Začneme a nebudeme čekat, až začne někdo druhý To bychom se nedočkali nikdy

Václav Klaus - president ČR
Vážení vysocí ústavní činitelé, vážení hosté, dámy a pánové,

jsem rád, že se i letos scházíme v prostorách historického Vladislavského sálu Pražského hradu v takto reprezentativní sestavě, abychom připomněli a společně oslavili náš největší svátek, kterým 28. říjen – den vzniku našeho novodobého státu – nesporně je.

Jsem rád, že s námi v tento večer prostřednictvím televizní a rozhlasové techniky může být i naše veřejnost, kterou chci co nejsrdečněji pozdravit. Je dobře, že je u nás stále ještě mnoho lidí, pro které je dvacátý osmý říjen dnem svátečním.

Témat, o nichž by v tento večer – v takto širokém posluchačském a diváckém společenství – bylo vhodné a aktuální mluvit, je více než dost. Mohu se dotknout jen několika z nich, těch, která považuji za nejnaléhavější.

Nebudu se – pro někoho možná překvapivě – zabývat dnešní evropskou krizí, i když mimořádně důležitá je a i když náš domácí vývoj a dlouhodobou prosperitu naší země ovlivňuje a ohrožuje. O tom jsem v tento sváteční den mluvil už několikrát i v době, kdy si mnozí hloubku blížící se krize evropské měny a ekonomiky neuvědomovali nebo si ji nechtěli připustit.

Chci promluvit o širším pozadí těchto věcí, protože jedině tam vidím možnost řešení. Žijeme v poněkud zvláštní době. Žijeme v době oslavování a velebení globálna, v době zdůrazňování světa bez hranic, světa postnacionálního. Žijeme ve světě, který si namlouvá, že si se vším poradí, neboť na to má internet, Google a Wikipedii, umělou inteligenci, ale i politickou korektnost a technicky dokonalé, přímo orwellovsky vybavené tajné služby. Žijeme ve světě, který se nechává lákat ďábelským pokoušením Goethova Mefista k přijetí postoje, že minulost je bezvýznamná a jakoby ani nikdy nebyla, ve světě, který si myslí, že je v každé libovolné chvíli možné začínat znovu, který se tváří, jakoby nic než přítomnost a budoucnost nebylo.

To je velký omyl. I dnes je třeba se učit z historie, z tradic, ze zkušeností a z generacemi ověřených vzorců chování. I nyní, nebo spíše právě nyní, je třeba vědět, že pýcha našeho rozumu potřebuje vědomí jistého rámce, v němž se smíme pohybovat, a že vykročit mimo něj je riskantní a nebezpečné. Tato obecnější, zdánlivě málo praktická témata si ujasnit musíme, protože bez nich témata každodenní, dílčí, v lecčems banální, zdánlivě nedostatečně velká a heroická, úspěšně řešit nelze. Realita nás o tom přesvědčuje dnes a denně.

Generacím, které se narodily v letech osmdesátých a pozdějších, to, co vidí kolem sebe, snad připadá jako samozřejmost, ale samozřejmé to není. Je na nás starších, abychom v našich dětech a vnucích udržovali povědomí o tom, jak snadno lze svobodu a možnost smysluplného života ztratit a jak obtížně se jednou ztracená svoboda a demokratické uspořádání společnosti vrací zpět. Prožitek dlouhých desetiletí života v komunistickém typu nesvobody naši citlivost v těchto věcech posiluje a motivuje nás hledat systém, řád, obsah věcí, nejen jejich vyprázdněnou formu.

Za několik dní si připomeneme 22 let od pádu komunismu a od vstupu do éry svobody, která nám byla – jistě i naším vlastním přičiněním – na tak dlouhou dobu odepřena. Když to bylo pouhých 5 či 10 let, kladl jsem si otázku, zda je vhodné říci už nebo teprve. Odpovídal jsem si, že v něčem platí to první a v něčem to druhé. Teď nárok na tuto otázku nemáme, teď je to mimo veškerou pochybnost už 22 let. Delší období svobody, relativního klidu a nekatastrofického vývoje jsme v našich poměrně krátkých moderních dějinách ještě nikdy neměli.

Naše 1. republika, vzniklá před 93 lety, trvala jen dvě desetiletí, a to ještě byla narušena velkou hospodářskou krizí třicátých let, s jejíž hloubkou krizi ze závěru minulého desetiletí nelze srovnávat. Za dvacet let Masarykovy a Benešovy éry vzniklo mnoho pozitivního, na co jsme mohli navazovat, ale vše skončilo mnichovským diktátem, brzy na to obsazením zbytku naší okleštěné země hitlerovským Německem a nakonec 2. světovou válkou se všemi jejími hrůzami. Dnes nám hrozí nejrůznější nebezpečí, ale s největší pravděpodobností nikoli rozvrácení republiky takovým způsobem, jako tehdy.

Přesto pocit klidu, uspokojení, bezstarostnosti v současnosti neprožíváme. V osobních životech snad mnozí z nás ano, ale v prostoru veřejné sféry, politiky, médií tomu tak není, i když realita – jako obvykle – je lepší než její pokřivený mediální obraz.

Společenský neklid je nicméně zřetelný, soudržnost naší komunity má vážné a spíše narůstající trhliny, nedůvěra jedněch společenských skupin vůči druhým je poměrně vysoká. To se týká nejrůzněji vymezených většin a menšin vůči sobě navzájem, to se týká politických stran, politiků a občanů, cílených, koncentrovaných zájmových skupin vůči většinové, neorganizované společnosti, Romů a ne-Romů, bohatších a chudších, resp. bohatších a těch, kteří se za mluvčí těch chudších hlasitě prohlašují. Navrhovači různých snadných řešení nacházejí svá neméně snadná publika. Všechno je dovoleno, slova, která veřejně zaznívají, by byla ještě nedávno nepředstavitelná. Čím silnější výrok a nemilosrdnější odsudek, tím větší má naději na mediální ohlas.

Vůbec nehoruji proti legitimním politickým střetům, které jsou tu proto, aby byly vyjadřovány reálně existující rozdílné názory a zájmy. Co chybí, je schopnost vzájemně naslouchat racionálním argumentům druhé strany. Připustit například, že ne na všechno v současné ekonomické situaci máme, že ne všechno je nutné dělat hned a že naopak některé kroky nezbytné jsou a udělat se musí – bez ohledu na to, kdo momentálně sedí v opozičních lavicích. Kvůli našim sporům, kvůli našemu váhání a nerozhodnosti, kvůli krátkozrakosti našeho uvažování nám často schází schopnost věci účinně a pragmaticky řešit. Každý nápad a návrh je okamžitě znevážen, což mnohým bere chuť a elán. Krajně nešťastné a mimořádně riskantní je umělé stupňování sociálního napětí jako prostředku politického boje. I kdyby to snad někomu mohlo přinést krátkodobé politické zisky, nakonec se to obrátí nejen proti němu, ale proti nám všem.

Dnešní neklid není odrazem naší materiální chudoby. Naše společnost jako celek (či průměr) chudá není a okrajové, sociálně slabé skupiny našich spoluobčanů – při značně homogenizované české společnosti – naštěstí nejsou příliš velké, i když jejich problémy nepodceňuji. Měli bychom si umět přiznat, že v základních parametrech žijeme v nejblahobytnější etapě našich dějin. Pokud nás některé věci – a to jistě oprávněně – trápí, měli bychom si vždy uvědomovat relativitu naší nespokojenosti.

Dnešní stav neklidu a nespokojenosti je spíše odrazem ideového chaosu, ztráty tradičních hodnot, rychlého vpádu nových vzorců chování a v neposlední řadě chápání svobody jako nezodpovědné libovůle. Vede k němu i popírání jakékoli autority, vede k němu nerespektování znalostí, zkušeností a lidské zralosti. Vede k němu nedomyšlené fandění frackovitosti a nevázanosti. Vede k němu i popírání a zesměšňování tradičního a tradicemi ověřeného společenského chování. Jsem přesvědčen, že právě zde to všechno začíná.

Již několikrát jsem hovořil o zhrubnutí politiky a politiků. Nemyslím tím jen veřejné, jakoby autentické a upřímně myšlené používání výrazů, které ještě nedávno patřily do restaurací nižších kategorií. Více mne trápí skandalizování politických odpůrců prostřednictvím mediálních denunciací. Svobodná a nezávislá média mají kontrolou politiky a politiků pro zdraví demokratické společnosti nezastupitelnou roli, ale některé u nás používané metody jsou spíše příznakem nemoci našich médií, než projevem jejich tolik potřebného racionálního fungování.

Divíme se, že se nemůžeme shodnout na výši daní, na typu penzijního systému, na přínosnosti stravenek, na typu maturit, na platech státních úředníků, na způsobech výběru vítězů veřejných zakázek a na tisíci dalších věcech, ale ono to jinak asi být nemůže. Shodu v dnešní složité situaci proto musíme začít hledat na nejvyšším možném společném jmenovateli věcí daleko zásadnějších, jakými jsou respekt k výkonu a práci, respekt k zásluhám a životní zkušenosti, respekt k osobnosti a názoru druhého, respekt k odlišnosti, a jí nezbytně doprovázející pokoře, respekt k věcem, které přesahují jedince, jeho život, rozměr a dosah našich životů. Obáváme se civilizačních ataků přicházejících například od fundamentalistického islámu, ale přitom sami děláme, co můžeme, abychom si svou vlastní kulturně-civilizační základnu rozvrátili.

K tolik potřebnému obratu samozřejmě není k dispozici žádný jednoduchý návod. Nepomůže k tomu to či ono rozhodnutí vlády či parlamentu, direktiva Evropské unie nebo usnesení Rady bezpečnosti OSN. K tomu je třeba udělat tisíce maličkostí, se kterými můžeme hned zítra začít každý z nás – za předpokladu, že začneme a že nebudeme čekat, až začne někdo druhý. To bychom se nedočkali nikdy.

Začněme proto u sebe. U nás doma. V našich rodinách. Ve vztazích dětí k rodičům a rodičů k dětem. Vymýšlet nic nového není třeba. Stačí vzít rozum do hrsti a pokorně se – třeba jen o krok – vrátit zpátky k osvědčeným metodám, modelům, hodnotám a ctnostem.

Máme mnoho dílčích aktuálních témat, ale ty patří do všedního dne. V den sváteční si můžeme dopřát luxus mluvit o věcech na jiné rovině abstrakce.

Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus

 Projev ve Vladislavském sále Pražského hradu (28. října 2011)

CO SE TADY NEJVÍC ČTE

Hledáte ten svůj příběh? Je možná tady! Rubriky nebo štítky...

.22LR #O dobrodiních 14.listopadu 2015 ABBA Roxette Karel Kryl Marie Rottrová Adsense Alina Kabajeva Altcatraz AMERIKA Amerika objevena skrz Google Analýza Anglie Anna Kurnikova Anna Netrebko Antonín Dvořák Aquaba Architektura Auto Autobusy BabyBox Be My Baby Bedřich Smetana Bez domova Blatouchy Blogger.com Bloggeři Bolest Bolest hlavy Bonnie Tyler Borůvky Bow Hunting Boys Boys Boys Bradley Breakfast Bubáci Budějovická Bulvární manipulace Cambridge Céline Dion Celtic Woman Centrum Cenzura Cestování Cestovní rady Cestovníci Cipolla CIVILIZACE Claudie Cadinalová Click-bait Coca cola Coffee Copyright Corse (Korsika) Cyklistika Cyril a Metoděj Čaj Čáp bílý Čáp přináší štěstí Čekaná Černá zvěř Černá zvěřina na česneku Čert a myslivec Čerti Česká písnička Česká spořitelna ČESKÉ DĚTI Český Portal Český prezident česneková pomazánka s vejcem Čeští skladatelé hudby Čičmundové Čokoláda Davové emoce a skupinová hloupost Dejvice Demo demokracie Deprivace Děti Dětská moudrost Divoké kachny Dneska by to šlo Dobrý nápad Dobytčí trh Domácí chléb Doprava Dovolená Děti Fotoaparát Dragoon Ride Dům Dýmka Editace a styl psaní EMO Enrique Iglesias Eric Clapton Etika Exekutor v Česku Facebook Fantasie Farmářské trhy filosofie Forum 2000 fotografie Fotografie jsou velmi kvalitní Francie František Koukolík Freedom Fysikální a sociální teplo Google Google +1 Google+ Halo efekt Historie Historie ostrova Korsika Hoax Hog Hunting Holubi Homeless Houby Hradčany Hudba z radosti Hudba-videa Humor Humor a vtipy Chalupa Chile Patagonie Chrámy Christina Aguilera Internet Investiční mince Iracionalita IRAN Írán Isfahan ITALIE fotopříběh Jak mají vypadat správní čerti Jak ochránit děti od cestovního průjmu Jak šetřit zrak Jan Werich Jaro Jeleni Ježíš Kristus Jídlo a zdraví Jižní Amerika Jižní Čechy Kančí maso Kapitální daněk Karel Hašler Karel Klostermann Karel Kryl Karel Schwarzenberg Kariera Karlovo náměstí Karlův most Káva coffee Kde to je? KFC Klik na obrázek a je to pohádkový kocour Kniha Kocouří siesta Kočky Sobě Koledy Komentáře Kominíci Komunita korupce Kostely Koukolík Koupelny Krajina Král komiků Královské město Krásné ženy se svlékají Erotika pro rychlé synapse Krby Krční páteř Krevní tlak Kriminalita Kritické myšlení Krmeliště pro zvěř online Krmítko Kuchyně Kulovnice Lama Lavičky Legendy Les Lidé Lidový folklor Linux Lisabon Londýn Lovecké zbraně Lucky deer Ludvík Hess Ludwig Van Beethoven Lyžařská Škola :: Blogger se učí stát na lyžích Máj Marcus Tullius Cicero Mariah Carey Martina Karel Kryl Masaryk Medicina Mensa Metelescu blescu Metro Mexiko mezinárodní folklorní festival Migrace Mika Waltari Egypťan Sinuhet Milování Milujme svobodu a ztracená duše národa Mládí hledá smysl života Mobilní internet Modrá planeta Země Momentky Morning Cofee Moře Moře :: Chorvatsko :: Krajina Motivace Motúčko Mozek a jeho duše Muškáty Muzikanti Muži My Story Myslivecké menu Myslivecké pověsti Myšlenka a moudro pro tento den Na horách je dobře Na kulaťáku Na téma tchýně Nebezpečné problémy rodiny Náhlá smrt Napište svůj příběh Násilí Negativní poradna Neklamná znamení Nemocnice Netiquette NIC SE TI NEVYROVNÁ Noční toulky Nostalgie Novinový stánek O chamtivosti O nejvyšším dobru a zlu O přátelství O žízni Obrázkové příběhy Obrázky a domov Occamova břitva Odposlechnuto Oheň Omáčka Opera Opičky Osobnost Osvětlení Ovoce Paganini Panorama Peníze Perská kočka Pes přítel domova Pět zásad socialismu Petra Petra Němcová Petula Clark Picassa Piráti Písek Pivo Plaváček Plymutky Podzim Pohádka Poliklinika Pomazánka Pomlázka Poruchy osobnosti Potraviny Práce na počítači Praha Praha - Kampa Pranostika Pražské Jaro Pražské perličky President Obama Prezident Prohlížeč Opera a Geek Procházky Projev prezidenta k 28. říjnu Provence Přátelství Před koncem vrby Překladač Příběhy Přílet do Vancouveru Příroda Příroda a jaro Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přivítání : průvodce blogem Niniveskal Psychopatologie Ptáci Půst Radkin Honzák Radost Rady a tipy Rande Reálný svět bytí Reklama Rekuperace Renata Restaurace Rihanna Risus sardonicus Robbie Williams Rozchod s partnerem Rusalka Rychlá kuchyně ŘECKO Řeka Sama doma San Francisko Sandra Cretu Selský rozum a kritické myšlení Seneca Sinéad O'Connor Single Singles samotáři Skořice Skvělý domov Sladkosti Slepičky Slovinsko hory moře pláže a slunce Slunce Slunce zapadá u křížku Smetiště Smíchov Smysl života - Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Smysl života - Její úsměv a šťastné oči Snídaně Sociální sítě Software upgrade chybová hlášení Socha svobody Sochy South America Sprchování Srdce a kříž Srnec Staroměstské náměstí Stáří Stáří a domov State of New York Stavební akrobacie Steak Stoicismus Stres Střecha isolace Student Agency Svátky Svátky jara Svět vítá nový den Syrie a Jordánsko Škůdník Šťastný jelen Štěstí Šumava a okolí Švédsko ŠVEJK Talk Teen Telefon Tenkrát na západě The End Of The World The Ronettes Tipy a návody Tradice Traktát Tramvaj Translator Trpajzlíci Tučňák Tuskulské hovory U Anděla Uličky pražské Umělci Umění lékaře Únavový syndrom United Kingdom USA Úvaha neurochirurga Už troubějí V tramvaji Václavské náměstí Válka Vánoce Vánoce a svět Vánoce u seníku Vánoční hvězda Vaření večer Večerní Praha Velikonoce Velký salašnický PES a život je taky PES Velký švýcarský salašnický pes VENEZUELA Venkov Vepřové Verše Veteran Videa z domova Vivaldi Vlak Vláknina Vlasta Burian Vlk Vltava Volba českého presidenta 2008 Vše o souhvězdí plejád a mytologie Jízdní řády Vesmíru Vtip tvrdý jako kámen Vysoká Vyšehrad Vytápění Vzhůru ke koním Vzpoura deprivantů Waldemar Matuška WC We Are the World Youtuberka Zahrady Základy stupidologie Zásady Zateplení domova Zážitek Zdraví Země česká Zima Zlatá horečka Zlato Zlo ZOO Zpěváci Hity Videa ZPRAVODAJSTVÍ Google News Zrcadla Zvěř Zvěřinová kuchařka Zvyky Ženy Židovský Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství