Jedna z méně známých písní Karla Kryla, avšak jedna z nejhlubších, co kdy napsal...
Zapření Petrovo Karel Kryl
Země je rudá od krve a mlčí stromy v Nazaretu,
dnes naposled i poprvé - jak v neskutečném kabaretu,
jsme příliš slábi ve víře, byť třeba Krista na kříž vlekou,
vždyť zabijí-li pastýře, pak se i ovce rozutekou.
Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše,
v zahradě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše,
měsíc se třpytí perletí, a třeba věrnost přísaháme,
teď podruhé i potřetí Krista i sebe zapíráme.
Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí,
zapřeme podruhé, chválíce beznaději,
potřetí zapíráme už jen tak, ze zvyku,
a slzy polykáme, pláč místo výkřiku.
Země je rudá od krve, kokrhá kohout v Galileji,
vždy znovu a vždy poprvé prosíme s Petrem o naději,
jsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekou,
vždyť zabijí-li pastýře, jsme ovce, jež se rozutekou ...
Vůbec jsem nedoufala, že tady tuto písničku najdu - už před lety jsem řekla, že tu mi budou hrát jednou na hrobě... díky za ni!
Záznamů
0 komentářů:
Přidat komentář