Investiční mince Jak mají vypadat správní čerti Jak šetřit zrak Jan Werich Jižní Amerika KFC Kančí maso Kapitální daněk Karel Hašler Karlovo náměstí Kemel Kniha Krby Krevní tlak Krmítko Král komiků Linux Lisabon Lov černé lukem a šípem Ludvík Hess Ludwig Van Beethoven Mariah Carey Martina Karel Kryl Masaryk Mensa Migrace Motúčko Moře :: Chorvatsko :: Krajina Muzikanti Muškáty Muži My Story Máj Neklamná znamení Nemocnice Netiquette Náhlá smrt O nejvyšším dobru a zlu O žízni Occamova břitva Oheň Opera Opičky Osvětlení Ovoce Perská kočka Petula Clark Picassa Pivo Plymutky Pomazánka Pomlázka Praha - Kampa Pražské Jaro Projev prezidenta k 28. říjnu Před koncem vrby Půst Radost Rekuperace Restaurace Risus sardonicus Robbie Williams Sandra Cretu Single Sinéad O'Connor Skořice Socha svobody South America Sprchování Srdce a kříž Stoicismus Stres Student Agency Stáří Střecha isolace Svátky Svátky jara The End Of The World Traktát Tučňák U Anděla United Kingdom V tramvaji Vepřové Videa z domova Vivaldi Vlak Vlasta Burian Vlk Vláknina Vysoká Vyšehrad Vzhůru ke koním Válka Vánoce Vánoce u seníku WC Waldemar Matuška We Are the World Youtuberka ZOO Zahrady Zlato Zrcadla Zvyky Zvěřinová kuchařka Zážitek mezinárodní folklorní festival večer Únavový syndrom Úvaha neurochirurga Čaj Černá zvěřina na česneku Čert a myslivec Česká spořitelna Čáp bílý česneková pomazánka s vejcem

Vybraný příspěvek

Hubert a Diana patroni myslivosti. Vyšel nádherný lopatáč a hajný nepatrně kývnul hlavou, abych vystřelil. Měl jsem již daňkovu komoru v kříži a tak jsem stiskl kohoutek. Selhač.

Daňci ve vysoké trávě u lesa Být myslivcem znamená všímat si dění v přírodě Lov zvěře je proto proces celé řady faktorů, které spadají...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...